RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: DS Kroměříž / Mariáš života, recenze, Divadelní Kojetín 2024
První večer patřil Mariáši života. Mozaika čtyř monologů, pod jejichž autorstvím jsou podepsáni Willy Russel, Rob Hayes, Aldo Nicolaj a Lukáš Pavelka, pod režií Honza Raclavský, Dušan Zakopal a Zdeněk Hilbert a účinkují v nich Zdeňka Kulová a Honza Raclavský. Shirley Valentine, Trapné konverzace se zvířátky, co jsem vojel, Voda a mýdlo a Tichej déšť. Jednotlivé části jsme mohli vidět na různých přehlídkách v průběhu posledních devíti let – Tichej déšť už v roce 2015 na Pohárku ve Velké Bystřici a následně ve Vysokém nad Jizerou, Vodu a mýdlo o tři roky později na Ostravských bucharech v rámci představení Pětkrát do černého, v covidové době v jiné verzi téhož sledu miniatur Alda Nicolaje, a „Zvířátka“ v roce 2019 opět na Pohárku. Čtyři monology byly spojeny z provozních důvodů, pro kroměřížský FEMAD, první repríza se odehrála na FEMADu v Poděbradech v roce 2019.
V rámci první kojetínské debaty jsme se spolu s diváky pokoušeli pojmenovat vnitřní důvody, proč jsou výstupy uváděny společně, eventuálně jaké by ty důvody mohly být. Sami tvůrci uvádějí v programu, že „inscenace rezonuje s tématy hledání štěstí a místa v životě“ – což je příliš vágní – a hlavně výsledný tvar to nepotvrzuje. Jistý obsahový paradox, který nabízejí tři výstupy (chci přesvědčit sexuální partnerku, kterou je kočka, aby si se mnou otevřela zverimex; chci obhájit ženu, která miluje čistotu, a tak zabíjela lidi a vyráběla z nich mýdlo; chci vstát a jít, i když jsem mrtvej), zcela absentuje u čtvrtého (Shirley prostě vypráví, jak se rozhodla odjet do Řecka). Prostředky použité v Shirley jsou částečně ilustrativní, zbytek výstupů se odehrává přinejmenším s vědomím oné paradoxnosti a grotesknosti. Proběhla i diskuse nad otázkou, kdo je partnerem postav, případně účinkujících.
Je sympatické, jak střídmě a přitom významově se pracuje se scénickými prvky – v Shirley hraje stůl, ve Zvířátkách lože, ve Vodě a mýdle stůl a lože a v Tichém dešti prázdná scéna. Celkově by inscenaci slušel intimnější prostor, prospěl by i nastavení herců. Konkrétně u Vody a mýdla a Zvířátek by postavy mohly nabídnout výraznější ambivalenci (Bobby a Francesca byli prezentováni jako velcí sympaťáci, nikoli ze slov, ale z jednání se ztratila jejich temná stránka – nicméně zdá se, že k tomu došlo v této konkrétní repríze, že to není obecná tendence).
Faktem zůstává, že Zdenka Kulová a Honza Raclavský jsou skvělí herci. Z Mariáše života udělali navzdory všem problémům poutavý a zábavný tvar. Díky za to.
Zveřejněno ve zpravodaji Divadelní Koječák.
V rámci první kojetínské debaty jsme se spolu s diváky pokoušeli pojmenovat vnitřní důvody, proč jsou výstupy uváděny společně, eventuálně jaké by ty důvody mohly být. Sami tvůrci uvádějí v programu, že „inscenace rezonuje s tématy hledání štěstí a místa v životě“ – což je příliš vágní – a hlavně výsledný tvar to nepotvrzuje. Jistý obsahový paradox, který nabízejí tři výstupy (chci přesvědčit sexuální partnerku, kterou je kočka, aby si se mnou otevřela zverimex; chci obhájit ženu, která miluje čistotu, a tak zabíjela lidi a vyráběla z nich mýdlo; chci vstát a jít, i když jsem mrtvej), zcela absentuje u čtvrtého (Shirley prostě vypráví, jak se rozhodla odjet do Řecka). Prostředky použité v Shirley jsou částečně ilustrativní, zbytek výstupů se odehrává přinejmenším s vědomím oné paradoxnosti a grotesknosti. Proběhla i diskuse nad otázkou, kdo je partnerem postav, případně účinkujících.
Je sympatické, jak střídmě a přitom významově se pracuje se scénickými prvky – v Shirley hraje stůl, ve Zvířátkách lože, ve Vodě a mýdle stůl a lože a v Tichém dešti prázdná scéna. Celkově by inscenaci slušel intimnější prostor, prospěl by i nastavení herců. Konkrétně u Vody a mýdla a Zvířátek by postavy mohly nabídnout výraznější ambivalenci (Bobby a Francesca byli prezentováni jako velcí sympaťáci, nikoli ze slov, ale z jednání se ztratila jejich temná stránka – nicméně zdá se, že k tomu došlo v této konkrétní repríze, že to není obecná tendence).
Faktem zůstává, že Zdenka Kulová a Honza Raclavský jsou skvělí herci. Z Mariáše života udělali navzdory všem problémům poutavý a zábavný tvar. Díky za to.
Zveřejněno ve zpravodaji Divadelní Koječák.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.