AS 2001, č. 3, s. 33, Miki Vik.
XIX. regionální přehlídka Dospělí dětem
Nový Bor, 25. – 27. 5. 2001
Porota měla předsedu Josefa Doležala, tajemnici Jaroslavu Horčičkovou a členy Ilju Bureše a Miki Vika. Vypracovali samozřejmě oficiální zápis, který zní:
V úvodním představení přehlídky uvedl Herecký kroužek Gymnázia v České Lípě dvacetiminutovou scénku v režii autora textové předlohy Miroslava Kučaby Jeptišky aneb Poprask v církevní škole. Sedm mladých dívek, sevřených i kostýmově v uniformách kláštera, se po svém vzbouří po vzoru hippies. Když je pastor přistihne a kárá je, připomenou mu jeho minulost, a on podlehne vlastním vzpomínkám. Vystoupení má řád, bezelstné herecké pokusy mladých adeptek a funkční kostýmy i hudební kulisu. Chybí tu překvapivá pointa, takže výsledek vyznívá do ztracena.
V druhém představení inscenoval Divadelní klub mladých při Obchodní akademii v České Lípě pohádkovou hru Jana Jílka Kašpárek, Honza a zakletá princezna. Režisérce Ivě Bufkové a její asistentce Zdeně Zahrádkové se podařilo skloubit mladý herecký kolektiv k přirozeným a nápaditým hereckým kreacím. Z výkonu jednotlivých protagonistů čišela radost z podařených pokusů o hereckou tvorbu. Pohádka byla plná pohybu, dobře kostýmovaná, se šťastně umístěným živým hudebním doprovodem a v jednoduché náznakové scéně, která odpovídala zvolenému inscenačnímu žánru. U některých postav by bylo dobré věnovat větší pozornost jevištní řeči (artikulace). Režii pak zbývá akcentovat jednotlivá dějová fakta do výraznějšího vyznění.
Sobotní představení obstarala, tentokrát mimo soutěž, Mladá scéna z Ústí nad Labem s pohádkovou hrou Kristiny Herzinové Mokrá říše. Inscenace je utvářena na principu krátkých dialogů podporovaných zvukovými a vizuálními efekty. Soubor se vrátil k metodě praktikované před několika lety. Přemíra efektů oslabila dějovou složku představení, i když je třeba ocenit vynaloženou práci na přípravu inscenace.
V neděli ukončil přehlídku DS K. Čapka z Děčína pohádkou M. Lokvencové a O. Lichardové Popelka v režii Pavla Panenky. Už výběr tohoto textu, režie a typové obsazení i zvolená zvuková kulisa dávaly naději na dobré vyznění. Režie osvědčila i dobrou práci v aranžování komparsových scén a přitom dobře podtrhla klíčová dějová fakta. Za šťastné považujeme i scénické řešení a zvolené kostýmy. Otázkou zůstává propracování situace při rozlousknutí oříšků a závěr představení.
Porota doporučuje k postupu na národní přehlídku Popelka Rakovník DS K. Čapka z Děčína s hrou Popelka.
A mně dovolte několik neoficiálních a úplně vlastních postřehů. Přehlídka v Novém Boru byla dětmi, tak jako vždy, dobře navštívena. Akce, které přehlídku provázejí, jsou vtipné a dětské publikum lákají. Malování obrázků, vlaštovkyáda, cena dětského diváka. A když se mezi nimi objeví nejznámější novoborská historická postava pana Bedřicha Egermanna, tak ani tato vlastivědná zkratka nemá chybu. Přičtěme k tomu i to, že se již po devatenácté traduje, že divadelní technici neznají slůvka „nejde to“ a „neumíme“ - to už samo o něčem hovoří. Divadlo plné dětských diváků, technika vzorně spolupracující, sám pan starosta si najde čas a přijde se rozloučit se soubory. Zkrátka první liga. A přesto něco schází.
