AS 2001, č. 6, s. 17 - 18, Josef Brůček.
ŽE BY?
České středisko UNIMA a Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář ve spolupráci s hlavním městem Prahou a Kulturním centrem Novodvorská, za finanční podpory MK ČR pořádalo již jedenáctý
PŘELET NAD LOUTKÁŘSKÝM HNÍZDEM
Pátek 9.11.2001
17:00 Zítra to spustíme (Divadlo Lampion Kladno) od 10 let
18:30 Samuel (Rámus Plzeň) od 10 let
20:00 Černošský Pánbůh, Starej zákon a proroci (Divadelní spolek Mumraj Havířov) od 12 let
Sobota 10.11.2001
10:00 Černošské pohádky (DRAK Hradec Králové) od 3 let
14:00 Finist jasný sokol (Střípek Plzeň) od 4 let
15:30 Princezna Jasněna (Divadlo Kvelb, České Budějovice) od 3 let
17:00 Taškařice (Naivní divadlo Liberec) od 3 let
Sobota 10.11.2001
18:30 Variace na slavné téma Cyrano + Báj-báj, (DNO Hradec Králové) od 10 let
21:00 Gilgameš (Buchty a loutky Praha) od 10 let
Neděle 11.11.2001
10:00 Zlatovláska (Studio dell´arte České Budějovice) od 3 let
14:00 Taky trochu o kůzlátkách (Vozichet Jablonec nad Nisou)
+ Jak se Dhruva stal hvězdou (Tatrmani Bechyně) od 6 let
16:30 Staré loutkové varieté (LD Zvoneček, ze sbírek ing: Jiřího Vorla)
17:30 slavnostní vyhlášení vítěze ceny ERIK
Pln tvůrčího nadšení a uvolněné nálady jsem se se svou Škodou 120 L přiřítil na Novodvorskou.
Tam mě u vchodu očekával nápis:
V OBJEKTU KCN
JE ZAKÁZÁNO
Vstupovat s kolem a se psy.
Jezdit na kole, bruslích, koloběžkách a skateboardech.
Vynášet nádobí z cukrárny
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Tak ...
Ale nešť!
Ve třech dnech jsem měl možnost spatřit sedm profesionálních a sedm amatérských představení. To už za to nevynášení nádobí z cukrárny stojí. Zpět do auta jsem uklidil kolo, brusle, koloběžku, skateboard, odehnal od sebe dvoumetrákového přítulného pejska – a vstoupil. Neprohloupil jsem. Festival stál za to. Vidět vedle sebe divadla amatérská a profesionální, moci porovnávat jejich přístupy, klady a zápory – to se v tak velké míře ne vždy a ne všude povede.
Rozdíl mezi amatérským a profesionálním divadlem jsem snad nejvíce vídával ve zvládnutí řemesla u profíků a v osobním zaujetím tématem u amatérů. Ne vždy toto dělení funguje a vychází. Je však zajímavé, že – ale, že bychom si to nechali na později?
Lampion Kladno – Zítra to spustíme – profesionálové
Hra Václava Havla o událostech a jednání Rašína a jeho kolegů kolem října 1918. Příval dat a faktů (někdy i poněkud zmatečně podávaných) nutí můj mozek k obraně – vypíná. Vše bylo sice dobře zahráno, snad i dobře ukázáno, ale stále jsem nějak nevěděl, proč mi to ti herci předvádějí. –Že by ani oni nevěděli?
Rámus Plzeň – Samuel – amatéři
Oproti ostatním mám jistou výhodu (či nevýhodu?) v tom, že jsem inscenaci již několikrát viděl a dokonce jsem byl přítomen (na Faustování v Bechyni) pouze nezávaznému povídání, ve kterém soubor nahlas přemýšlel a s ostatními se radil o možné dramatizaci této Londonovy povídky. Přiznám se, výsledek mě nikdy (na rozdíl od ostatních) příliš nenadchl. Tragédie matky, které neustále umírají synové, jež matka zarputile bez přestání pojmenovává jménem svého mrtvého bratra – Samuel, je souborem předkládána jako televizní zábavný pořad, žijící z neštěstí druhých. A tady mi schází ona televizní pozlátková břesknost a vlezlost profesionálních bavičů, kteří – aby uspěli – musí každou vteřinou k obrazovce přitahovat stále nové a nové oči. To, zdá se, amatéři (možná, že chválabohu) příliš neumí. Silné téma, které soubor naprosto zaujalo, tak (možná) dostalo poněkud fádní kabát, který by v rukou profesionálního souboru blýskal, sršel, vábil, ... a možná, že i téma příběhu zcela přikryl. – Takže nevím ... – Že by mi jak téma, tak forma (osobně) neseděly?
