GREGAR, Alexandr: V Miletíně na národní úrovni
V Miletíně na národní úrovni
Na úvod si dovolím vypůjčit pár slov Milana Strotzera: „Seniorské divadlo je termín, který u nás před rokem 1995 de facto neexistoval. Byl však již po dvě desetiletí běžně užívaný na západ od našich hranic. Západoevropské seniorské divadlo nebylo a není okrajovým jevem, ale velice silným a podporovaným hnutím iniciujícím život v postproduktivním věku - prožitý v aktivitě při kolektivní činnosti, a to aniž by na kohokoliv byly kladeny nároky na předchozí zkušenost s divadlem.... Západoevropská praxe seniorského divadla, zejména v oněch 90. letech, však byla natolik vzdálena naší české realitě, že bylo otázkou, zda je vůbec smysluplné se něčím takovým zaobírat. Zakořeněná tradice českého ochotnického divadla, v níž hrály po léta prim vícegenerační soubory, z nichž nikdo seniory nevyháněl, byla bariérou, přes kterou se uvažování o seniorském divadle sotva mohlo prosadit...“.
Ale přesto se tradice seniorského divadla i u nás usadila. Po několika letech znojemské staggiony, se letos uskutečnil již 10. ročník národní přehlídky seniorského divadla – v Miletíně. Náš milý Miletín si považujeme, především pro vstřícnou pořadatelskou i diváckou atmosféru jarních krajských přehlídek venkovských souborů. Letos si sáhl i na přehlídku celostátní a vyšel z ní vítězně. Ostatně o tom vypovídají i slova předsedy miletínského divadelního spolku, Mgr. Radka Flégla:
„Bylo to půl roku vydatné práce, připravit smlouvy, dohodnout se soubory podrobnosti jejich účasti, zajistit autorská práva, ubytování, strava – dvacetičlenný tým kmital poslední měsíc intenzivně, před tím na plný pecky. Zhostili jsem se toho poprvé, šli jsme do toho s obavami, ale s radostí, chtěli jsme v Miletíně souborům zajistit rodinné „seniorské“ prostředí, včetně zábavy mezi semináři a představeními, po nich... Takže hodně práce, starostí, problémy zůstaly za dveřmi a v průběhu přehlídky jsem už měli ohlasy velmi spokojené, což nás těší... S Artamou, s panem dr. Strotzerem spolupráce výborná, pro nás to byla obrovská zkušenost, navázali jsme na dosavadních deset ročníků krajské přehlídky venkovských divadel, proto také máme tým, který tom „umí chodit“, a pokud by byla dobrá odezva, rádi bychom za dva roky (NPSD je bienále) tento projekt zopakovali.
Máme sedmičlennou radu a 54 členů souboru, minimálně 50% z nich na této přehlídce spolupracovalo, určitě budou mít chuť to zopakovat, i oni se cítili při přehlídce výborně. Taky město a kraj nás podpořili výborně, i místní sponzoři. V dnešní době abys je pohledal, kdo je ochoten podporovat kulturu, komu to něco říká? Ale máme štěstí, že tu máme i mecenáše – nadšence, např. S.A.M. Holding Miletín, pana Šimka. Majitel firmy ví, že tzv., nositelem kultury v Miletíně je právě divadelní spolek, má rád zdejší kulturní prostředí a proto ví, že ho je třeba podporovat, že jeho peníze jsou dobře zúročené – mj., i tím, že k nám zavítají mnozí lidé z okolí, z vesnic i městeček a Miletín je jistou kulturní metropolí známou nejen coby Erbenovo rodiště nebo perníkovými modlitbičkami ... Což potvrdila i tato seniorská národní přehlídka.
