GALETKOVÁ, Hana - KARAFFA, Jan: Dialogem k umění a uměním k dialogu na přehlídce v Novém Jičíně. AS 2007, č. 2, s. 66-68.
Dialogem k umění a uměním k dialogu na přehlídce v Novém Jičíně
Hana Galetková a Jan Karaffa
Letošní pátý ročník krajské přehlídky experimentálního divadla a studentského divadla v Novém Jičíně byl příjemným poznáním a zážitkem. Setkání provázela přátelská atmosféra, vzájemná inspirace, obohacování prezentovanou divadelní tvorbou, snaha vyjadřovat se skrze divadlo a sdělovat svá témata, názory a myšlenky. Chuť mladých lidí dělat divadlo, přemýšlet nad ním, nad světem, nad sebou, potřeba tvořit, sdělovat, oslovovat diváky jsou v dnešním složitém a rychlém světě sympatické a stojí určitě za ocenění.
V rámci přehlídky studentského divadla s postupem na Náchodskou prima sezónu 2007 se představilo a bylo radost sledovat celkem pět souborů. Soubor Gymnázium Frenštát přijel s inscenací Osel a stín. Začínající soubor si stanovil nelehký úkol, když si vybral právě tento text. Ikony českého, nejen meziválečného, divadelnictví Jiří Voskovec a Jan Werich, jejich osobitý humor, charisma, způsob herectví, to vše je stále přítomné a živé (a to jsme někteří měli možnost tuto dvojici vidět či slyšet již jen v nahrávkách či zkrácených divadelních záznamech). Souboru nelze upřít množství práce a úsilí, které do nastudování této inscenace vložil, byť celek zůstal spíše ve fázi deklamace množství textu, nikoli výstavby situací, jednání a vnímání partnera na jevišti. Při vědomí divadelních začátků souboru a jeho zájmu o divadlo jsme jim doporučili účast na některých z nabízených divadalních dílen na celostátních přehlídkách.
Text Jana Wericha, povídku z jednoslabičných slov, Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, si vybral a divadelně zpracoval také soubor LDO ZUŠ Hlučín pod režijním vedením Lenky Jaborské. Trio chlapců svým hereckým výkonem diváky doslova nadchlo. Text ve své formě nesnadný si tři herci zcela přivlastnili a příběh sdělovali s lehkostí, energií a příjemným nadhledem. Výrazná gestika, pohybová stylizace, divadelní zkratka a metafora byly základními divadelními prostředky pro sdělování příběhu. Herci dokázali udržet nastolené tempo a spád představení od začátku do konce, obdivuhodně se vnímali, poslouchali a reagovali na sebe a jejich radost z hraní, bytí na jevišti, se přenášely na diváky. Soubor byl nominován na přímý postup na Náchodskou prima sezónu.
Na pomezí experimentu, byť v kategorii studentského divadla, byla ambiciózní, obrazivá inscenace souboru Dividlo Ostrava s názvem Zmatek světa. Tvůrci se nechali inspirovat knihou Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce a volně s předlohou a životními fakty velkého učitele nakládali. Pohybově-taneční inscenace s výraznou hudební složkou byla v některých místech ne zcela přehledná, ale oslovovala svou dynamikou, nábojem a touhou emocionálně zasáhnout diváka. Zároveň však po zhlédnutí představení byla diskutována otázka, zda znalost díla a života J.A. Komenského nebyla pro mnohé z diváků spíše naobtíž, než výhodou. Ač asi měli tvůrci povědomí o tom, co se na jevišti odehrává, divák to ne vždy dokázal rozšifrovat, bohužel se tak chvílemi ztrácel také emcionální prožitek. Představení bylo pro svoji inspirativnost doporučeno na Náchodskou prima sezónu.