Mumraj Havířov – Černošský Pán Bůh, Starej zákon a proroci – profesionálové
Soubor velmi dobře hraje JAZZ. S loutkami méně. Buď to neumí, nebo na to kašle nedbá. Nebýt tam ty divadelní vsuvky, dobře by se ti sympatičtí mladí lidé poslouchali. – Že by radši koncert?
DRAK Hradec Králové – Černošské pohádky – profesionálové
Od tří do tři sta let. Občas se holt povede představení jednoduché, rytmické, živé, úsměvné, občas i překvapivé, představení lehounkým příběhem svázané dohromady. Zvláštní – zdálo se, že herci jsou představením zaujati – skoro jako by to byli nějací umanutí amatéři... – Že by umanutí profesionálové?
Střípek Plzeň – Finist Jasný sokol – amatéři
Klasická ruská pohádka hraná na klasickém paravánu maňásky. Živé pěvecké vstupy, „košíkové“ baby Jagy, vše v rytmu, ... dalo by se říci zvládnuté řemeslo. Juj!
Amatéři zvládají řemeslo? Juj! Ale ano. To je vždy to prvé co mě při každém vstoupení Střípku na jeviště napadne. Umějí mluvit, umějí zpívat, umějí hrát s loutkou, umějí hrát činoherně, ... jenom, tentokráte ... jako by se to trochu táhlo. Že by maňásek neunesl délku celého představení? Že by bylo málo vstupů jinými výrazovými prostředky? Že by třech Jag bab bylo mnoho? Ne. V tom to nebude. – A nebude to náhodou v tom, že je představení tak dokonale (jakoby neměnně) vysoustružené, přesné, a není tu místa pro fantazii? To asi také nebude to pravé. ... Anebo že by mě zaskočila dokonalost sama? Ale proč mě to (zase tak moc) nezaujalo? Střípku, Střípku. Dokonalý Střípku. Leskneš se, jsi krásný na pohled a stále mě znepokojuješ. – Že by svou dokonalou neprůhledností?
Naivní divadlo Liberec – Taškařice – profesionálové
Šikovná tři děvčata – promiňte – tři poněkud potrhlé paní se pravidelně schází, aby si mohly povídat texty Heviera, Žáčka, Černíka, Weinbergera a dalších. Toto divadlo s předměty a loutkou bylo veselé, živé, nápadité ... jen mi tu trochu scházela (od začátku do konce) ta slabá tkanička jednoho příběhu. – Že aby to nebylo jakoby nahodilé.
Divadlo Kvelb – O princezně Jasněnce – profesionálové
Je to zvláštní. Stále hrají naplno jako amatéři a při tom umí i řemeslo. Tuto pohádku jsem viděl soubor hrát na louce na Divadle v trávě. Razance a velké nasazení souboru nedovolilo divákům cuknout s pozorností. V komorním prostředí by možná bylo vhodnější někdy lehce ubrat. – Že aby to nebylo sice vysoko, ale furt rovně.
DNO – Báj-báj – amatéři
Řada sedmi (?) malých stolních loutkových divadélek, tři loutkoherci a „poněkud upravená“ klasická pohádka. Dva bratři – princové hledají svou zakletou sestru – princeznu. Při hledání se rozdělí, aby mohli na scénách jednotlivých divadélek prožívat podivuhodná dobrodružství. Jeden s babičkou a Karkulkou rozskáče vlka, který je sežral, druhý poradí ježkovi, jak se dostat z klece, oba (každý zvlášť) rozsoudí rybáře a vrátí se k místu rozchodu, aby poznali třeskutou pravdu. Absurdita, se kterou si soubor DNO lehce a vtipně pohrává, vychází z logiky pohádek i dění na jevišti. Proto se tu může stát mnoho, ale ne cokoliv. Vše má svůj řád – své směřování. Že by proto Báj-báj „bere“ celá škála diváků?
