HAKEN, Petr: Modrý kocour bude mít nového šéfa, Divadelní HROMADA, 2015, jaro-léto, s. 51-52
Modrý kocour bude mít nového šéfa
Když jsem zakládal festival v roce 1996, bylo to malé setkání divadelníků z okolí Turnova. Jediným vzdálenějším hostem bylo Rádobydivadlo Klapý. Ukrutný Lorco, koridou voníš byla inscenace, která předurčila směřování celého festivalu. Klasická témata, nové přístupy, setkání kvalitních zkušených inscenátorů s nastupujícím mládím. Od druhého ročníku jsem se snažil skládat program ze studentských a experimentujících souborů, vždy doplněných o zkušenost. Rádobydivadlo zůstalo věrno Modrému kocourovi natrvalo, objevovat se začaly další kvalitní soubory a samozřejmě spousta studentských a jinak mladých inscenací. Zajímavá byla konfrontace amatérů s nastávajícími profíky, na Kocourovi se ukázaly inscenace z DAMU, JAMU, konzervatoře či VOŠ. I pan profesor Laurin přivezl svou inscenaci a zavzpomínal na svého otce, který kdysi stál na turnovském jevišti. Brzy se naskytla možnost pozvat Poláky, tedy studenty z Polska a začalo setkávání mezinárodní. Soubor z Jaworu následovala Jelenia Gora, Opole, pravidelným účastníkem se stal skvělý loutkář Adam Walny. K Polákům se později přidaly i německé a slovenské soubory.
Komunita, která vznikla okolo festivalu, samozřejmě stárne a někdy se přiklání více ke klasice, takže se Kocour zcela přirozeně vyvinul do podoby vícežánrového setkání. Objevuje se klasická činohra, experimenty, studenti, ale i loutkáři či divadlo jednoho herce. Od třetího ročníku se stává festival postupovým. Nejdříve do Písku, později na Prima sezónu, předchůdce Mladé scény, nakonec i na přehlídku činoherního a hudebního divadla. Spojení všech žánrů se ukázalo jako skvělý tah. Do svého pravidelného kalendáře si Kocoura zařadilo mnoho souborů z Prahy, severních i východních Čech, z Polska. Z původních sedmi inscenací je dnes dvacítka. Dovolím si uvést pouze některé a omlouvám se těm ostatním. DRED, Oldstars, Nejhodnější medvídci, Tyjátr, Antonín DS, Broukovcovo Kamdivadlo, Stopa Liberec, Podio Semily a několik místních souborů. Jsem rád, že si někteří oblíbili Kocoura natrvalo, stejně tak vítám i úplně nové tváře, začínající soubory, které mají snahu někam směřovat.
Hrací prostory byly dlouho jen dva, klasické kukátko a studiová scéna na velkém jevišti, které Turnov zdědil po odsunuté armádě. Prostor však časem zchátral, nebyla vůle ho držet dál a Kocour se přesunul přes malý sál ZUŠ až do prostoru nového kulturáku.
Všechno jednoho dne končí. Poslední léta jsem začal mít s Kocourem více starostí než radosti. Co dělat? Rezignovat na vývoj a zastavit se na daném stavu? Rezignace na vývoj vede nezadržitelně ke stagnaci, k zániku a další rozvoj již není v silách mých a mé ženy Moniky. Do týmu přicházely i děti, Kristina, Vojtěch a Theresia Anna, takový trochu rodinný podnik to vždy byl, kancelář v batohu, pokladna v krabici. Pan profesor Císař Kocoura nazval „festivalem jižního typu“. Často jsem si říkal, že už dál nemohu, že musím udělat revoluční změnu. Pak přišel Mário Kubaš s nabídkou, že Kocoura převezme, okamžitě jsem souhlasil. Kdo jiný než Mário může pokračovat v dané koncepci setkávání kvality s mládím v konfrontaci s okolními zeměmi. A tak po dvaceti letech končím. Předání proběhne nenásilně, v pohodě. V září ještě rozešlu přihlášky a Máriovi vše předám s patřičným komentářem, pak už budu vše z povzdálí sledovat. 21. ročník v únoru 2016 bude mít tedy nového šéfa, Mário se vyzná v tlačenici a věřím, že Kocoura nejen zachová jakým dnes je, ale že ho pozvedne ještě výše. Kdybych tomu nevěřil, byl bych smutný, jenže věřím a jsem pln šťastného očekávání.