Příjemným osvěžením bylo představení Generálka souboru Piannissimo z Ostravy. Především ve výstupech oblíbeného žáka šlo o vtipnou až nápaditou hudební klauniádu z prostředí ZUŠ při výuce hry na hudební nástroje. Výraznější gestika herců a jejich sebedůvěra a víra v hraný kus by inscenaci prospěla, podobně jako dotažení časování a gradace akcí v souladu s hrou na nástroje. Mezi studentská představení patřilo také představení Petrucha z bedny Divadla Na Kraji z Nového Jičína. I letos měl soubor tzv. dobře nakročeno, bohužel však svůj záměr nedotáhl. Komedie, v níž hlavním hrdinou je Petrucha, veselý chlapík, který vyvádí různá alotria, aby zabránil sňatku své milé s jinými nápadníky, směřovala ke commedii dell´ arte. V tomto divadelním žánru je zvláště nutná souhra všech aktérů na jevišti, přesné odchody a příchody, vypointování situací, gagů, temporytmus, což však jsou úkoly, které zatím ještě tvůrce tohoto představení čekají.
V kategorii experimentálního divadla všechny přítomné zaujal soubor Dohráli jsme z Uherského Hradiště s inscenací Casa triste del seňor Lorca, vycházející z díla Federica G. Lorcy Dům Bernardy Alby, ve výrazné jevištní úpravě vedoucí souboru a režisérky Hany Nemravové. Touhy a vášně sester zavřených v jednom domě bez muže byly inscenovány ve výrazné pohybové stylizaci a s hudebním podkreslením. Představení mělo spád a dynamiku, sdělovalo příběh skrze jevištní metaforu. Zpočátku je divák vtažen španělskými rytmy a tancem i hereckou akcí, ale je důležité v nastolené dynamice neumdlévat a stylizaci i výstavbu situací gradovat a tím udržet temporytmus a napětí až do konce.
Divadlo Na Kraji mělo zastoupení také v kategorii experimentu s inscenací Nohy. Život člověka sledován pouze přes jeho nohy je zajímavým nápadem. Zvolená forma, kdy opona odkryje pouze nohy po kolena všech herců, není však snadná pro udržení pozornosti diváka, čemuž napomáhají i nejasnosti sdělovaných situací o životních osudech člověka. Bohužel v tomto případě zůstalo pouze u zvolené formy. Podobně jako u inscenace Urob si sám, k jejímuž vzniku inspiroval e-mail, co všechno jsou šikovní kutilové schopni si vyrobit. U souboru Divadlo Na Kraji většinou nadšení úžasným nápadem zastíní následné domýšlení nad tématem a nad možnostmi zvolené formy a jejím odůvodněním, nad čitelností situací na jevišti. Stále jako by chyběl čas a soustřeněná dlouhodobější práce na inscenaci.
One-man-show Vězeň Dividla z Ostravy se naopak přemýšlením o tématu zvlášť vyznačovalo. Ovšem toto přemýšlení se ubíralo spíše filozofickou cestou než konkrétním jednáním vycházejícím z konkrétní situace, vnitřního stavu člověka. Pro orientaci diváka v tématu je zapotřebí sdělit trochu více než obecná témata. Obecnost sklouzává k monotónnosti. Téma, v tomto případě „být vězněm sám v sobě, ve společnosti“, poskytuje prostor pro divákovo přemýšlení, a tedy jeho spoluúčast na inscenaci, ale to, co se nesděluje jednáním na jevišti, prostě ve sdělení chybí, a tím také diváka nemusí oslovovat. Dalším experimentální aktovkou pro jednoho herce ostravského Dividla bylo představení Oltář. Výrazný experiment založený na improvizaci jednoho herce. Příběh muže, který vyrábí oltáře a natolik se nechá svým dílem ovlivnit, až ho zcela pohltí, a to dokonce fyzicky, bylo příjemně rozehráno zcela civilním herectvím, výpovědí tvůrce. Bohužel vyprávění negradovalo, poztrádalo vnitřní temporytmus a dynamiku a sklouzávalo k monotónnosti. Chybělo napětí, které bylo verbálně přítomné v příběhu, nikoli však divadelně ztvárněné. Nelze ale souboru upřít snahu o zkoušení a experimentování s fenomény divadelní tvorby.
