Amceth

1999 založeno divadlo Amceth – člen Plzeňské neprofesionální scény Dialog.

Založil ho Jiří Č. Ulrich (*1936, výzkumný pracovník) pod záštitou Amerického centra v Plzni.

Kromě příležitostného uvádění večerů poezie moderních amerických autorů tu Ulrich uskutečňoval svůj sen – provozovat ryze nekomerční, intelektuálně náročné divadlo jednoho herce.
Soubor nejprve působil v Americkém centru Plzeň, kde v provizorních podmínkách inscenoval hry nebo dramatizace amerických autorů: Edgar Allan Poe: Ligeia; Robinson Jeffers: Hřebec grošák; Tenessee Williams: Mluv ke mně když prší; dále dramatické poetické pásmo z veršů amerického beatnika Kennetha Fearinga.
Tehdy v souboru kromě Jiřího Č. Ulricha působili: František Zatloukal, Zuzana Velichová a básnířky Lucie Vinšová a Kateřina Sachrová.

Po rozpadu souboru pak setrval jen Jiří Č. Ulrich s divadlem jednoho herce:
Milan Uhde: Výběrčí; Jerzy Broszkiewicz: Guliver; Paul Eluard: Veřejná růže (pásmo veršů);
dále pak vlastní vlastní rozměrnější texty, zkoumající vliv vzpomínek na současné chování člověka: Cestující, Kufr pana ministra, Balada o písaři, Švec, Muž ve svěrací kazajce (spolu s L. Vinšovou), Dvě světýlka ve tmě tmoucí, Lenka 2; Pánové, já vím kdo napsal Hamleta; Vražda a popelník (detektivka) a poetické pásmo na motivy hudby Roberta Jíši: Hlasy lesa.

Později Amceth působil v Divadle Dialog.
Experimentem bylo vytvoření Divadla pro nepřítomné diváky, které počítalo se spolutvořením textů prostřednictvím časopisu Plž, kde byly uvedeny dvě hry: Pánové, já vím, kdo napsal Hamleta a Vražda a popelník.

2005
– Krásné zelené oči, premiéra na motivy románu Arnošta Lustiga, scénář Jiří Č. Ulrich.
Černobílá snová kompozice minulosti je zarámována v barevné současnosti pomocí vypravěče a žalobce (autor scénáře Jiří Č. Ulrich) a dokreslována imaginativní klavírní improvizací (Jan Heinl). Drásavé monology hlavní hrdinky (mladá židovka Hana si zpřítomňuje osudy své nevlastní babičky – obě polohy čitelně a přesvědčivě odlišila Irena Velichová) jsou doplňovány dobovými dokumenty, vlastní videoprojekcí a stínovým divadlem, v němž podává portrét fanatického esesmana František Zatloukal.

2007
– Václav Havel: Audience, r. Jiří Č. Ulrich.
– František Zatloukal: Lvice z Akvitánie (historická freska).
– Něco zvláštního – hra na motivy stejnojmenné povídky anglické prozaičky Iris Murdochové, scénář a režie Jiří Č. Ulrich.
– Krokodýl v bláznici – Jiří Č. Ulrich použil námět z díla F. M. Dostojevského, režie Jiří Č. Ulrich, hráli Jiří Č. Ulrich, Martina Šimánková, Zdeňka Brtová, Pavla Škubalová, Roman Gerhát, Miroslav Herejk. Humorná fraška poukazující na problematiku moci, politiky a komerce.

2008
– František Zatloukal: Hele, nech toho, režie a úprava 3 komediálních předloh různých autorů, též nevtíravý komentátor dění. V krátké době druhý autorský a režijní počin zkušeného divadelníka ve spolupráci s mladým kolektivem. Manželské páry v podání D. Mikeše a Martiny Šimánkové, Kryštofa Valdmana a Edity Jarošíkové, Marka Velebného a Báry Formánkové ad.

2009
– Jiří Č. Ulrich, též režie: Záhada bermudského dvojúhelníku, "svérázný koktejl namíchaný z frašky, černého humoru a hororu".

2010
– Past na milence, autor a režie Jiří Č. Ulrich, režie společně s Jindřichem Koutem, komedie o peripetiích lásky v neobvyklém čtyřúhelníku,
dobře napsaný dialog, který nenudí, jednotlivé výstupy hry předznamenávají úryvky ze známých árií, bystré tempo (herci Pavla Škubalová, Roman Gerhát, Zdeněk Čermák, Lucie Chlustilová), hráno v Divadle pod lampou.

2011
– Lenka Lagronová: Markýza (text z roku 1993 byl uveden v české premiéře), režisér Jiří Č. Ulrich, v hlavní postavě alternovaly Pavla Škubalová a Soňa Kratochvílová).
– Jiří Č. Ulrich, též režie: Život talentovaného motýla, "poetická tragikomedie s tanci" pro čtyři herce, lyrizovaná mnoha scénickými prostředky, se soustřeďuje k mladé pubertální motýlici. V této roli úspěšně debutovala Markéta Šebestová. Zaujala bezprostředním, ale zároveň do detailu propracovaným mluvním i pohybovým projevem (dle Vl. Gardavského).
– Roman Sikora: Smrt talentovaného vepře, existenciání monodrama, režie Jiří Č. Ulrich. Roli vepře, zamýšlené pro mužského interpreta, režisér svěřil mladé Ireně Velichové, která se jí velmi citlivě a také s humorem zhostila. K členění hodinového monologu přispěly světelné či hudební předěly i časté vstupy osamělého řezníka v podání Marka Velebného (dle Vl. Gardavského).

