AS 2002, č. 2, s. 44 - 45, Mirek Kovářík.
„Malý“ Wolkrův Prostějov
Tři soubory a šestnáct recitátorů se sjelo v prvním dubnovém týdnu na dvoudenní regionální kolo Olomouckého kraje do Kulturního klubu Duha v Prostějově… Pro zkušené pořadatele národních přehlídek to nebyla jen rutinní záležitost, ale svým způsobem i jisté zadostiučení. Neboť v městě, kde přednes žije v tak košaté podobě, pracuje v současné době několik divadel poezie, vyrůstají a zrají tu i zajímavé autorské osobnosti, takže radostný fakt, že všechny tři prostějovské kolektivy doporučila porota k postupu do národního kola, vlastně ani tak nemůže překvapit.
Dvě inscenace textů z Erbenovy Kytice - Divadlo poezie HUGO: Svatební košile a Štědrý den souboru RE (DE) Generace , jakož i autorský počin studenta prostějovského gymnázia Jana Kohoutka „ 4x1“ - soubor ČISTĚ PŘÍRODNÍ PRODUKTY - svědčil především o nesporném uměleckém posunu prostějovské interpretační scény. Trojbarevná, dynamicky se měnící drapérie jako hlavní atribut „znakového divadla“ byla metaforicky vděčnou materií Štědrého dne, střídající stylizovanou deklamaci s folkově zpívanými party Erbenovy balady. Rituální uplatnění plamene v působivém prolínání světelného poselství v imaginativním spojení za tajemně zřaseným „plátnem osudu“ patřilo k vrcholným zážitkům inscenace. Stejně tak živý jevištní symbol Panny Marie vložený do inscenační kreace Svatebních košil. Bez jediného slova prochází celým dějem, k ní se zprostředkovaně vztahuje i několikavrstevný metaforický aparát – hudební rockový doprovod s instrumentálními sólovými sekvencemi, sborový přednes i jednotlivé výstupy připsané „na okraj“ baladického děje… Před rouhavou výzvu v modlitbě k Panně Marii je ku příkladu vložena jevištní etuda opilého nápadníka, dobývajícího se do dívčí komůrky těsně před příchodem mrtvého milého…Stejně tak práce s rekvizitami – z obyčejného divadelního praktikáblu stává se postupně hřbitovní zeď, vrata umrlčí komory, ano i kostelní věž s klimbajícím zvonem!
Čtveřice aktérů autorského divadla „4x1“ při teprve druhé repríze svého textu s metatématem hledání lásky a její variabilní přítomnosti v každém okamžiku našich životů, odvedla pozoruhodný stylizovaně odstíněný projev – od pantomimicky pojaté postavy Divného Snu, přes smyslně akcentovanou personu Lásky, po mefistofelsky vtíravého Průvodce v kostýmu filmového hrdiny z Kubrickova Mechanického pomeranče. Hlavní part Hrdiny sehrál sám autor, Jan Kohoutek, v dvoudenním prostějovském kole, upozornivší na sebe už jako recitátor (Corsovo Manželství) i jeden z protagonistů Erbenových Svatebních košil. Dost možná, že jsme svědky nástupu jedné z budoucích osobností autorského divadla.
Sólové výkony z prvního dne soutěže vykazovaly střídavou úroveň – střelka dramaturgie textů se po prvé výrazně vychýlila k současné básnické produkci, verše Filipa a Jáchyma Topola, Václava Vokolka, ale i poměrně neznámého autora jedné básnické sbírky Milana Rynta neslýcháme tak často – zde patřila jejich interpratce k tomu nejlepšímu, takže čtveřice postupujících z první i druhé kategorie přednašečů je vyzbrojena na Wolkrův Prostějov 2002 vesměs dobrou textovou municí a – jako v případě vyškovských studentek Táni Šamalíkové z 1. a Dany Kachlíkové z 2. kategorie – i zvláštním citem pro tlumočení často velice detabuizujících artefaktů…
Zdá se, že tentokrát v Prostějově zúročili v prvním „olomouckém“ předkole opravdu vše, co se v minulých letech jen sporadicky dalo vytušit . Že totiž nástup nové generace přinese i jistý posun parametrů přednesu v žánru sólovém i kolektivním. Imaginaci napojenou na zdroje inspirativních radiací nejen literárních, ale i scénických a mediálních…Novou syntézu, chceme-li to tak chápat a pojmenovat.