Helena Kubů, manažerka pražského seniorského souboru Proměna (jehož desetičlenný ansámbl dosahuje v součtu let na číslo 760!), připomněla, že se jejich soubor zúčastnil už několika národních seniorských přehlídek. Soubor funguje v rámci Centra aktivit pro seniory občanského sdružení Remedium a v Miletíně hrál inscenaci s názvem Voď vás Pánbů: „Mám moc ráda malá města, navíc má moje rodina kořeny v tomto kraji, takže jsem do Miletína jela s radostí a zdejší atmosféra mě nezklamala. Všechno bylo jaksi domácké, všichni mají k sobě blízko, jak v Sousedském domě, na návsi... Ve velkém městě, i ve Znojmě, se lidé rozutečou a ani se za přehlídku někdy nepotkají, tady si neuniknou... Což je úžasný. Hrozně závidím miletínským ochotníkům, že mají svou scénu, své zázemí, my jsme v té Praze jako ztracení... Náš soubor má skutečně tak vysoký věkový průměr, příští rok navíc oslavíme deset let činnosti, a těch deset hereček dovrší „souborný věk“ 777 let! Pořád držíme pohromadě, i když to je trochu obtížné, a chce to toleranci. Některé naše členky v mladším životě hrály divadlo, některé ne, ani většina z nich není z Prahy, do hlavního města přišly až později, jsou to bývalé úřednice a tak, to by bylo na sociologickou studii. A jsme takové autorské divadlo, všechno si děláme samy, od textů až po kostýmy, trvá nám tak dva roky, než dáme dohromady novou premiéru... Hrajeme spíše takové kratší divadelní tvary, jezdíme s nimi po seniorských klubech nebo domovech důchodců... A tady to bylo skvělé, pořadatelé, publikum kolegové z dalších souborů...“
K úrovni miletínské národní přehlídky se vyjádřil prof. Jan Císař: „Přehlídka mě neobyčejně mile překvapila – viděl jsem vyspělé inscenace neméně vyspělých souborů amatérského činoherního divadla. A mluvíme-li o národní přehlídce seniorů, pak přesně splnila kriteria, jaké známe ze zahraničí, o to víc, že šlo i o kvalitní široký rejstřík nejrůznějších inscenací, tedy doplněk toho, co jsem letos na předchozích národních přehlídkách viděl, což mi potvrzuje zajímavou produkci českého činoherního amatérského divadla. To o něčem svědčí - soubory, které tu hrály, si sáhly i na jistou a vysokou úroveň. Proto bych byl rád, kdyby se v Miletíně přehlídka udržela - a kromě věkového kriteria kdyby naplňovala i kriteria kvality, což se letos podařilo. Přeji přátelskému Miletínu, souboru Erben i pořadatelům, aby se tato přehlídka i nadále takto rozvíjela.“
Porota 10. národní přehlídky seniorského divadla ocenila Čestným uznáním Oldřicha Kadu za roli Josefa Samce v inscenaci Dědeček aneb musíme tam všichni, Růženu Kněžourkovou za roli Poštovní doručovatelky ve stejné inscenaci, Lídu Honzovou za roli Edny v inscenaci Nejstarší řemeslo a Marii Valentovou za roli Very ve stejné inscenaci, Mášu Weigrichtovou za herectví v inscenaci Mlč. A když mluvíš, nežvaň!, Žanetu Benešovou za roli Catlin O´Hare v inscenaci Potichu to neumím, jsem vášnivej aneb Famílie, Jana Sladkého za režii této inscenace a Janu Jančíkovou za jevištní realizaci závažného tématu ve hře Aut. Zvláštní čestné uznání poroty bylo uděleno Divadelnímu spolku Proměna Remedium o. s. Praha za představení Voď nás Pánbů! Ceny porota udělila Janě Urbanové za dramaturgii a režii hry Václava Havla Odcházení, Josefu Bartákovi za roli Dr. Viléma Riegra a Erice Antošové za roli Ireny v této inscenaci, Souboru ŽAS Homole za inscenaci Rychlé šipky, Lukáši Krupkovi za roli Nicka Cristana v inscenaci Potichu to neumím, jsem vášnivej aneb Famílie, Stanislavu Kábelemu za roli Franka a Aleně Součkové za roli Aidy Gianelli v této inscenaci. Odborná porota doporučila k účasti na Jiráskově Hronově 2013 Divadelní soubor Vojan z Hrádku nad Nisou s inscenací Potichu to neumím, jsem vášnivej aneb Famílie, která dostala i cenu za inscenaci.
