Alena Hostašová : Divadlo Prádelna 2004.
Autor:
Zdroj: Zpravodaj JE Dukovany, 4/2004
Divadlo Prádelna
Nádvoří dalešického pivovaru máme většinou spojené s úsměvnými historkami z nezapomenutelného filmu Bohumila Hrabala – Postřižiny.Letošní léto přineslo hostům dalešického pivovaru mnoho kulturních zážitků. Ať už to byla hudba či divadelní představení, troufám si říct, že jednou z velice vydařených a doslova ,,uřehtaných“ akcí bylo divadelní představení satirické komedie s názvem Misionáři. Tři mladí herci z divadelního spolku Prádelna z Rosic předvedli skvělý herecký výkon, který rozesmál snad i toho největšího bručouna (pokud tam nějaký byl). Na ploše s minimálními rozměry se odehrává tří kosmonautů – misionářů, kteří prezentují v daleké galaxii planetu Zemi, lidstvo a jeho život se všemi slastmi a strastmi. Tisíce světelných let od domova se někdy misionáři více, jindy zase méně zdařile vypořádávají s absencí žen, s dětskými vzpomínkami či s vůní lineckého cukroví nemilosrdně připomínající atmosféru Vánoc na předaleké zeměkouli. Autorem humorné a detailně propracované divadelní hry je jeden z třicetičlenného dnes již třígeneračního divadelního souboru – Pavel Strašák. Autorovým cílem bylo napsat hru určenou pro málo herců, kterým stačí pouze jedno auto, co nejmenší náklady na provedení divadelní hry a co největší flexibilita. Od premiéry, která proběhla již v loňském roce, se ,,kosmonauté“ předvedli již padesátkrát. Jak sám autor uvádí, ,,ani jsme nečekali, že se to tak rozjede“. O úspěšnosti hry svědčí i několik ocenění, které si Misionáři odvezli z různých soutěží a přehlídek. Divadelní soubor Prádelna v letošním roce oslaví již deset let svého trvání. Dovolila jsem si proto požádat o krátké představení souboru Pavla Strašáka, autora hry: ,,Na počátku vzniku ochotnického spolku v roce 1994 stály dvě generační roviny. My, kteří jsme vycházeli z gymnázia a uvažovali o tom, že bychom založili divadlo, a na druhé straně generace herců z bývalého spolku ochotníků. V listopadu téhož roku jsme se společně setkali na rosickém koupališti v hospodě, které se říká Na Prádelně. Zde se nás ujala paní Jarka Burešová st., která nám vysvětlila, jak se máme pohybovat, hrát a další herecké zásady. Začínali jsme s klasickými tituly (Hadrián z Římsů, Slaměný klobouk, Hrátky s čertem a další). Dnes hrajeme i jiná než klasická divadla. V současnosti disponuje divadlo svojí stálou scénou v rosickém zámku.“
Na závěr rozhovoru jsem se zeptala mladých ochotníků: ,,Co pro vás znamená ochotnické divadlo?“
Pavel Strašák: ,,Každé divadlo, ochotnické nevyjímaje, je prostor pro setkání, imaginaci, fantazii, prožitek v konkrétním neopakovatelném čase a místě. Poslední dobou mám dobrý pocit ze vzrůstající pestrosti na poli amatérských divadel. Mnohá již mají svou poetiku, využívají hudby, světel, tance, multimédií atp.Ochotnické divadlo se vyvíjí také v tom, že nestagnuje pouze na zpracování klasiky – Lucerny, Hrátek s čertem a dalších velkých výpravných kusů. Využívá scénářů autorských i převzatých, klasických i současných v plné šíři. S množstvím spolků, uskutečňovaných idejí, přehlídek a vzájemných kontaktů roste informovanost, zpětná vazba a věřím, že tím i kvalita.“
Lukáš Volánek, další ze zakládajících členů ochotnického divadla:
,,Uzrála společenská situace a pro obce je velmi výhodné mít své vlastní divadelní soubory nebo občanská sdružení, která jim zajišťují prezentaci a svým způsobem i reklamu. Spolky mají volnější ruku a mají mnohdy možnost organizovat v obci kulturu v širším spektru. Mít fungující divadelní spolek nebo organizace, která podporuje kulturní život obce, je rozhodně prestižní záležitost.“
Richard Sedláček, jeden ze služebně nejmladších členů:
,,Musím říct, že jsem se s Lukášem a ostatními lidmi seznámil na táboře, když jsem tam byl jako vedoucí. Poznal jsem je do výšky, do šířky i do hloubky a musím říct, že jsem byl nadšen. Myslím si, že ochotničení souvisí s češstvím a pokud se chce vesnička či město vymanit a vyhranit, je skvělé, když je v obci ochotnický soubor nebo nějaké sdružení, které zajišťuje kulturní život v obci. Potom se naskýtají možnosti setkávání lidí, kteří mají stejné zájmy, ať už je to divadlo, hudba, či jiné umění. Ale to vše musí zajišťovat nějaký živočišný orgán. A když se takový živočich najde, potom je to paráda, stejně tak jako hrát v Prádelně.“
To linecké pečivo bylo opravdu vynikající!