Mirek Kovářík
Tři soubory a šestnáct recitátorů se sjelo v prvním dubnovém týdnu na dvoudenní regionální kolo Olomouckého kraje do Kulturního klubu Duha v Prostějově… Pro zkušené pořadatele národních přehlídek to nebyla jen rutinní záležitost, ale svým způsobem i jisté zadostiučení. Neboť v městě, kde přednes žije v tak košaté podobě, pracuje v současné době několik divadel poezie, vyrůstají a zrají tu i zajímavé autorské osobnosti, takže radostný fakt, že všechny tři prostějovské kolektivy doporučila porota k postupu do národního kola, vlastně ani tak nemůže překvapit.
Dvě inscenace textů z Erbenovy Kytice - Divadlo poezie HUGO: Svatební košile a Štědrý den souboru RE (DE) Generace , jakož i autorský počin studenta prostějovského gymnázia Jana Kohoutka „ 4x1“ - soubor ČISTĚ PŘÍRODNÍ PRODUKTY - svědčil především o nesporném uměleckém posunu prostějovské interpretační scény. Trojbarevná, dynamicky se měnící drapérie jako hlavní atribut „znakového divadla“ byla metaforicky vděčnou materií Štědrého dne, střídající stylizovanou deklamaci s folkově zpívanými party Erbenovy balady. Rituální uplatnění plamene v působivém prolínání světelného poselství v imaginativním spojení za tajemně zřaseným „plátnem osudu“ patřilo k vrcholným zážitkům inscenace. Stejně tak živý jevištní symbol Panny Marie vložený do inscenační kreace Svatebních košil. Bez jediného slova prochází celým dějem, k ní se zprostředkovaně vztahuje i několikavrstevný metaforický aparát – hudební rockový doprovod s instrumentálními sólovými sekvencemi, sborový přednes i jednotlivé výstupy připsané „na okraj“ baladického děje… Před rouhavou výzvu v modlitbě k Panně Marii je ku příkladu vložena jevištní etuda opilého nápadníka, dobývajícího se do dívčí komůrky těsně před příchodem mrtvého milého…Stejně tak práce s rekvizitami – z obyčejného divadelního praktikáblu stává se postupně hřbitovní zeď, vrata umrlčí komory, ano i kostelní věž s klimbajícím zvonem!
Čtveřice aktérů autorského divadla „4x1“ při teprve druhé repríze svého textu s metatématem hledání lásky a její variabilní přítomnosti v každém okamžiku našich životů, odvedla pozoruhodný stylizovaně odstíněný projev – od pantomimicky pojaté postavy Divného Snu, přes smyslně akcentovanou personu Lásky, po mefistofelsky vtíravého Průvodce v kostýmu filmového hrdiny z Kubrickova Mechanického pomeranče. Hlavní part Hrdiny sehrál sám autor, Jan Kohoutek, v dvoudenním prostějovském kole, upozornivší na sebe už jako recitátor (Corsovo Manželství) i jeden z protagonistů Erbenových Svatebních košil. Dost možná, že jsme svědky nástupu jedné z budoucích osobností autorského divadla.
Sólové výkony z prvního dne soutěže vykazovaly střídavou úroveň – střelka dramaturgie textů se po prvé výrazně vychýlila k současné básnické produkci, verše Filipa a Jáchyma Topola, Václava Vokolka, ale i poměrně neznámého autora jedné básnické sbírky Milana Rynta neslýcháme tak často – zde patřila jejich interpratce k tomu nejlepšímu, takže čtveřice postupujících z první i druhé kategorie přednašečů je vyzbrojena na Wolkrův Prostějov 2002 vesměs dobrou textovou municí a – jako v případě vyškovských studentek Táni Šamalíkové z 1. a Dany Kachlíkové z 2. kategorie – i zvláštním citem pro tlumočení často velice detabuizujících artefaktů…
Zdá se, že tentokrát v Prostějově zúročili v prvním „olomouckém“ předkole opravdu vše, co se v minulých letech jen sporadicky dalo vytušit . Že totiž nástup nové generace přinese i jistý posun parametrů přednesu v žánru sólovém i kolektivním. Imaginaci napojenou na zdroje inspirativních radiací nejen literárních, ale i scénických a mediálních…Novou syntézu, chceme-li to tak chápat a pojmenovat.
Mirek Kovářík
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.