NOVÁKOVÁ, Alena Nováková: Šrámkova Sobotka po dvaapadesáté. AS 2008, č. 4, s. 50.
Šrámkova Sobotka po dvaapadesáté
Alena Nováková
Letošní dvaapadesátý ročník Šrámkovy Sobotky s tématem dětské literatury a dětského čtenářství vůbec skončil před několika dny. Jen stručně pro nezasvěcené – Šrámkova Sobotka je festival českého jazyka, řeči a literatury a mimo jiné kulturní aktivity je asi nejdůležitější náplní jejího programu činnost dílenská. V posledních letech probíhá na Sobotce hned několik dílen, z čehož dvě se věnují uměleckému přednesu. Za prvé je to dílna studentská. Je organizována formou sezení a konzultací studentů s lektory. Letošní lektorský tým, byť v zmenšeném počtu tří (Yvona Vašíčková, Aleš Vrzák a Libor Vacek), dokázal studenty připravit na závěrečný večer jak tematicky, tak technicky. V jeho průběhu se ukázalo mimo jiné i to, co z dětské literatury nejvíce oceňují současní studenti. Vybírali si texty hravé (básně Šrutovy, Skoumalovy), ale především autory absurdní (zejména Charmse nebo Wernische). Renesance absurdní a nonsensové poetiky je vůbec zajímavým trendem, který můžeme na Šrámkově Sobotce pozorovat v posledních pěti letech. Tento trend jakoby souvisel s paralelním odklonem od přírodní, reflexívní a jiné „vážné“ lyriky. Vysvětlení je nabíledni, epické hříčky jsou zkrátka posluchačsky i interpretačně vděčnější. Otázkou je, zda jich letos nebylo trochu příliš. Každopádně ty, které zazněly na letošním ročníku Šrámkovy Sobotky, byly nápaditě interpretovány a nelze říci, že by se recitátoři spolehli pouze na silný text.
Jako přímému účastníkovi druhé dílny přednesu, dílny učitelské, se mi bude těžko objektivně hodnotit, ale pokusím se alespoň shrnout, v čem vidím její silné stránky. Je to zejména osobnost režisérky Hany Kofránkové, která má vynikající „nos“ jak na text, tak na povahy svých svěřenců. Letos se v učitelské dílně myslím mimořádně podařilo navázat také na téma Šrámkovy Sobotky. Skupina učitelů všech věkových kategorií recitovala úryvky ze slabikářů. Samotné tyto texty (konkrétně slabikáře z let 1912, 1932 a 1952) jsou roztomilým i absurdním svědectvím o době jejich vzniku, což ještě lépe vyznělo v koláži, která vznikla právě v učitelské dílně. Atmosféra dílenských příprav má navíc cosi neopakovatelného, totiž to, že přítomní pedagogové rádi přistupují na pricip hravosti a sebeironie.
Nicméně nahlédnutí do slabikářů let minulých bylo také velmi poučné. Zjistili jsme například, že v roce 1912 naši praprarodičové vzdávali úctu císaři pánu, dělili se o koláče s chudobnými chlapci, hráli si s kůzlaty a prožívali rok v souvislosti se zemědělskými pracemi. Důležitý byl také křesťanský rozměr, součástí slabikáře byly katolické i evangelické modlitby. Slabikář Poupata z roku 1932 byl roztomile „obžerný“. Texty vodily své čtenáře ze zabijačky na návštěvy a pochvalovaly si dostatek masitých i moučných pokrmů. Jiná sorta textů byla zaměřena vlastenecky: oslavovala se zde republika a prezident Masaryk, připomínala se země, a to nejen v souvislosti se zemědělskými pracemi, ale především jako domov. Koláž pak završil slabikář z roku 1952, nad očekávání prorežimní a tendenční. Z dnešního pohledu působí směšně, ale zároveň mrazivě, jak násilně byla ideologie vtlačena i do cvičných textů pro první čtenáře. Například texty o nemoci zdůrazňují, že lék vydaný lékárnou je zadarmo, pomoc mamince v domácnosti je přirovnávána k pětiletce a největší dobrodružství může malý chlapec zažít nikoliv na rybách nebo v lese, ale pouze a jen v prvomájovém průvodu. Zemědělských prací se děti naopak již neúčastní, pouze z povzdálí pozorují, jak to za ně dělají stroje. Inu, technika a pokrok.
Čítanková koláž byla pro všechny účastníky také dobrou sebereflexí. Vždyť na něčem podobném, byť v různých modifikacích, jsme vyrůstali my všichni a chtě nechtě máme kdesi v podvědomí uloženy ony Emy mající mísu a táty pracující u stroje. Nebylo by jistě od věci se vrátit právě k tomu našemu slabikáři a znovu si ho prolistovat. Třeba v něm také najdeme pobavení, ale možná i sami sebe ve věku šesti let.
Zkrátka, na Šrámkově Sobotce se letos myslím velmi dobře podařilo zvolit rámcující téma – literatura pro děti a mládež. Všichni, ať už studenti či učitelé, toto téma mohli přijmout za vlastní a díky tomu působily výsledky obou dílen v souvislostech. Nezbývá než doufat, že i v příštím roce nabídne festival podobně inspirativní pole pro interprety. Přijměte tedy tento článek jako pozvánku a přijeďte se na začátku prázdnin 2009 do Sobotky podívat.