-ag-
Na úvod si dovolím vypůjčit pár slov Milana Strotzera: „Seniorské divadlo je termín, který u nás před rokem 1995 de facto neexistoval. Byl však již po dvě desetiletí běžně užívaný na západ od našich hranic. Západoevropské seniorské divadlo nebylo a není okrajovým jevem, ale velice silným a podporovaným hnutím iniciujícím život v postproduktivním věku - prožitý v aktivitě při kolektivní činnosti, a to aniž by na kohokoliv byly kladeny nároky na předchozí zkušenost s divadlem.... Západoevropská praxe seniorského divadla, zejména v oněch 90. letech, však byla natolik vzdálena naší české realitě, že bylo otázkou, zda je vůbec smysluplné se něčím takovým zaobírat. Zakořeněná tradice českého ochotnického divadla, v níž hrály po léta prim vícegenerační soubory, z nichž nikdo seniory nevyháněl, byla bariérou, přes kterou se uvažování o seniorském divadle sotva mohlo prosadit...“.
Ale přesto se tradice seniorského divadla i u nás usadila. Po několika letech znojemské staggiony, se letos uskutečnil již 10. ročník národní přehlídky seniorského divadla – v Miletíně. Náš milý Miletín si považujeme, především pro vstřícnou pořadatelskou i diváckou atmosféru jarních krajských přehlídek venkovských souborů. Letos si sáhl i na přehlídku celostátní a vyšel z ní vítězně. Ostatně o tom vypovídají i slova předsedy miletínského divadelního spolku, Mgr. Radka Flégla:
„Bylo to půl roku vydatné práce, připravit smlouvy, dohodnout se soubory podrobnosti jejich účasti, zajistit autorská práva, ubytování, strava – dvacetičlenný tým kmital poslední měsíc intenzivně, před tím na plný pecky. Zhostili jsem se toho poprvé, šli jsme do toho s obavami, ale s radostí, chtěli jsme v Miletíně souborům zajistit rodinné „seniorské“ prostředí, včetně zábavy mezi semináři a představeními, po nich... Takže hodně práce, starostí, problémy zůstaly za dveřmi a v průběhu přehlídky jsem už měli ohlasy velmi spokojené, což nás těší... S Artamou, s panem dr. Strotzerem spolupráce výborná, pro nás to byla obrovská zkušenost, navázali jsme na dosavadních deset ročníků krajské přehlídky venkovských divadel, proto také máme tým, který tom „umí chodit“, a pokud by byla dobrá odezva, rádi bychom za dva roky (NPSD je bienále) tento projekt zopakovali.
Máme sedmičlennou radu a 54 členů souboru, minimálně 50% z nich na této přehlídce spolupracovalo, určitě budou mít chuť to zopakovat, i oni se cítili při přehlídce výborně. Taky město a kraj nás podpořili výborně, i místní sponzoři. V dnešní době abys je pohledal, kdo je ochoten podporovat kulturu, komu to něco říká? Ale máme štěstí, že tu máme i mecenáše – nadšence, např. S.A.M. Holding Miletín, pana Šimka. Majitel firmy ví, že tzv., nositelem kultury v Miletíně je právě divadelní spolek, má rád zdejší kulturní prostředí a proto ví, že ho je třeba podporovat, že jeho peníze jsou dobře zúročené – mj., i tím, že k nám zavítají mnozí lidé z okolí, z vesnic i městeček a Miletín je jistou kulturní metropolí známou nejen coby Erbenovo rodiště nebo perníkovými modlitbičkami ... Což potvrdila i tato seniorská národní přehlídka.