DNO – Variace na slavné téma Cyrano – amatéři
Půlhodinový „výcuc“ původní Rostandovy hry je ve své konečné podobě obohacen
o jednu postavu. Je s podivem, že se tato zkratka nestala jednoduchou výpovědí
o jednoduchých lidech, ale ukázkou tvůrčí práce s tématem. Možná se tak stalo proto, že se s tématem, které je mladým tak blízké, setkali mladí amatéři. Zkratku podtrhují i jednoduché prostředky (rukavice), kterými DNO hraje. Vše bez velké patetičnosti, s lehkým, úsměvným nadhledem, bez přehrávání, jako by jen tak. Že by od srdce?
Buchty a loutky – Gilgameš – profesionálové
Hraní si s námětem, hraní si s tématem, hraní si s prostředky vyjádření ... lehké znevažování nedotknutelného – prostě – Buchty a loutky. Jen jsem tentokráte nepostřehl, proč právě Gilgameš? Že bych byl již unavený?
Studio dell´arte – Zlatovláska – profesionálové
Pohádku přehrávají dvě sličné dívky (já si to mohu dovolit napsat) ve spolupráci s dětskými diváky. Zatahování diváků, (včetně dětí) do hry nemám rád. Tentokráte mi to ale příliš nevadilo. Jsem z toho celý zmatený. Že bych senilněl?
Vozichet – Taky trochu o kůzlátkách – amatéři
Dva mladí, sympatičtí lidé hrají dvě varianty poněkud pozměněné pohádky O kůzlátkách. Domnívám se, že zajímavých a veselých nápadů práce s maňásky by mohlo být více. Pak by mohly být i v rychlejším sledu za sebou podávané. Vzpomínám například na příjemnou, ale poměrně zdlouhavě rozehrávanou scénku s prakem. I poměrně dlouhé expozici nemocného hodného vlka ve druhé scénce scházel ten správný rakvičkářský švih. Tak, zdá se, u diváků nejlépe dopadla množstvím předmětů zavalená scénka o krátkém kožíšku. A z této scénky zas vyhráli roztomilí vedle sebe stojící medvědi. Lední a letní. Že by návod k jednoduchosti a účinku?
Tatrmani – Pohádka o přání – amatéři
Jedna povedenější z pěti nepovedených Pohádek studentského souboru Tatrmani. Je zvláštní, jak je možno na deset minut ztišit publikum malých dětí. Možná, že to způsobila zapálená svíčka, možná tichá soustředěnost herečky, možná ten daný malý prostor stínítka, na kterém se děj indické pohádky odehrával. Možná, proto, že se tu snad ani nechtělo předvádět nějaké velké, třeskuté umění, ale jen tiše vyprávět o tom, co vypravěčku zajímá. Že by v tom mohlo být zakleto tajemství soustředěného diváctva?
TLD Zvoneček – Staré loutkové varieté – amatéři
Na závěr malé potěšení. Hostitelský soubor nám předvedl staré loutky, se kterými loutkáři kdysi dělali přídavky, popřípadě drobné varietní scénky. Za vděk jsem vzal, že ukázky byly předvedeny decentně bez pokusu o jakési začlenění do děje, že toho mnoho nenamluvili, ale „pouze“ předvedli to, co umí. Tak jsme viděli dupáky, žongléry, akrobaty, taneční skupiny a jiné. Největším zážitkem pro diváky byla přeměna jedné loutky v loutky dvě + balón. Kdybych řadil vystoupení loutek já, dal bych tento výstup jako poslední. Že aby to nejlepší bylo nakonec.
Když jsem přemýšlel o tom, jak budu hlasovat o zlatém Erikovi (koho budu klást na prvé, koho na druhé a koho na třetí místo), uvědomil jsem si náhle, že se v mé hlavě profesionální divadla tlačí vpřed. Jsou přímočařejší?, razantnější?, zářivější?, podbízivější? Nevím. Náhle, jakoby Cyrano, o kterém jsem přemýšlel na první místo, svou vnitřní naléhavostí zešedivěl. Že by v tom byl rozdíl mezi amatéry a profesionály? Že by opravdovost a vnitřní zaujetí i u mě prohrávaly před nablýskanou povrchní parádou?
ALE COŽ KDYŽ ...
Že by rozdíl mezi amatéry a profesionály byl jinde?
Že by byl v tom, že profik musí, aby se uživil, a amatér musí, aby se vyjádřil? Že by?
Že by Josef Brůček?
P.S.: Jo. Pokud jsem se dobře doslechl, Zlatého Erika vyhrálo DNO se svým Cyranem.