Zdroj: Zpravodaj JE Dukovany, 4/2004
Divadlo Prádelna
Nádvoří dalešického pivovaru máme většinou spojené s úsměvnými historkami z nezapomenutelného filmu Bohumila Hrabala – Postřižiny.Letošní léto přineslo hostům dalešického pivovaru mnoho kulturních zážitků. Ať už to byla hudba či divadelní představení, troufám si říct, že jednou z velice vydařených a doslova ,,uřehtaných“ akcí bylo divadelní představení satirické komedie s názvem Misionáři. Tři mladí herci z divadelního spolku Prádelna z Rosic předvedli skvělý herecký výkon, který rozesmál snad i toho největšího bručouna (pokud tam nějaký byl). Na ploše s minimálními rozměry se odehrává tří kosmonautů – misionářů, kteří prezentují v daleké galaxii planetu Zemi, lidstvo a jeho život se všemi slastmi a strastmi. Tisíce světelných let od domova se někdy misionáři více, jindy zase méně zdařile vypořádávají s absencí žen, s dětskými vzpomínkami či s vůní lineckého cukroví nemilosrdně připomínající atmosféru Vánoc na předaleké zeměkouli. Autorem humorné a detailně propracované divadelní hry je jeden z třicetičlenného dnes již třígeneračního divadelního souboru – Pavel Strašák. Autorovým cílem bylo napsat hru určenou pro málo herců, kterým stačí pouze jedno auto, co nejmenší náklady na provedení divadelní hry a co největší flexibilita. Od premiéry, která proběhla již v loňském roce, se ,,kosmonauté“ předvedli již padesátkrát. Jak sám autor uvádí, ,,ani jsme nečekali, že se to tak rozjede“. O úspěšnosti hry svědčí i několik ocenění, které si Misionáři odvezli z různých soutěží a přehlídek. Divadelní soubor Prádelna v letošním roce oslaví již deset let svého trvání. Dovolila jsem si proto požádat o krátké představení souboru Pavla Strašáka, autora hry: ,,Na počátku vzniku ochotnického spolku v roce 1994 stály dvě generační roviny. My, kteří jsme vycházeli z gymnázia a uvažovali o tom, že bychom založili divadlo, a na druhé straně generace herců z bývalého spolku ochotníků. V listopadu téhož roku jsme se společně setkali na rosickém koupališti v hospodě, které se říká Na Prádelně. Zde se nás ujala paní Jarka Burešová st., která nám vysvětlila, jak se máme pohybovat, hrát a další herecké zásady. Začínali jsme s klasickými tituly (Hadrián z Římsů, Slaměný klobouk, Hrátky s čertem a další). Dnes hrajeme i jiná než klasická divadla. V současnosti disponuje divadlo svojí stálou scénou v rosickém zámku.“
Na závěr rozhovoru jsem se zeptala mladých ochotníků: ,,Co pro vás znamená ochotnické divadlo?“
Pavel Strašák: ,,Každé divadlo, ochotnické nevyjímaje, je prostor pro setkání, imaginaci, fantazii, prožitek v konkrétním neopakovatelném čase a místě. Poslední dobou mám dobrý pocit ze vzrůstající pestrosti na poli amatérských divadel. Mnohá již mají svou poetiku, využívají hudby, světel, tance, multimédií atp.Ochotnické divadlo se vyvíjí také v tom, že nestagnuje pouze na zpracování klasiky – Lucerny, Hrátek s čertem a dalších velkých výpravných kusů. Využívá scénářů autorských i převzatých, klasických i současných v plné šíři. S množstvím spolků, uskutečňovaných idejí, přehlídek a vzájemných kontaktů roste informovanost, zpětná vazba a věřím, že tím i kvalita.“
Lukáš Volánek, další ze zakládajících členů ochotnického divadla:
,,Uzrála společenská situace a pro obce je velmi výhodné mít své vlastní divadelní soubory nebo občanská sdružení, která jim zajišťují prezentaci a svým způsobem i reklamu. Spolky mají volnější ruku a mají mnohdy možnost organizovat v obci kulturu v širším spektru. Mít fungující divadelní spolek nebo organizace, která podporuje kulturní život obce, je rozhodně prestižní záležitost.“
Richard Sedláček, jeden ze služebně nejmladších členů:
,,Musím říct, že jsem se s Lukášem a ostatními lidmi seznámil na táboře, když jsem tam byl jako vedoucí. Poznal jsem je do výšky, do šířky i do hloubky a musím říct, že jsem byl nadšen. Myslím si, že ochotničení souvisí s češstvím a pokud se chce vesnička či město vymanit a vyhranit, je skvělé, když je v obci ochotnický soubor nebo nějaké sdružení, které zajišťuje kulturní život v obci. Potom se naskýtají možnosti setkávání lidí, kteří mají stejné zájmy, ať už je to divadlo, hudba, či jiné umění. Ale to vše musí zajišťovat nějaký živočišný orgán. A když se takový živočich najde, potom je to paráda, stejně tak jako hrát v Prádelně.“
To linecké pečivo bylo opravdu vynikající!
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.