Tříč, historie divadla, s.15
Tříč, historie divadla s.15 Div. 15
Za peníze z činnosti spolku Venkovan, finančního příspěvku místní Osvětové besedy a KNV byly v roce 1957 zakoupeny reflektory, v roce 1960 byla předělána celá elektroinstalace jeviště
jeho osvětlení. Postupně byly zakoupeny nové židle do celého
sálu a upraveno jeviště.
V roce 1958 se vybíralo za 1.místo 5 Kčs, za 11.místo 4 Kčs.Vybrané vstupné jen stěží krylo potřebnou režii.
Rovněž velký úspěch měla v roce 1962 opereta „Co Čech, to muzikant“, sehraná třikrát doma a na zájezdech v Roprachticich, Zlaté Olejnici, Jestřabí, Vysokém, Přívlače a v divadle v přírodě ve Víchové.
Poslední divadelní hru „Sousedi“ sehráli celkem čtyřikrátmístní ochotníci v roce 1975.
Ještě v roce 1976 ochotníci ze Sklenařic sehráli pohostinsky hru „Mirandolina“.Tak, jako v roce 1938 se za ochotníky z Bratrouchova zavřela opona na dlouhou dobu, tak i ochotníci ze Sklenařic udělali tečku za dříčským divadlem.
Skončila skoro čtyřicetiletá obětavá práce hudebníka, režiséra a pokud se týká dříčské kultury – „byl u všeho“- Petra Nosála z č.9, nové č.29. Skončila i práce jeho pomocníků a všech jeho spolupracovníků ochotníků. Divadelníci ze Tříče udělali za dobu trvání svých spolků veliký kus práce, což svědčí o tom, že tříčští obyvatelé pěstovali divadlo s velkou láskou.
Za téměř stoletou neúplně zaznamenanou činnost divadelních ochotníků ve Tříči je nutno především poděkovat rodinám Nosálových. Přes 50 roků byl Antonín Nosál, hostinský i režisér „domácím“ ochotníků a jeho dcera Anna jim pomáhala všude, kde bylo třeba. A dalších asi 40 let jejich blízký příbuzný režisér a kapelník Petr Nosál s celou rodinou pokračovali v započaté tradici, která, bohužel, asi skončila.
Jen velmi těžko lze dnes zdůvodnit, proč nejen v naší obci veškerý ochotnický divadelní život zanikl. Těch příčin je příliš mnoho.
V minulých dobách byla divadelní činnost téměř jedinou kulturní činností ale i zábavou, hlavně v malých vesnicích v našem okolí na rozhraní dvou národností. Mimo knih bylo to hlavně ochotnické divadlo, které dokázalo v dobách poněmčování, že naše řeč je stejně krásná, jako jiné jazyky.
Počátkem století úspěšným soupeřem divadla se stal film a rozhlas, v posledních letech pak televize. S jejich profesionálními herci se ochotníci nemohli srovnávat i když nacvičování her věnovali již podstatně delší dobu. Po druhé světové válce mnoho lidí se přestěhovalo do pohraničí a do měst. Také v místní obci ubývalo lidí, ubývalo dětí, došlo ke zrušení školy, později v roce 1975 i ke zrušení obce, v roce, kdy se hrálo i poslední divadlo. Po třiceti letech se počet místních obyvatel snížil asi na čtvrtinu.
Jak se snižoval počet obyvatel, tak ubývalo ochotných a schopných divadelních ochotníků. Naproti tomu ale divák se stával náročnější jak na výkon herců tak i na vybavení scény. V padesátých letech již v některých divadelních hrách vypomáhali ochotníci z Vysokého.
Dnes, koncem století, již jen několik nadšenců ze Tříče účinkuje v ochotnickém souboru „Krakonoš“ ve Vysokém n.Jiz. Věřme, že aspoň tento soubor dokáže trvale zachovat tradice ochotnického divadla na Vysocku.
Z.M.
Za peníze z činnosti spolku Venkovan, finančního příspěvku místní Osvětové besedy a KNV byly v roce 1957 zakoupeny reflektory, v roce 1960 byla předělána celá elektroinstalace jeviště
jeho osvětlení. Postupně byly zakoupeny nové židle do celého
sálu a upraveno jeviště.
V roce 1958 se vybíralo za 1.místo 5 Kčs, za 11.místo 4 Kčs.Vybrané vstupné jen stěží krylo potřebnou režii.
Rovněž velký úspěch měla v roce 1962 opereta „Co Čech, to muzikant“, sehraná třikrát doma a na zájezdech v Roprachticich, Zlaté Olejnici, Jestřabí, Vysokém, Přívlače a v divadle v přírodě ve Víchové.
Poslední divadelní hru „Sousedi“ sehráli celkem čtyřikrátmístní ochotníci v roce 1975.
Ještě v roce 1976 ochotníci ze Sklenařic sehráli pohostinsky hru „Mirandolina“.Tak, jako v roce 1938 se za ochotníky z Bratrouchova zavřela opona na dlouhou dobu, tak i ochotníci ze Sklenařic udělali tečku za dříčským divadlem.
Skončila skoro čtyřicetiletá obětavá práce hudebníka, režiséra a pokud se týká dříčské kultury – „byl u všeho“- Petra Nosála z č.9, nové č.29. Skončila i práce jeho pomocníků a všech jeho spolupracovníků ochotníků. Divadelníci ze Tříče udělali za dobu trvání svých spolků veliký kus práce, což svědčí o tom, že tříčští obyvatelé pěstovali divadlo s velkou láskou.
Za téměř stoletou neúplně zaznamenanou činnost divadelních ochotníků ve Tříči je nutno především poděkovat rodinám Nosálových. Přes 50 roků byl Antonín Nosál, hostinský i režisér „domácím“ ochotníků a jeho dcera Anna jim pomáhala všude, kde bylo třeba. A dalších asi 40 let jejich blízký příbuzný režisér a kapelník Petr Nosál s celou rodinou pokračovali v započaté tradici, která, bohužel, asi skončila.
Jen velmi těžko lze dnes zdůvodnit, proč nejen v naší obci veškerý ochotnický divadelní život zanikl. Těch příčin je příliš mnoho.
V minulých dobách byla divadelní činnost téměř jedinou kulturní činností ale i zábavou, hlavně v malých vesnicích v našem okolí na rozhraní dvou národností. Mimo knih bylo to hlavně ochotnické divadlo, které dokázalo v dobách poněmčování, že naše řeč je stejně krásná, jako jiné jazyky.
Počátkem století úspěšným soupeřem divadla se stal film a rozhlas, v posledních letech pak televize. S jejich profesionálními herci se ochotníci nemohli srovnávat i když nacvičování her věnovali již podstatně delší dobu. Po druhé světové válce mnoho lidí se přestěhovalo do pohraničí a do měst. Také v místní obci ubývalo lidí, ubývalo dětí, došlo ke zrušení školy, později v roce 1975 i ke zrušení obce, v roce, kdy se hrálo i poslední divadlo. Po třiceti letech se počet místních obyvatel snížil asi na čtvrtinu.
Jak se snižoval počet obyvatel, tak ubývalo ochotných a schopných divadelních ochotníků. Naproti tomu ale divák se stával náročnější jak na výkon herců tak i na vybavení scény. V padesátých letech již v některých divadelních hrách vypomáhali ochotníci z Vysokého.
Dnes, koncem století, již jen několik nadšenců ze Tříče účinkuje v ochotnickém souboru „Krakonoš“ ve Vysokém n.Jiz. Věřme, že aspoň tento soubor dokáže trvale zachovat tradice ochotnického divadla na Vysocku.
Z.M.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.