České středisko UNIMA a Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář ve spolupráci s hlavním městem Prahou a Kulturním centrem Novodvorská, za finanční podpory MK ČR pořádalo již jedenáctý
PŘELET NAD LOUTKÁŘSKÝM HNÍZDEM
Pátek 9.11.2001
17:00 Zítra to spustíme (Divadlo Lampion Kladno) od 10 let
18:30 Samuel (Rámus Plzeň) od 10 let
20:00 Černošský Pánbůh, Starej zákon a proroci (Divadelní spolek Mumraj Havířov) od 12 let
Sobota 10.11.2001
10:00 Černošské pohádky (DRAK Hradec Králové) od 3 let
14:00 Finist jasný sokol (Střípek Plzeň) od 4 let
15:30 Princezna Jasněna (Divadlo Kvelb, České Budějovice) od 3 let
17:00 Taškařice (Naivní divadlo Liberec) od 3 let
Sobota 10.11.2001
18:30 Variace na slavné téma Cyrano + Báj-báj, (DNO Hradec Králové) od 10 let
21:00 Gilgameš (Buchty a loutky Praha) od 10 let
Neděle 11.11.2001
10:00 Zlatovláska (Studio dell´arte České Budějovice) od 3 let
14:00 Taky trochu o kůzlátkách (Vozichet Jablonec nad Nisou)
+ Jak se Dhruva stal hvězdou (Tatrmani Bechyně) od 6 let
16:30 Staré loutkové varieté (LD Zvoneček, ze sbírek ing: Jiřího Vorla)
17:30 slavnostní vyhlášení vítěze ceny ERIK
Pln tvůrčího nadšení a uvolněné nálady jsem se se svou Škodou 120 L přiřítil na Novodvorskou.
Tam mě u vchodu očekával nápis:
V OBJEKTU KCN
JE ZAKÁZÁNO
Vstupovat s kolem a se psy.
Jezdit na kole, bruslích, koloběžkách a skateboardech.
Vynášet nádobí z cukrárny
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Tak ...
Ale nešť!
Ve třech dnech jsem měl možnost spatřit sedm profesionálních a sedm amatérských představení. To už za to nevynášení nádobí z cukrárny stojí. Zpět do auta jsem uklidil kolo, brusle, koloběžku, skateboard, odehnal od sebe dvoumetrákového přítulného pejska – a vstoupil. Neprohloupil jsem. Festival stál za to. Vidět vedle sebe divadla amatérská a profesionální, moci porovnávat jejich přístupy, klady a zápory – to se v tak velké míře ne vždy a ne všude povede.
Rozdíl mezi amatérským a profesionálním divadlem jsem snad nejvíce vídával ve zvládnutí řemesla u profíků a v osobním zaujetím tématem u amatérů. Ne vždy toto dělení funguje a vychází. Je však zajímavé, že – ale, že bychom si to nechali na později?
Lampion Kladno – Zítra to spustíme – profesionálové
Hra Václava Havla o událostech a jednání Rašína a jeho kolegů kolem října 1918. Příval dat a faktů (někdy i poněkud zmatečně podávaných) nutí můj mozek k obraně – vypíná. Vše bylo sice dobře zahráno, snad i dobře ukázáno, ale stále jsem nějak nevěděl, proč mi to ti herci předvádějí. –Že by ani oni nevěděli?
Rámus Plzeň – Samuel – amatéři
Oproti ostatním mám jistou výhodu (či nevýhodu?) v tom, že jsem inscenaci již několikrát viděl a dokonce jsem byl přítomen (na Faustování v Bechyni) pouze nezávaznému povídání, ve kterém soubor nahlas přemýšlel a s ostatními se radil o možné dramatizaci této Londonovy povídky. Přiznám se, výsledek mě nikdy (na rozdíl od ostatních) příliš nenadchl. Tragédie matky, které neustále umírají synové, jež matka zarputile bez přestání pojmenovává jménem svého mrtvého bratra – Samuel, je souborem předkládána jako televizní zábavný pořad, žijící z neštěstí druhých. A tady mi schází ona televizní pozlátková břesknost a vlezlost profesionálních bavičů, kteří – aby uspěli – musí každou vteřinou k obrazovce přitahovat stále nové a nové oči. To, zdá se, amatéři (možná, že chválabohu) příliš neumí. Silné téma, které soubor naprosto zaujalo, tak (možná) dostalo poněkud fádní kabát, který by v rukou profesionálního souboru blýskal, sršel, vábil, ... a možná, že i téma příběhu zcela přikryl. – Takže nevím ... – Že by mi jak téma, tak forma (osobně) neseděly?
