AS 2002, č. 6, s. 36 - 37, Kristina Herzinová.
Ovládán Jupiterem
Deváté znamení zvěrokruhu - hrot šípu směřující do středu vesmíru. Není to jen kentaur, neboli Střelec, ale i Drak (čínský horoskop), Jasan a Sova (keltský horoskop), či Unibus (egyptský horoskop). Všechna znamení však spojuje jediný živel - OHEŇ. Lidé narození v tomto období jsou aktivní, společenští, pracovití, pohotoví, inteligentní, otevření, upřímní, přemýšliví, citliví, štědří, důvěřiví a dobromyslní. Nevědí, co je to zášť, přetvářka, lži je přímo odpuzují. Milují cestování, romantiku a poznávání. Dovedou brát život z té lepší stránky a mají ohromný vliv na své okolí. V roce 1952, v období dlouhých nocí, přišel na svět človíček, který se snad i vlivem své planety stal po letech stálicí na nebi amatérského divadla.
Pavel Trdla se narodil v Náchodě, čtyři roky bydlel v Poděbradech a do svých 16 let dýchal východočeský vzduch královského města Hradce. Život v tomto kulturním městě se mus stal osudným, neboť právě zde načichl „kumštem“. Hradec Králové se stal jeho odrazovým můstkem do světa umění. Klicperovo divadlo a divadlo Drak ho zavádělo do světa fantazie, výtvarný kroužek umožňoval rozlet jeho romantické duše, ve volných chvílích ležel v knihách, s uchem na vlastnoručně vyrobené krystalce či při rozhlase po drátě poslouchal dramatické pořady, fascinoval ho i svět filmu. Po neúspěšném pokusu o přijetí na UMPRUM zahořkl, a jelikož nebyl přijat ani na střední průmyslovou školu ELEKTRO, nastoupil do učení. Tehdy ještě netušil, jak své nabyté technické znalosti později využije v divadle.
V roce 1969 nastala zásadní změna v jeho životě. Opustil své milované město a odstěhoval se do Ústí nad Labem. Přivítaly ho komíny a začouzené ulice. Chyběl mu nejen čistý východočeský vzduch, ale hlavně kulturní svět, který zde vytlačil místní průmysl. Jedinou útěchou mu byla představení v tehdejším Kladivadle (později Činoherním studiu), hra na kytaru a návštěvy kin, kde v jeden den dokázal zhlédnout i několik filmů. Ve dvaceti se oženil, dál pracoval jako technik v ústecké chemičce a dálkově studoval průmyslovku v Teplicích. Po narození dvojčátek nastal jeden z nejtěžších úseků jeho života. Přes všechnu snahu se po třech letech manželství rozvedl a zůstal sám se svými ideály.
Začal se tedy plně věnovat svým koníčkům. Pro svou lásku k filmu složil promítačské zkoušky, zakoupil si kameru, začal točit, fotografovat. Jako 24letý nastoupil základní vojenskou službu, kde záhy uplatnil všechny své schopnosti. Stal se knihovníkem, promítačem filmů a získal herecké zkušenosti v rámci ASUTu, jezdil s estrádní skupinou „Západního vojenského okruhu Tábor“. Kvůli své vadě řeči se více než činohře věnoval pantomimě, kde záhy dosáhl až vrcholného umístění v celorepublikové soutěži. Po vojně se vrátil ke své profesi - technik měření a regulací a začal studovat ČVUT, které nedokončil, neboť se vrhl do vln amatérského divadla, jež ho brzy zcela pohltilo.
V ústeckém souboru Železničář začal jako osvětlovač a zvukař, spolupracoval s Divadlem hudby, se skupinou IO PIV, se souborem při KDPM a tehdejším SDZN (dnešní Městské divadlo). Své zkušenosti zúročil až po pěti letech hledání, kdy si uvědomil, že kamarádství a dobrá parta je fajn, ale pro jeho cíle a ideály je to málo. Nestačilo mu hrát jen pro vlastní zábavu, ale chtěl rozdávat. Ne po troškách, ale hodně, plné náruče. Proto v roce 1981 založil při KASS města Ústí nad Labem svůj vlastní divadelní soubor Mladá scéna s heslem „Objevnost, nápaditost, experiment“.