2012
– Jiří Č. Ulrich: Dvě dívky a mrtvola, pseudohororová detektivní komedie s politickým podtextem je ve stávající divadelní sezoně již třetí premiérou. Varovná satirická vize pokřiveného fungování společnosti v nejvyšších patrech politiky. V roli soudce Jiří Č. Ulrich, obhájce Jan Kupka, soudní zřízenec Zdeněk Čermák. Atmosféru inscenace klavírními improvizacemi účinně doprovázel Jan L. Heinl.
– Jiří Č. Ulrich, též režie: Čekání na profesora zoologie, poněkud dadaistická fraška, poslední premiéra souboru v končící sezoně.
"Svérázná kombinace jevištní frašky a provokativních dialogů s řadou replik (občas ve verších) řazených spíše na základě volných asociací či upřednostňujících slovní hříčku před logickou odpovědí. Kaleidoskop jednotlivých výstupů spojuje téma nekonečného čekání."
– Lia Bugnar: Kosti pro Otta, komorní drama rumunské autorky divadelních her a filmových scénářů, divadelní a filmové herečky, která si své hry často i režíruje. Zde režie Jiří Č. ULrich, který pomocí drobných textových úprav přemístil děj hry do Skotska, úpravy také zvýraznily humor i absurditu textu. Úzkosti dnešního světa jsou ztvárněny dvěma herečkami – Markétou Šebestovou a Terezou Čermákovou.

2013
– Někdo se dá na chlast, někdo na modlení – komponovaný pořad z díla amerického básníka a prozaika Kennetha Fearinga Noc na Manhattanu. Jiří Č. Ulrich vybral zvláště ty verše, které poloironicky a trpce zachycují ztrátu životních jistot a rozpad tradičních hodnot. K citlivému ztvárnění proměnlivých nálad jako režisér využil i prvků stínového divadla a sám se na scéně stylizoval do postavy bezdomovce.
– Henrik Ibsen: Heda Gablerová, režie a v titulní roli Irena Velichová.

2014
– Jan Sojka: Náměstí svatého Marka.

2016
– Nicholas Bedos: Zdravotní vycházka, „rohypnol love story“, režie Irena Velichová. Účast na KP Horažďovice 2017, cena za herecký výkon Janu Doležalovi za roli Mladého muže a Soně Kratochvílové za roli Mladé ženy. Účast na Divadelním Festivalu U řeky, Třemošná 2017.

2018
– Jan Sojka: Rodinné album. Účast na KP Horažďovice, čestné uznání za herecký výkon Soně Kratochvílové za roli Ona a cena Marku Marovičovi za scénografii.

2019
– Petr Smazal: Patrik aneb Cesta do hlubin sociální sítě. Režie Gabriela Vašková.

BRŮHOVÁ, Bedřiška: Havlova Audience zůstává nadčasová. Plzeňský deník 14. 10. 2004.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Amceth hledá něco zvláštního. Plzeňský deník, 2007.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Amceth hraje nadčasové drama. Plzeňský deník 6. 12. 2013, s. 8.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Amceth hraje příběhy o vztazích. Plzeňský deník 19. 11. 2008.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Amceth nastudoval Markýzu o osamělosti i touze po naplnění. Plzeňský deník 24. 5. 2011.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Amceth uvedl společenský crazy horror. Plzeňský deník 19. 6. 2012, s. 8.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Dialogovou sezonu uzavřel soubor Amceth. Plzeňský deník 21. 6. 2012, s. 8.

GARDAVSKÝ, Vladimír: I vepř se někdy zamýšlí nad svým údělem. Plzeňský deník 29. 12. 2011.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Jiří Č. Ulrich nechává na scéně v Plzni mizet automobily. (Záhada bermudského trojúhelníku.) Plzeňský deník 24. 11. 2009.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Jiří Č. Ulrich – Smutek nad prostřeným stolem. Literární časopis Plž. (?)

GARDAVSKÝ, Vladimír: Ke slovu přišli tísnivý Poe i Lenka. Plzeňský deník.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Krásné zelené oči varovaly před zlem. Plzeňský deník 7. 6. 2005.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Narozeninově smutná komedie baví v Dialogu. Plzeňský deník 29. 12. 2014, příloha Kultura na leden s. 3.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Někdo se dá na chlast ... Plzeňský deník 14. 1. 2013, s. 8.

GARDAVSKÝ, Vladimír: O falši i lásce hraje Amceth. Plzeňský deník 30. 10. 2010, s. 8.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Salome se v Dialogu hraje trochu jinak. Plzeňský deník 15. 3. 2014, s. 16.

GARDAVSKÝ, Vladimír: Tleskal by Amcethu i Ionesco? Plzeňský deník 8. 12. 2012, s. 8.

GARDAVSKÝ, Vladimír: V Dialogu se listuje v Rodinném albu, Plzeňský deník 9. 11. 2017, s. 10.

Lustigův román na jevišti za účasti A. Lustiga. Lidové noviny, 12. 11. 2007.

VELEBNÝ, Marek: Krokodýl v blázinci má po premiéře v Dialogu. Plzeňský deník 21. 12. 2007.

Soubor Amceth pobaví. Plzeňský deník 23. 2. 2009.