Helena Kubů, manažerka pražského seniorského souboru Proměna (jehož desetičlenný ansámbl dosahuje v součtu let na číslo 760!), připomněla, že se jejich soubor zúčastnil už několika národních seniorských přehlídek. Soubor funguje v rámci Centra aktivit pro seniory občanského sdružení Remedium a v Miletíně hrál inscenaci s názvem Voď vás Pánbů: „Mám moc ráda malá města, navíc má moje rodina kořeny v tomto kraji, takže jsem do Miletína jela s radostí a zdejší atmosféra mě nezklamala. Všechno bylo jaksi domácké, všichni mají k sobě blízko, jak v Sousedském domě, na návsi... Ve velkém městě, i ve Znojmě, se lidé rozutečou a ani se za přehlídku někdy nepotkají, tady si neuniknou... Což je úžasný. Hrozně závidím miletínským ochotníkům, že mají svou scénu, své zázemí, my jsme v té Praze jako ztracení... Náš soubor má skutečně tak vysoký věkový průměr, příští rok navíc oslavíme deset let činnosti, a těch deset hereček dovrší „souborný věk“ 777 let! Pořád držíme pohromadě, i když to je trochu obtížné, a chce to toleranci. Některé naše členky v mladším životě hrály divadlo, některé ne, ani většina z nich není z Prahy, do hlavního města přišly až později, jsou to bývalé úřednice a tak, to by bylo na sociologickou studii. A jsme takové autorské divadlo, všechno si děláme samy, od textů až po kostýmy, trvá nám tak dva roky, než dáme dohromady novou premiéru... Hrajeme spíše takové kratší divadelní tvary, jezdíme s nimi po seniorských klubech nebo domovech důchodců... A tady to bylo skvělé, pořadatelé, publikum kolegové z dalších souborů...“
K úrovni miletínské národní přehlídky se vyjádřil prof. Jan Císař: „Přehlídka mě neobyčejně mile překvapila – viděl jsem vyspělé inscenace neméně vyspělých souborů amatérského činoherního divadla. A mluvíme-li o národní přehlídce seniorů, pak přesně splnila kriteria, jaké známe ze zahraničí, o to víc, že šlo i o kvalitní široký rejstřík nejrůznějších inscenací, tedy doplněk toho, co jsem letos na předchozích národních přehlídkách viděl, což mi potvrzuje zajímavou produkci českého činoherního amatérského divadla. To o něčem svědčí - soubory, které tu hrály, si sáhly i na jistou a vysokou úroveň. Proto bych byl rád, kdyby se v Miletíně přehlídka udržela - a kromě věkového kriteria kdyby naplňovala i kriteria kvality, což se letos podařilo. Přeji přátelskému Miletínu, souboru Erben i pořadatelům, aby se tato přehlídka i nadále takto rozvíjela.“
Porota 10. národní přehlídky seniorského divadla ocenila Čestným uznáním Oldřicha Kadu za roli Josefa Samce v inscenaci Dědeček aneb musíme tam všichni, Růženu Kněžourkovou za roli Poštovní doručovatelky ve stejné inscenaci, Lídu Honzovou za roli Edny v inscenaci Nejstarší řemeslo a Marii Valentovou za roli Very ve stejné inscenaci, Mášu Weigrichtovou za herectví v inscenaci Mlč. A když mluvíš, nežvaň!, Žanetu Benešovou za roli Catlin O´Hare v inscenaci Potichu to neumím, jsem vášnivej aneb Famílie, Jana Sladkého za režii této inscenace a Janu Jančíkovou za jevištní realizaci závažného tématu ve hře Aut. Zvláštní čestné uznání poroty bylo uděleno Divadelnímu spolku Proměna Remedium o. s. Praha za představení Voď nás Pánbů! Ceny porota udělila Janě Urbanové za dramaturgii a režii hry Václava Havla Odcházení, Josefu Bartákovi za roli Dr. Viléma Riegra a Erice Antošové za roli Ireny v této inscenaci, Souboru ŽAS Homole za inscenaci Rychlé šipky, Lukáši Krupkovi za roli Nicka Cristana v inscenaci Potichu to neumím, jsem vášnivej aneb Famílie, Stanislavu Kábelemu za roli Franka a Aleně Součkové za roli Aidy Gianelli v této inscenaci. Odborná porota doporučila k účasti na Jiráskově Hronově 2013 Divadelní soubor Vojan z Hrádku nad Nisou s inscenací Potichu to neumím, jsem vášnivej aneb Famílie, která dostala i cenu za inscenaci.
-ag-
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.