FIXOVÁ, Kateřina: Popelka poprvé v Mladé Boleslavi (na dlani) - Poněkud ztracená princezna. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 37 - 38.

Vrcholnou ekvilibristiku s pro něj nezvykle malým prostorem předvedl Divadelní soubor TJ Sokol Předměřice nad Labem. Jejich Poněkud ztracená princezna je doma hrána dokonce v kulisách, které na přehlídku ani nedojely. (Nevešly by se.) Soubor, co se týče scény, improvizoval, a byl to právě on, kdo perníkové chaloupce musel uříznout komín, aby se vůbec vešla (a to stála pod jevištěm). Lošťákův text má bohužel velké nedostatky. Hra v první půlce nabízí mnoho vtipných nápadů, obrací příběh „vzhůru nohama“, postavy motivuje rádoby moderně – princezna má nadváhu, detektiv je ducha spíše mdlého, mladé sudičky mají zájem spíš o tanec než o něco jiného, od děda Vševěda se nic nedozvíte. Bohužel ve druhé půli dochází autorovi dech, jednotlivé peripetie příběhu doříkává za každou cenu, a to už s mnohem menším množstvím nápadů nebo vtipů. U tohohle představení jsme museli spíše odhadovat, jaký rytmus může mít doma (především díky náročným přestavbám – doma je točna a revuálka) a jak moc bude představení ve svých domácích podmínkách jiné. Ale i přes nemožnost vlastně regulérně hodnotit a srovnávat výsledek s ostatními inscenacemi na přehlídce jsme dvojici hereček představujících sudičky, Dianě Hellmannové a Michaele Stannerové, udělili Cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Kromě toho jsme představiteli Kuchaře Pepy, Karlu Krausovi dali cenu, která by měla být na Popelce na dlani také udělována pravidelně – Cenu za herecký výkon ve zdánlivě nedůležité roli. Pan Kraus nás totiž v jednom jediném výstupu dokázal zaujmout a pobavit, aniž by svou roli nějak podceňoval. A ještě jednu cenu soubor dostal – Cenu diváka. Děti hlasovaly umístěním kuliček do tří rozlišených válců.