Mumraj Havířov – Černošský Pán Bůh, Starej zákon a proroci – profesionálové
Soubor velmi dobře hraje JAZZ. S loutkami méně. Buď to neumí, nebo na to kašle nedbá. Nebýt tam ty divadelní vsuvky, dobře by se ti sympatičtí mladí lidé poslouchali. – Že by radši koncert?
DRAK Hradec Králové – Černošské pohádky – profesionálové
Od tří do tři sta let. Občas se holt povede představení jednoduché, rytmické, živé, úsměvné, občas i překvapivé, představení lehounkým příběhem svázané dohromady. Zvláštní – zdálo se, že herci jsou představením zaujati – skoro jako by to byli nějací umanutí amatéři... – Že by umanutí profesionálové?
Střípek Plzeň – Finist Jasný sokol – amatéři
Klasická ruská pohádka hraná na klasickém paravánu maňásky. Živé pěvecké vstupy, „košíkové“ baby Jagy, vše v rytmu, ... dalo by se říci zvládnuté řemeslo. Juj!
Amatéři zvládají řemeslo? Juj! Ale ano. To je vždy to prvé co mě při každém vstoupení Střípku na jeviště napadne. Umějí mluvit, umějí zpívat, umějí hrát s loutkou, umějí hrát činoherně, ... jenom, tentokráte ... jako by se to trochu táhlo. Že by maňásek neunesl délku celého představení? Že by bylo málo vstupů jinými výrazovými prostředky? Že by třech Jag bab bylo mnoho? Ne. V tom to nebude. – A nebude to náhodou v tom, že je představení tak dokonale (jakoby neměnně) vysoustružené, přesné, a není tu místa pro fantazii? To asi také nebude to pravé. ... Anebo že by mě zaskočila dokonalost sama? Ale proč mě to (zase tak moc) nezaujalo? Střípku, Střípku. Dokonalý Střípku. Leskneš se, jsi krásný na pohled a stále mě znepokojuješ. – Že by svou dokonalou neprůhledností?
Naivní divadlo Liberec – Taškařice – profesionálové
Šikovná tři děvčata – promiňte – tři poněkud potrhlé paní se pravidelně schází, aby si mohly povídat texty Heviera, Žáčka, Černíka, Weinbergera a dalších. Toto divadlo s předměty a loutkou bylo veselé, živé, nápadité ... jen mi tu trochu scházela (od začátku do konce) ta slabá tkanička jednoho příběhu. – Že aby to nebylo jakoby nahodilé.
Divadlo Kvelb – O princezně Jasněnce – profesionálové
Je to zvláštní. Stále hrají naplno jako amatéři a při tom umí i řemeslo. Tuto pohádku jsem viděl soubor hrát na louce na Divadle v trávě. Razance a velké nasazení souboru nedovolilo divákům cuknout s pozorností. V komorním prostředí by možná bylo vhodnější někdy lehce ubrat. – Že aby to nebylo sice vysoko, ale furt rovně.
DNO – Báj-báj – amatéři
Řada sedmi (?) malých stolních loutkových divadélek, tři loutkoherci a „poněkud upravená“ klasická pohádka. Dva bratři – princové hledají svou zakletou sestru – princeznu. Při hledání se rozdělí, aby mohli na scénách jednotlivých divadélek prožívat podivuhodná dobrodružství. Jeden s babičkou a Karkulkou rozskáče vlka, který je sežral, druhý poradí ježkovi, jak se dostat z klece, oba (každý zvlášť) rozsoudí rybáře a vrátí se k místu rozchodu, aby poznali třeskutou pravdu. Absurdita, se kterou si soubor DNO lehce a vtipně pohrává, vychází z logiky pohádek i dění na jevišti. Proto se tu může stát mnoho, ale ne cokoliv. Vše má svůj řád – své směřování. Že by proto Báj-báj „bere“ celá škála diváků?