Celkový dojem z přehlídky umocňovaly rozpravy souborů s členy poroty (Hana Galetková, Tomáš Doležal, Jan Karaffa) a následně diskuzní fóra se všemi zúčastněnými. S každým ze souborů bylo možno vést otevřený a konstruktivní dialog. Že je takový dialog uměním, není zapotřebí zdůrazňovat. Vedení otevřené komunikace, kdy jsou obě strany zainteresovány stejně vstřícným způsobem bez náznaku ješitnosti, vztahovačnosti, sebestřednosti, důležitosti, ataku, zlomyslnosti, nadřazenosti, je také zážitkem. K takovému dialogu musí být připraveny obě strany, a to se v Novém Jičíně podařilo. Společné diskuze umožnily přijímání nastaveného diváckého zrcadla a dobírání se účinků prezentovaného umění a nezáleželo na tom, zda byla inscenace více či méně problémová, zda se představení podařilo lépe či nevyšlo. Veškeré podněty, diskuze, konfrontace se vedly v přemýšlivém duchu a naslouchání obou stran, v přátelství. A to je cenné. I mladí tvůrci, začínající divadelníci, byli schopni veřejně a přesně formulovat svůj názor, poukázat na problémy nejen viděných inscenací, ale dokonce reflektovat svoji vlastní produkci. Poděkování patří všem zúčastněným těchto dialogů, které se staly cestou k poznávání umění divadelního, k čemuž přispěla i účast některých souborů po celé dva dny přehlídky. Velký kus práce odvedli organizátoři v čele s Věrou Matýskovou a průvodcem přehlídky Davidem Stančíkem. Přínosem byla letos určitě i možnost hrát dle potřeby v prostoru velkého nebo malého divadla a bleskové vydávání zpravodaje s aktuálními informacemi i názory diváků na představení. Objevil se zde také zajímavý dopňující kulturní program (dívčí vokální skupina DETAŠE a písničkářská dvojice Žamboši).
Hana Galetková a Jan Karaffa
Letošní pátý ročník krajské přehlídky experimentálního divadla a studentského divadla v Novém Jičíně byl příjemným poznáním a zážitkem. Setkání provázela přátelská atmosféra, vzájemná inspirace, obohacování prezentovanou divadelní tvorbou, snaha vyjadřovat se skrze divadlo a sdělovat svá témata, názory a myšlenky. Chuť mladých lidí dělat divadlo, přemýšlet nad ním, nad světem, nad sebou, potřeba tvořit, sdělovat, oslovovat diváky jsou v dnešním složitém a rychlém světě sympatické a stojí určitě za ocenění.
V rámci přehlídky studentského divadla s postupem na Náchodskou prima sezónu 2007 se představilo a bylo radost sledovat celkem pět souborů. Soubor Gymnázium Frenštát přijel s inscenací Osel a stín. Začínající soubor si stanovil nelehký úkol, když si vybral právě tento text. Ikony českého, nejen meziválečného, divadelnictví Jiří Voskovec a Jan Werich, jejich osobitý humor, charisma, způsob herectví, to vše je stále přítomné a živé (a to jsme někteří měli možnost tuto dvojici vidět či slyšet již jen v nahrávkách či zkrácených divadelních záznamech). Souboru nelze upřít množství práce a úsilí, které do nastudování této inscenace vložil, byť celek zůstal spíše ve fázi deklamace množství textu, nikoli výstavby situací, jednání a vnímání partnera na jevišti. Při vědomí divadelních začátků souboru a jeho zájmu o divadlo jsme jim doporučili účast na některých z nabízených divadalních dílen na celostátních přehlídkách.