Váš starej kocour Petr Haken
Když jsem zakládal festival v roce 1996, bylo to malé setkání divadelníků z okolí Turnova. Jediným vzdálenějším hostem bylo Rádobydivadlo Klapý. Ukrutný Lorco, koridou voníš byla inscenace, která předurčila směřování celého festivalu. Klasická témata, nové přístupy, setkání kvalitních zkušených inscenátorů s nastupujícím mládím. Od druhého ročníku jsem se snažil skládat program ze studentských a experimentujících souborů, vždy doplněných o zkušenost. Rádobydivadlo zůstalo věrno Modrému kocourovi natrvalo, objevovat se začaly další kvalitní soubory a samozřejmě spousta studentských a jinak mladých inscenací. Zajímavá byla konfrontace amatérů s nastávajícími profíky, na Kocourovi se ukázaly inscenace z DAMU, JAMU, konzervatoře či VOŠ. I pan profesor Laurin přivezl svou inscenaci a zavzpomínal na svého otce, který kdysi stál na turnovském jevišti. Brzy se naskytla možnost pozvat Poláky, tedy studenty z Polska a začalo setkávání mezinárodní. Soubor z Jaworu následovala Jelenia Gora, Opole, pravidelným účastníkem se stal skvělý loutkář Adam Walny. K Polákům se později přidaly i německé a slovenské soubory.
Komunita, která vznikla okolo festivalu, samozřejmě stárne a někdy se přiklání více ke klasice, takže se Kocour zcela přirozeně vyvinul do podoby vícežánrového setkání. Objevuje se klasická činohra, experimenty, studenti, ale i loutkáři či divadlo jednoho herce. Od třetího ročníku se stává festival postupovým. Nejdříve do Písku, později na Prima sezónu, předchůdce Mladé scény, nakonec i na přehlídku činoherního a hudebního divadla. Spojení všech žánrů se ukázalo jako skvělý tah. Do svého pravidelného kalendáře si Kocoura zařadilo mnoho souborů z Prahy, severních i východních Čech, z Polska. Z původních sedmi inscenací je dnes dvacítka. Dovolím si uvést pouze některé a omlouvám se těm ostatním. DRED, Oldstars, Nejhodnější medvídci, Tyjátr, Antonín DS, Broukovcovo Kamdivadlo, Stopa Liberec, Podio Semily a několik místních souborů. Jsem rád, že si někteří oblíbili Kocoura natrvalo, stejně tak vítám i úplně nové tváře, začínající soubory, které mají snahu někam směřovat.
Hrací prostory byly dlouho jen dva, klasické kukátko a studiová scéna na velkém jevišti, které Turnov zdědil po odsunuté armádě. Prostor však časem zchátral, nebyla vůle ho držet dál a Kocour se přesunul přes malý sál ZUŠ až do prostoru nového kulturáku.
Všechno jednoho dne končí. Poslední léta jsem začal mít s Kocourem více starostí než radosti. Co dělat? Rezignovat na vývoj a zastavit se na daném stavu? Rezignace na vývoj vede nezadržitelně ke stagnaci, k zániku a další rozvoj již není v silách mých a mé ženy Moniky. Do týmu přicházely i děti, Kristina, Vojtěch a Theresia Anna, takový trochu rodinný podnik to vždy byl, kancelář v batohu, pokladna v krabici. Pan profesor Císař Kocoura nazval „festivalem jižního typu“. Často jsem si říkal, že už dál nemohu, že musím udělat revoluční změnu. Pak přišel Mário Kubaš s nabídkou, že Kocoura převezme, okamžitě jsem souhlasil. Kdo jiný než Mário může pokračovat v dané koncepci setkávání kvality s mládím v konfrontaci s okolními zeměmi. A tak po dvaceti letech končím. Předání proběhne nenásilně, v pohodě. V září ještě rozešlu přihlášky a Máriovi vše předám s patřičným komentářem, pak už budu vše z povzdálí sledovat. 21. ročník v únoru 2016 bude mít tedy nového šéfa, Mário se vyzná v tlačenici a věřím, že Kocoura nejen zachová jakým dnes je, ale že ho pozvedne ještě výše. Kdybych tomu nevěřil, byl bych smutný, jenže věřím a jsem pln šťastného očekávání.
Váš starej kocour Petr Haken
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.