Ze začátku pracoval jen jako vedoucí souboru, asistent režie a technik, ale později nabyl sebedůvěry a pokusil se o vlastní režii. Byl to překvapivý úspěch. Tehdy si uvědomil, že může hrát hry pro dospělé, ale svým srdcem je pohádkář. Se svou první režií se dostal na krajskou přehlídku, kde sklidil pochvalu od tak fundovaných lidí jako je A. Urbanová, E. Machková nebo jakým byl J. Šindelář. Od té doby vytvářel na jevišti bohatý svět plný kouzel a imaginace.
V roce 1990 přišel jeho soubor o střechu nad hlavou, ale jeho nakažlivé nadšení členskou základnu ještě více stmelil a v neuvěřitelných podmínkách pracoval na další inscenaci. V Krásném Březně (okrajová čtvrť Ústí nad Labem) vyrostl nový kulturní dům, kde by měly být dva kinosály. Svým fanatickým nadšením však dokázal přesvědčit nadřízené orgány, aby byl jeden z kinosálů přebudován na divadélko pro děti a mládež. Jeho soubor konečně získal důstojné zázemí. Po dvaceti letech v chemičce nastoupil do nového KD Corso jako technický náměstek.
V posledních letech využil svých organizačních schopností a založil uměleckou agenturu MLS, která zastupuje jeho divadelní soubor a umožňuje mu hrát svoje pohádky po celé republice. Svůj život žije stále na plný plyn. Práce v KD, promítání filmů, agentura, divadlo, zájezdy. To vše mu zabírá 24 hodin denně a přesto si najde (nevím kde) chvilku, kdy si zapálí dýmku, pustí si oblíbenou hudbu, do ruky uchopí štětec a nechá se políbit další múzou, která je mu nakloněna.
Pavla Trdlu zastihla padesátka v jeho nejrychlejším běhu, měla co dělat, aby mu stačila. Jak jsem již zmínila, jeho planetou je Jupiter, planeta štěstí, úspěchu a blahobytu. Chybí mu už jen jedno. Přejeme mu tedy do dalších let, krom toho co už má, trochu toho blahobytu, aby okusil i další potěšení života, které mu jeho planeta zatím odepírá.
Kristina Herzinová
Deváté znamení zvěrokruhu - hrot šípu směřující do středu vesmíru. Není to jen kentaur, neboli Střelec, ale i Drak (čínský horoskop), Jasan a Sova (keltský horoskop), či Unibus (egyptský horoskop). Všechna znamení však spojuje jediný živel - OHEŇ. Lidé narození v tomto období jsou aktivní, společenští, pracovití, pohotoví, inteligentní, otevření, upřímní, přemýšliví, citliví, štědří, důvěřiví a dobromyslní. Nevědí, co je to zášť, přetvářka, lži je přímo odpuzují. Milují cestování, romantiku a poznávání. Dovedou brát život z té lepší stránky a mají ohromný vliv na své okolí. V roce 1952, v období dlouhých nocí, přišel na svět človíček, který se snad i vlivem své planety stal po letech stálicí na nebi amatérského divadla.
Pavel Trdla se narodil v Náchodě, čtyři roky bydlel v Poděbradech a do svých 16 let dýchal východočeský vzduch královského města Hradce. Život v tomto kulturním městě se mus stal osudným, neboť právě zde načichl „kumštem“. Hradec Králové se stal jeho odrazovým můstkem do světa umění. Klicperovo divadlo a divadlo Drak ho zavádělo do světa fantazie, výtvarný kroužek umožňoval rozlet jeho romantické duše, ve volných chvílích ležel v knihách, s uchem na vlastnoručně vyrobené krystalce či při rozhlase po drátě poslouchal dramatické pořady, fascinoval ho i svět filmu. Po neúspěšném pokusu o přijetí na UMPRUM zahořkl, a jelikož nebyl přijat ani na střední průmyslovou školu ELEKTRO, nastoupil do učení. Tehdy ještě netušil, jak své nabyté technické znalosti později využije v divadle.
