HOSKOVCOVÁ, Markéta: Prima Prima sezóna? AS 2004, č. 3, s. 22–26.

Odvážná úprava Shakespearovy hry Romeo a Julie, kterou ještě navíc tiskařský šotek v programu označil za muzikál, doplatila, podle mého názoru, na slabou či chybějící práci dramaturga. Studenti Gymnázia Turnov jsou talentovaní, poučení a velice zdatní herci. Nemohou za to, že jejich postavy se chovají nelogicky a chaoticky. Romeo a Julie, příběh Monteka a Kapuletové není muzikálem, ale není také příliš příběhem Monteka a Kapuletové. Režisér Petr Haken vyškrtal řadu postav (rodiče, kněze, hudebníky) a nahradil je spolužáky a přáteli titulních postav. Proti tomu bych neměla výhrady, kdyby tito náhradníci plnili v inscenaci jaksi kontinuálně své funkce, tj. kdyby například důvěrnice byla důvěrnicí po celou hru a nejen v jediné scéně. Protože děj je kvůli škrtům poněkud pozměněn, jsou připsány repliky v současné hovorové řeči. To však nepůsobí jako aktualizace, ale v kombinaci se zbylým Shakespearovým textem jako kostrbatý naschvál. Opět, nic proti použití současného jazyka, má-li to v rámci inscenace řád. Režie oslabila nebo úplně vyrušila některé, dle mého názoru, dosti důležité motivy - motiv sledujícího okolí, hmatatelné rostoucí hrozby, tlaku času, náhody. A bohužel i motiv lásky a jejího vývoje od počátečního zajiskření, okouzlení, zamilovanosti až v osudovou hnací sílu. Je paradoxní, že se díváme na hru o lásce a lásku (přes víceméně realistické scény objímání a líbání) vlastně nevnímáme. Erotické napětí chybí. Mám též dojem, že se hercům leckdy nedostalo jasného výkladu o smyslu jednotlivých dialogů, takže například spor o to, zpívá-li na granátovníku skřivan či slavík, vyzněla spíše jako suchá ornitologická debata než zoufalá hádka, je-li noc a Romeo může ještě zůstat či den a on musí utéct, nebo bude popraven. V inscenaci se objevuje řada nelogičností a nedotažeností, jež nelze na této ploše rozebírat. Jednotlivé části tohoto ambiciózního kusu jsou ocenitelné (výprava, hudba, svícení, některé výstupy, některé herecké výkony), leč celek vrže. Proto zvedám varovný dramaturgický prstík! Hrajte klasiku, cupujte ji na kousky, stavte na hlavu, přehazujte scény, škrtejte a přidávejte postavy i motivy, miste hovorovou mluvu, slang i řeč vázanou, ale vždy myslete na vyznění celku! Myslete na kontinuitu motivů, postav, způsobu mluvy, pomněte o čem, jak, proč a komu chcete hrát a tomu podřizujte jakékoli úpravy! Moc se přimlouvám. Nechcete přece způsobit globální katastrofu kvůli autorům divoce rotujícím v hrobech!