ULRYCHOVÁ, Irina: Recenze pohádky O líné a lakomém. Zpravodaj JH 2005.
„Teď už to opravdu
nebude pro děti!“
S dětstvím (a potažmo také s dětským
divadlem) se rozloučili dorůstající členové
děčínského souboru dDDD malým
maňáskovým muzikálem podle arménské
pohádky O líné a lakomém. A aby nenechali
nikoho na pochybách, že to se vstupem do
dospělosti myslí vážně, vsadili na poněkud
košilatou historku, ve které důležitou roli
mj. hraje manželské lože, kde se prokáže, že
i líná žena může být vlastně dosti čiperná...
Dětská (dospělými ovšem často spíše jen
kýžená) nevinnost a asexuálnost je tedy pryč.
Pryč je i lyrický opar nesmělých prvních
lásek. Už žádná romantická gesta – tady se
jde rovnou na věc. Ovšem se značnou dávkou
humorného nadhledu a nadsázky. Přece jen
tu ale z dětství ještě něco zbývá – a to je
hravost i sdílená radost ze společné hry. Čas
malin nezralých už možná pomíjí, čas her
– bohudíky – zůstává.
Má-li ovšem každá divadelní inscenace
své tajemství, pro pisatelku tohoto ohlédnutí
se jím stalo propojení hudebního plánu
s plánem dramatickým. Kladu si otázku,
jak souvisí onen lehce umělý svět barového
(?) miniorchestru doprovázeného triem
zpívajících girls zvyklých na světla reflektorů
s prostým folklórním příběhem lakomého
kupce, jeho líné ženy a mazané tchýně. Pro
mne se tyto dva světy – každý z nich sám
o sobě okouzlující – neprotnuly.
Irina Ulrychová
nebude pro děti!“
S dětstvím (a potažmo také s dětským
divadlem) se rozloučili dorůstající členové
děčínského souboru dDDD malým
maňáskovým muzikálem podle arménské
pohádky O líné a lakomém. A aby nenechali
nikoho na pochybách, že to se vstupem do
dospělosti myslí vážně, vsadili na poněkud
košilatou historku, ve které důležitou roli
mj. hraje manželské lože, kde se prokáže, že
i líná žena může být vlastně dosti čiperná...
Dětská (dospělými ovšem často spíše jen
kýžená) nevinnost a asexuálnost je tedy pryč.
Pryč je i lyrický opar nesmělých prvních
lásek. Už žádná romantická gesta – tady se
jde rovnou na věc. Ovšem se značnou dávkou
humorného nadhledu a nadsázky. Přece jen
tu ale z dětství ještě něco zbývá – a to je
hravost i sdílená radost ze společné hry. Čas
malin nezralých už možná pomíjí, čas her
– bohudíky – zůstává.
Má-li ovšem každá divadelní inscenace
své tajemství, pro pisatelku tohoto ohlédnutí
se jím stalo propojení hudebního plánu
s plánem dramatickým. Kladu si otázku,
jak souvisí onen lehce umělý svět barového
(?) miniorchestru doprovázeného triem
zpívajících girls zvyklých na světla reflektorů
s prostým folklórním příběhem lakomého
kupce, jeho líné ženy a mazané tchýně. Pro
mne se tyto dva světy – každý z nich sám
o sobě okouzlující – neprotnuly.
Irina Ulrychová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.