DNO – Variace na slavné téma Cyrano – amatéři
Půlhodinový „výcuc“ původní Rostandovy hry je ve své konečné podobě obohacen
o jednu postavu. Je s podivem, že se tato zkratka nestala jednoduchou výpovědí
o jednoduchých lidech, ale ukázkou tvůrčí práce s tématem. Možná se tak stalo proto, že se s tématem, které je mladým tak blízké, setkali mladí amatéři. Zkratku podtrhují i jednoduché prostředky (rukavice), kterými DNO hraje. Vše bez velké patetičnosti, s lehkým, úsměvným nadhledem, bez přehrávání, jako by jen tak. Že by od srdce?
Buchty a loutky – Gilgameš – profesionálové
Hraní si s námětem, hraní si s tématem, hraní si s prostředky vyjádření ... lehké znevažování nedotknutelného – prostě – Buchty a loutky. Jen jsem tentokráte nepostřehl, proč právě Gilgameš? Že bych byl již unavený?
Studio dell´arte – Zlatovláska – profesionálové
Pohádku přehrávají dvě sličné dívky (já si to mohu dovolit napsat) ve spolupráci s dětskými diváky. Zatahování diváků, (včetně dětí) do hry nemám rád. Tentokráte mi to ale příliš nevadilo. Jsem z toho celý zmatený. Že bych senilněl?
Vozichet – Taky trochu o kůzlátkách – amatéři
Dva mladí, sympatičtí lidé hrají dvě varianty poněkud pozměněné pohádky O kůzlátkách. Domnívám se, že zajímavých a veselých nápadů práce s maňásky by mohlo být více. Pak by mohly být i v rychlejším sledu za sebou podávané. Vzpomínám například na příjemnou, ale poměrně zdlouhavě rozehrávanou scénku s prakem. I poměrně dlouhé expozici nemocného hodného vlka ve druhé scénce scházel ten správný rakvičkářský švih. Tak, zdá se, u diváků nejlépe dopadla množstvím předmětů zavalená scénka o krátkém kožíšku. A z této scénky zas vyhráli roztomilí vedle sebe stojící medvědi. Lední a letní. Že by návod k jednoduchosti a účinku?
Tatrmani – Pohádka o přání – amatéři
Jedna povedenější z pěti nepovedených Pohádek studentského souboru Tatrmani. Je zvláštní, jak je možno na deset minut ztišit publikum malých dětí. Možná, že to způsobila zapálená svíčka, možná tichá soustředěnost herečky, možná ten daný malý prostor stínítka, na kterém se děj indické pohádky odehrával. Možná, proto, že se tu snad ani nechtělo předvádět nějaké velké, třeskuté umění, ale jen tiše vyprávět o tom, co vypravěčku zajímá. Že by v tom mohlo být zakleto tajemství soustředěného diváctva?
TLD Zvoneček – Staré loutkové varieté – amatéři
Na závěr malé potěšení. Hostitelský soubor nám předvedl staré loutky, se kterými loutkáři kdysi dělali přídavky, popřípadě drobné varietní scénky. Za vděk jsem vzal, že ukázky byly předvedeny decentně bez pokusu o jakési začlenění do děje, že toho mnoho nenamluvili, ale „pouze“ předvedli to, co umí. Tak jsme viděli dupáky, žongléry, akrobaty, taneční skupiny a jiné. Největším zážitkem pro diváky byla přeměna jedné loutky v loutky dvě + balón. Kdybych řadil vystoupení loutek já, dal bych tento výstup jako poslední. Že aby to nejlepší bylo nakonec.
Když jsem přemýšlel o tom, jak budu hlasovat o zlatém Erikovi (koho budu klást na prvé, koho na druhé a koho na třetí místo), uvědomil jsem si náhle, že se v mé hlavě profesionální divadla tlačí vpřed. Jsou přímočařejší?, razantnější?, zářivější?, podbízivější? Nevím. Náhle, jakoby Cyrano, o kterém jsem přemýšlel na první místo, svou vnitřní naléhavostí zešedivěl. Že by v tom byl rozdíl mezi amatéry a profesionály? Že by opravdovost a vnitřní zaujetí i u mě prohrávaly před nablýskanou povrchní parádou?
ALE COŽ KDYŽ ...
Že by rozdíl mezi amatéry a profesionály byl jinde?
Že by byl v tom, že profik musí, aby se uživil, a amatér musí, aby se vyjádřil? Že by?
Že by Josef Brůček?
P.S.: Jo. Pokud jsem se dobře doslechl, Zlatého Erika vyhrálo DNO se svým Cyranem.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.