LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Sněhová a divadelní nadílka ve Vysokém - Cikánský baron. Amatérská scéna 2009, č. 6, s. 22 - 28.

Johan Strauss, Milan Klapetek: Cikánský baron, divadelní spolek bří Mrštíků Boleradice. Autorská úprava, v níž z původní operety zůstala základní dějová kostra, árie byly redukovány a jsou rozrušovány sborovými scénami. Samostatný rámec tvoří ironická glosátorská rovina klesající občas až ke komunálnímu humoru. Originálním počinem je přepis a instrumentace symfonické hudby pro cimbálovou kapelu se strunnými nástroji (troje housle, viola, kontrabas, cimbál, kytara) a klarinetem. Autorem této úpravy je Martin Horák. Jde o pokus opustit žánr operety a vytvořit něco jiného, patrně komedii se zpěvy. Vznikl příběh restituenta v současně historické ambaláži. Tento protimluv je pojmenováním faktu, že klasickou operetu Boleradičtí dělat nechtěli, ale zůstalo něco mezi. Hostujícího režiséra Juru Merlíčka zradila nejednotnost hereckých prostředků. Najdeme zde pouhou nehereckou existenci na jevišti i dramatické postavy, takže herecká paleta sahá od civilního hraní až po pathos. Textová rovina nekoresponduje s výstavbou dramatických situací. Není patrné, zda jde o dramatické jednání nebo o pouhou deklamaci. Zůstalo u torza, u něhož nevíme, zda je zcizením původní předlohy do karikatury či pouhým torzem jako východiskem ke komediální zábavě.