Text Jana Wericha, povídku z jednoslabičných slov, Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, si vybral a divadelně zpracoval také soubor LDO ZUŠ Hlučín pod režijním vedením Lenky Jaborské. Trio chlapců svým hereckým výkonem diváky doslova nadchlo. Text ve své formě nesnadný si tři herci zcela přivlastnili a příběh sdělovali s lehkostí, energií a příjemným nadhledem. Výrazná gestika, pohybová stylizace, divadelní zkratka a metafora byly základními divadelními prostředky pro sdělování příběhu. Herci dokázali udržet nastolené tempo a spád představení od začátku do konce, obdivuhodně se vnímali, poslouchali a reagovali na sebe a jejich radost z hraní, bytí na jevišti, se přenášely na diváky. Soubor byl nominován na přímý postup na Náchodskou prima sezónu.
Na pomezí experimentu, byť v kategorii studentského divadla, byla ambiciózní, obrazivá inscenace souboru Dividlo Ostrava s názvem Zmatek světa. Tvůrci se nechali inspirovat knihou Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce a volně s předlohou a životními fakty velkého učitele nakládali. Pohybově-taneční inscenace s výraznou hudební složkou byla v některých místech ne zcela přehledná, ale oslovovala svou dynamikou, nábojem a touhou emocionálně zasáhnout diváka. Zároveň však po zhlédnutí představení byla diskutována otázka, zda znalost díla a života J.A. Komenského nebyla pro mnohé z diváků spíše naobtíž, než výhodou. Ač asi měli tvůrci povědomí o tom, co se na jevišti odehrává, divák to ne vždy dokázal rozšifrovat, bohužel se tak chvílemi ztrácel také emcionální prožitek. Představení bylo pro svoji inspirativnost doporučeno na Náchodskou prima sezónu.
Příjemným osvěžením bylo představení Generálka souboru Piannissimo z Ostravy. Především ve výstupech oblíbeného žáka šlo o vtipnou až nápaditou hudební klauniádu z prostředí ZUŠ při výuce hry na hudební nástroje. Výraznější gestika herců a jejich sebedůvěra a víra v hraný kus by inscenaci prospěla, podobně jako dotažení časování a gradace akcí v souladu s hrou na nástroje. Mezi studentská představení patřilo také představení Petrucha z bedny Divadla Na Kraji z Nového Jičína. I letos měl soubor tzv. dobře nakročeno, bohužel však svůj záměr nedotáhl. Komedie, v níž hlavním hrdinou je Petrucha, veselý chlapík, který vyvádí různá alotria, aby zabránil sňatku své milé s jinými nápadníky, směřovala ke commedii dell´ arte. V tomto divadelním žánru je zvláště nutná souhra všech aktérů na jevišti, přesné odchody a příchody, vypointování situací, gagů, temporytmus, což však jsou úkoly, které zatím ještě tvůrce tohoto představení čekají.
V kategorii experimentálního divadla všechny přítomné zaujal soubor Dohráli jsme z Uherského Hradiště s inscenací Casa triste del seňor Lorca, vycházející z díla Federica G. Lorcy Dům Bernardy Alby, ve výrazné jevištní úpravě vedoucí souboru a režisérky Hany Nemravové. Touhy a vášně sester zavřených v jednom domě bez muže byly inscenovány ve výrazné pohybové stylizaci a s hudebním podkreslením. Představení mělo spád a dynamiku, sdělovalo příběh skrze jevištní metaforu. Zpočátku je divák vtažen španělskými rytmy a tancem i hereckou akcí, ale je důležité v nastolené dynamice neumdlévat a stylizaci i výstavbu situací gradovat a tím udržet temporytmus a napětí až do konce.
