CÍSAŘ, Jan: Východočeský standard v Červeném Kostelci - Andromache. Amatérská scéna 2009, č. 2, s. 39 - 41.

Tuto linii završilo představení souboru Geisslers Hofcomoedianten z Kuksu, který je v kontextu nejen amatérského divadla zřejmě jediný svého druhu. Inscenací libreta A. Zena z roku 1730, která převádí operní tragédii čerpající námět z mytických dob po dobytí Troje, z níž se ještě zachovalo 9 árií a předehra A. Bioniho, do jazyka činohry, pokračuje ve snaze zapojit barokní divadelní inspiraci do současného divadelního kontextu. Je to obnovená inscenace z roku 2005, která časem uzrála. Herci v ní prokazují všestranně dobrou připravenost a jsou schopni kvalitně plnit mnohostranné úkoly, jež na ně svou složitou strukturovaností inscenace klade. Neboť kromě předvádění vlastního děje opery, je tu ještě děj paralelní, jenž buduje jednáním prováděným systematicky akcemi s březovým dřevem originální samostatnou významovou linii, která je i metaforickým podobenstvím dávající barokní tragédii další smysl a umožňující rozvíjet ji jako komediální grotesku. Tato poetika funguje důsledně, až se občas stává stereotypem. Inscenace o tomto nebezpečí ví a snaží se mu čelit další rovinou, kdy herci vystupují ze svých rolí a komentují za sebe dění na scéně; „zcizují“ předváděné.