V roce 1969 nastala zásadní změna v jeho životě. Opustil své milované město a odstěhoval se do Ústí nad Labem. Přivítaly ho komíny a začouzené ulice. Chyběl mu nejen čistý východočeský vzduch, ale hlavně kulturní svět, který zde vytlačil místní průmysl. Jedinou útěchou mu byla představení v tehdejším Kladivadle (později Činoherním studiu), hra na kytaru a návštěvy kin, kde v jeden den dokázal zhlédnout i několik filmů. Ve dvaceti se oženil, dál pracoval jako technik v ústecké chemičce a dálkově studoval průmyslovku v Teplicích. Po narození dvojčátek nastal jeden z nejtěžších úseků jeho života. Přes všechnu snahu se po třech letech manželství rozvedl a zůstal sám se svými ideály.
Začal se tedy plně věnovat svým koníčkům. Pro svou lásku k filmu složil promítačské zkoušky, zakoupil si kameru, začal točit, fotografovat. Jako 24letý nastoupil základní vojenskou službu, kde záhy uplatnil všechny své schopnosti. Stal se knihovníkem, promítačem filmů a získal herecké zkušenosti v rámci ASUTu, jezdil s estrádní skupinou „Západního vojenského okruhu Tábor“. Kvůli své vadě řeči se více než činohře věnoval pantomimě, kde záhy dosáhl až vrcholného umístění v celorepublikové soutěži. Po vojně se vrátil ke své profesi - technik měření a regulací a začal studovat ČVUT, které nedokončil, neboť se vrhl do vln amatérského divadla, jež ho brzy zcela pohltilo.
V ústeckém souboru Železničář začal jako osvětlovač a zvukař, spolupracoval s Divadlem hudby, se skupinou IO PIV, se souborem při KDPM a tehdejším SDZN (dnešní Městské divadlo). Své zkušenosti zúročil až po pěti letech hledání, kdy si uvědomil, že kamarádství a dobrá parta je fajn, ale pro jeho cíle a ideály je to málo. Nestačilo mu hrát jen pro vlastní zábavu, ale chtěl rozdávat. Ne po troškách, ale hodně, plné náruče. Proto v roce 1981 založil při KASS města Ústí nad Labem svůj vlastní divadelní soubor Mladá scéna s heslem „Objevnost, nápaditost, experiment“.
Ze začátku pracoval jen jako vedoucí souboru, asistent režie a technik, ale později nabyl sebedůvěry a pokusil se o vlastní režii. Byl to překvapivý úspěch. Tehdy si uvědomil, že může hrát hry pro dospělé, ale svým srdcem je pohádkář. Se svou první režií se dostal na krajskou přehlídku, kde sklidil pochvalu od tak fundovaných lidí jako je A. Urbanová, E. Machková nebo jakým byl J. Šindelář. Od té doby vytvářel na jevišti bohatý svět plný kouzel a imaginace.
V roce 1990 přišel jeho soubor o střechu nad hlavou, ale jeho nakažlivé nadšení členskou základnu ještě více stmelil a v neuvěřitelných podmínkách pracoval na další inscenaci. V Krásném Březně (okrajová čtvrť Ústí nad Labem) vyrostl nový kulturní dům, kde by měly být dva kinosály. Svým fanatickým nadšením však dokázal přesvědčit nadřízené orgány, aby byl jeden z kinosálů přebudován na divadélko pro děti a mládež. Jeho soubor konečně získal důstojné zázemí. Po dvaceti letech v chemičce nastoupil do nového KD Corso jako technický náměstek.
V posledních letech využil svých organizačních schopností a založil uměleckou agenturu MLS, která zastupuje jeho divadelní soubor a umožňuje mu hrát svoje pohádky po celé republice. Svůj život žije stále na plný plyn. Práce v KD, promítání filmů, agentura, divadlo, zájezdy. To vše mu zabírá 24 hodin denně a přesto si najde (nevím kde) chvilku, kdy si zapálí dýmku, pustí si oblíbenou hudbu, do ruky uchopí štětec a nechá se políbit další múzou, která je mu nakloněna.
Pavla Trdlu zastihla padesátka v jeho nejrychlejším běhu, měla co dělat, aby mu stačila. Jak jsem již zmínila, jeho planetou je Jupiter, planeta štěstí, úspěchu a blahobytu. Chybí mu už jen jedno. Přejeme mu tedy do dalších let, krom toho co už má, trochu toho blahobytu, aby okusil i další potěšení života, které mu jeho planeta zatím odepírá.
Kristina Herzinová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.