Alena Nováková
Letošní dvaapadesátý ročník Šrámkovy Sobotky s tématem dětské literatury a dětského čtenářství vůbec skončil před několika dny. Jen stručně pro nezasvěcené – Šrámkova Sobotka je festival českého jazyka, řeči a literatury a mimo jiné kulturní aktivity je asi nejdůležitější náplní jejího programu činnost dílenská. V posledních letech probíhá na Sobotce hned několik dílen, z čehož dvě se věnují uměleckému přednesu. Za prvé je to dílna studentská. Je organizována formou sezení a konzultací studentů s lektory. Letošní lektorský tým, byť v zmenšeném počtu tří (Yvona Vašíčková, Aleš Vrzák a Libor Vacek), dokázal studenty připravit na závěrečný večer jak tematicky, tak technicky. V jeho průběhu se ukázalo mimo jiné i to, co z dětské literatury nejvíce oceňují současní studenti. Vybírali si texty hravé (básně Šrutovy, Skoumalovy), ale především autory absurdní (zejména Charmse nebo Wernische). Renesance absurdní a nonsensové poetiky je vůbec zajímavým trendem, který můžeme na Šrámkově Sobotce pozorovat v posledních pěti letech. Tento trend jakoby souvisel s paralelním odklonem od přírodní, reflexívní a jiné „vážné“ lyriky. Vysvětlení je nabíledni, epické hříčky jsou zkrátka posluchačsky i interpretačně vděčnější. Otázkou je, zda jich letos nebylo trochu příliš. Každopádně ty, které zazněly na letošním ročníku Šrámkovy Sobotky, byly nápaditě interpretovány a nelze říci, že by se recitátoři spolehli pouze na silný text.
Jako přímému účastníkovi druhé dílny přednesu, dílny učitelské, se mi bude těžko objektivně hodnotit, ale pokusím se alespoň shrnout, v čem vidím její silné stránky. Je to zejména osobnost režisérky Hany Kofránkové, která má vynikající „nos“ jak na text, tak na povahy svých svěřenců. Letos se v učitelské dílně myslím mimořádně podařilo navázat také na téma Šrámkovy Sobotky. Skupina učitelů všech věkových kategorií recitovala úryvky ze slabikářů. Samotné tyto texty (konkrétně slabikáře z let 1912, 1932 a 1952) jsou roztomilým i absurdním svědectvím o době jejich vzniku, což ještě lépe vyznělo v koláži, která vznikla právě v učitelské dílně. Atmosféra dílenských příprav má navíc cosi neopakovatelného, totiž to, že přítomní pedagogové rádi přistupují na pricip hravosti a sebeironie.
Nicméně nahlédnutí do slabikářů let minulých bylo také velmi poučné. Zjistili jsme například, že v roce 1912 naši praprarodičové vzdávali úctu císaři pánu, dělili se o koláče s chudobnými chlapci, hráli si s kůzlaty a prožívali rok v souvislosti se zemědělskými pracemi. Důležitý byl také křesťanský rozměr, součástí slabikáře byly katolické i evangelické modlitby. Slabikář Poupata z roku 1932 byl roztomile „obžerný“. Texty vodily své čtenáře ze zabijačky na návštěvy a pochvalovaly si dostatek masitých i moučných pokrmů. Jiná sorta textů byla zaměřena vlastenecky: oslavovala se zde republika a prezident Masaryk, připomínala se země, a to nejen v souvislosti se zemědělskými pracemi, ale především jako domov. Koláž pak završil slabikář z roku 1952, nad očekávání prorežimní a tendenční. Z dnešního pohledu působí směšně, ale zároveň mrazivě, jak násilně byla ideologie vtlačena i do cvičných textů pro první čtenáře. Například texty o nemoci zdůrazňují, že lék vydaný lékárnou je zadarmo, pomoc mamince v domácnosti je přirovnávána k pětiletce a největší dobrodružství může malý chlapec zažít nikoliv na rybách nebo v lese, ale pouze a jen v prvomájovém průvodu. Zemědělských prací se děti naopak již neúčastní, pouze z povzdálí pozorují, jak to za ně dělají stroje. Inu, technika a pokrok.
Čítanková koláž byla pro všechny účastníky také dobrou sebereflexí. Vždyť na něčem podobném, byť v různých modifikacích, jsme vyrůstali my všichni a chtě nechtě máme kdesi v podvědomí uloženy ony Emy mající mísu a táty pracující u stroje. Nebylo by jistě od věci se vrátit právě k tomu našemu slabikáři a znovu si ho prolistovat. Třeba v něm také najdeme pobavení, ale možná i sami sebe ve věku šesti let.
Zkrátka, na Šrámkově Sobotce se letos myslím velmi dobře podařilo zvolit rámcující téma – literatura pro děti a mládež. Všichni, ať už studenti či učitelé, toto téma mohli přijmout za vlastní a díky tomu působily výsledky obou dílen v souvislostech. Nezbývá než doufat, že i v příštím roce nabídne festival podobně inspirativní pole pro interprety. Přijměte tedy tento článek jako pozvánku a přijeďte se na začátku prázdnin 2009 do Sobotky podívat.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.