Divadlo Na Kraji mělo zastoupení také v kategorii experimentu s inscenací Nohy. Život člověka sledován pouze přes jeho nohy je zajímavým nápadem. Zvolená forma, kdy opona odkryje pouze nohy po kolena všech herců, není však snadná pro udržení pozornosti diváka, čemuž napomáhají i nejasnosti sdělovaných situací o životních osudech člověka. Bohužel v tomto případě zůstalo pouze u zvolené formy. Podobně jako u inscenace Urob si sám, k jejímuž vzniku inspiroval e-mail, co všechno jsou šikovní kutilové schopni si vyrobit. U souboru Divadlo Na Kraji většinou nadšení úžasným nápadem zastíní následné domýšlení nad tématem a nad možnostmi zvolené formy a jejím odůvodněním, nad čitelností situací na jevišti. Stále jako by chyběl čas a soustřeněná dlouhodobější práce na inscenaci.
One-man-show Vězeň Dividla z Ostravy se naopak přemýšlením o tématu zvlášť vyznačovalo. Ovšem toto přemýšlení se ubíralo spíše filozofickou cestou než konkrétním jednáním vycházejícím z konkrétní situace, vnitřního stavu člověka. Pro orientaci diváka v tématu je zapotřebí sdělit trochu více než obecná témata. Obecnost sklouzává k monotónnosti. Téma, v tomto případě „být vězněm sám v sobě, ve společnosti“, poskytuje prostor pro divákovo přemýšlení, a tedy jeho spoluúčast na inscenaci, ale to, co se nesděluje jednáním na jevišti, prostě ve sdělení chybí, a tím také diváka nemusí oslovovat. Dalším experimentální aktovkou pro jednoho herce ostravského Dividla bylo představení Oltář. Výrazný experiment založený na improvizaci jednoho herce. Příběh muže, který vyrábí oltáře a natolik se nechá svým dílem ovlivnit, až ho zcela pohltí, a to dokonce fyzicky, bylo příjemně rozehráno zcela civilním herectvím, výpovědí tvůrce. Bohužel vyprávění negradovalo, poztrádalo vnitřní temporytmus a dynamiku a sklouzávalo k monotónnosti. Chybělo napětí, které bylo verbálně přítomné v příběhu, nikoli však divadelně ztvárněné. Nelze ale souboru upřít snahu o zkoušení a experimentování s fenomény divadelní tvorby.
Celkový dojem z přehlídky umocňovaly rozpravy souborů s členy poroty (Hana Galetková, Tomáš Doležal, Jan Karaffa) a následně diskuzní fóra se všemi zúčastněnými. S každým ze souborů bylo možno vést otevřený a konstruktivní dialog. Že je takový dialog uměním, není zapotřebí zdůrazňovat. Vedení otevřené komunikace, kdy jsou obě strany zainteresovány stejně vstřícným způsobem bez náznaku ješitnosti, vztahovačnosti, sebestřednosti, důležitosti, ataku, zlomyslnosti, nadřazenosti, je také zážitkem. K takovému dialogu musí být připraveny obě strany, a to se v Novém Jičíně podařilo. Společné diskuze umožnily přijímání nastaveného diváckého zrcadla a dobírání se účinků prezentovaného umění a nezáleželo na tom, zda byla inscenace více či méně problémová, zda se představení podařilo lépe či nevyšlo. Veškeré podněty, diskuze, konfrontace se vedly v přemýšlivém duchu a naslouchání obou stran, v přátelství. A to je cenné. I mladí tvůrci, začínající divadelníci, byli schopni veřejně a přesně formulovat svůj názor, poukázat na problémy nejen viděných inscenací, ale dokonce reflektovat svoji vlastní produkci. Poděkování patří všem zúčastněným těchto dialogů, které se staly cestou k poznávání umění divadelního, k čemuž přispěla i účast některých souborů po celé dva dny přehlídky. Velký kus práce odvedli organizátoři v čele s Věrou Matýskovou a průvodcem přehlídky Davidem Stančíkem. Přínosem byla letos určitě i možnost hrát dle potřeby v prostoru velkého nebo malého divadla a bleskové vydávání zpravodaje s aktuálními informacemi i názory diváků na představení. Objevil se zde také zajímavý dopňující kulturní program (dívčí vokální skupina DETAŠE a písničkářská dvojice Žamboši).
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.