Ostrava-Poruba, MACEK, St.: Tentokrát v Ostravě (Jak jsou lelci velcí , úryvek). AS 2003, č. 3.
MACEK, Stanislav: Tentokrát v Ostravě. AS 2003, č. 3, s. 42-43.
úryvek:
Jak jsou lelci velcí nebyla otázka položená divákům k ověření jejich znalostí z přírodopisu, ale byl to název autorské divadelní hříčky pro děti i dospělé, kterou napsali místní porubští divadelníci Karel Prais a Alena Pončová. Inscenování se ujal soubor Divadelní společnosti Jitřenka z Ostravy-Poruby pod režijním vedením spoluautorky. Velmi jednoduchý příběh ze současnosti o školačce Aničce, odehrávající se během jednoho dne, měl poukázat na problém nudy v jejím životě.
Zajímavá inscenační forma, která svým sugestivní začátkem plně upoutala diváky, představila dva světy. Svět Aničky, její matky a doktora a svět představovaný postavami Lelků, kteří vyhledávají nudící se děti a snaží se je zabavit různými žertovnými kousky a průpovídkami, a tak jim aspoň na čas vyplnit jejich dlouhou chvíli. A zde je určitý problém celé inscenace. Vzájemné prolínání těchto dvou světů splývá v jeden celek, divák ztrácí orientaci a kontakt s myšlenkovým poselstvím hry. Svou pozornost spíše soustřeďuje na velmi dobře zpracované pohybové kreace Lelků při téměř artistických výkonech. Splývavost oněch dvou světů s nejednoznačným rozdělením neumožňuje vytvářet potřebné dramatické situace a zůstává jen u exhibičního představení Lelků. Je škoda, že nesporné herecké kvality souboru touto určitou inscenační nejasností nenašly své uplatnění.
úryvek:
Jak jsou lelci velcí nebyla otázka položená divákům k ověření jejich znalostí z přírodopisu, ale byl to název autorské divadelní hříčky pro děti i dospělé, kterou napsali místní porubští divadelníci Karel Prais a Alena Pončová. Inscenování se ujal soubor Divadelní společnosti Jitřenka z Ostravy-Poruby pod režijním vedením spoluautorky. Velmi jednoduchý příběh ze současnosti o školačce Aničce, odehrávající se během jednoho dne, měl poukázat na problém nudy v jejím životě.
Zajímavá inscenační forma, která svým sugestivní začátkem plně upoutala diváky, představila dva světy. Svět Aničky, její matky a doktora a svět představovaný postavami Lelků, kteří vyhledávají nudící se děti a snaží se je zabavit různými žertovnými kousky a průpovídkami, a tak jim aspoň na čas vyplnit jejich dlouhou chvíli. A zde je určitý problém celé inscenace. Vzájemné prolínání těchto dvou světů splývá v jeden celek, divák ztrácí orientaci a kontakt s myšlenkovým poselstvím hry. Svou pozornost spíše soustřeďuje na velmi dobře zpracované pohybové kreace Lelků při téměř artistických výkonech. Splývavost oněch dvou světů s nejednoznačným rozdělením neumožňuje vytvářet potřebné dramatické situace a zůstává jen u exhibičního představení Lelků. Je škoda, že nesporné herecké kvality souboru touto určitou inscenační nejasností nenašly své uplatnění.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.