Je to přehlídka regionální, přehlídka každoroční, postupová. Souborů, které hrají pro děti, je přece víc než tři a půl. Proč ten nezájem? A když už se vynakládají peníze na takové akce, proč nezájem členů jiných souborů o práci svých kolegů, o rozborové semináře? Zkusím to maličko přehnat. Se třemi porotci se dají zhodnotit tři představení na jejich vlastních jevištích a může to být i lacinější a určitě i podle pravidel. Teď dostanu za svou mateřskou scénu. Ale proč se nikdo nechce dozvědět, jak to dělají ostatní a popovídat si s lektorem o tom, co děláme špatně a co naopak dobře? Zkrátka, trochu víc žít tím koníčkem, kterému dáváme víc než dost a mnozí z nás jej mohou zvát „pořádná kobyla“.
A tak mi dovolte kromě postřehů i zamyšlení. Je to proto, že soubory nikdo řádně nepozval a nevysvětlil, co vše je možné? Je přehlídka ve špatném termínu? Je to tím, že peníze na přehlídky se plánují na poslední chvíli a pořadatel včas neví, co si může dovolit? Je to lajdáctví organizátorů? Nebo, nedejbože, je to tím, že se o souborech hrajících dětem tvrdí, že ve své většině se divadelně vzdělávat ani nechtějí? Už vůbec nevím, kde je pravda. Možná je v průsečíku ještě dalších a dalších „to je tím“.
Ale když jsem viděl spokojené odcházející děti, které si hned doma budou malovat obrázky z pohádky, kterou právě viděly, tak si říkám, že dělat dobré divadlo této věkové kategorii je to nejsprávnější. Tyto děti si to pro čistotu své duše zaslouží nejvíc.
A z tohoto mého melodramatu – apel. Vy, kteří chcete dělat divadlo pro děti a navíc dobře, ptejte se, otravujte, chtějte, aby ti, co za vás mluví, mluvili tak, jak vy to cítíte a potřebujete. A těšte se na své kolegy na příští přehlídce Dospělí dětem.
Miki Vik
Nový Bor, 25. – 27. 5. 2001
Porota měla předsedu Josefa Doležala, tajemnici Jaroslavu Horčičkovou a členy Ilju Bureše a Miki Vika. Vypracovali samozřejmě oficiální zápis, který zní:
V úvodním představení přehlídky uvedl Herecký kroužek Gymnázia v České Lípě dvacetiminutovou scénku v režii autora textové předlohy Miroslava Kučaby Jeptišky aneb Poprask v církevní škole. Sedm mladých dívek, sevřených i kostýmově v uniformách kláštera, se po svém vzbouří po vzoru hippies. Když je pastor přistihne a kárá je, připomenou mu jeho minulost, a on podlehne vlastním vzpomínkám. Vystoupení má řád, bezelstné herecké pokusy mladých adeptek a funkční kostýmy i hudební kulisu. Chybí tu překvapivá pointa, takže výsledek vyznívá do ztracena.
V druhém představení inscenoval Divadelní klub mladých při Obchodní akademii v České Lípě pohádkovou hru Jana Jílka Kašpárek, Honza a zakletá princezna. Režisérce Ivě Bufkové a její asistentce Zdeně Zahrádkové se podařilo skloubit mladý herecký kolektiv k přirozeným a nápaditým hereckým kreacím. Z výkonu jednotlivých protagonistů čišela radost z podařených pokusů o hereckou tvorbu. Pohádka byla plná pohybu, dobře kostýmovaná, se šťastně umístěným živým hudebním doprovodem a v jednoduché náznakové scéně, která odpovídala zvolenému inscenačnímu žánru. U některých postav by bylo dobré věnovat větší pozornost jevištní řeči (artikulace). Režii pak zbývá akcentovat jednotlivá dějová fakta do výraznějšího vyznění.
Sobotní představení obstarala, tentokrát mimo soutěž, Mladá scéna z Ústí nad Labem s pohádkovou hrou Kristiny Herzinové Mokrá říše. Inscenace je utvářena na principu krátkých dialogů podporovaných zvukovými a vizuálními efekty. Soubor se vrátil k metodě praktikované před několika lety. Přemíra efektů oslabila dějovou složku představení, i když je třeba ocenit vynaloženou práci na přípravu inscenace.
V neděli ukončil přehlídku DS K. Čapka z Děčína pohádkou M. Lokvencové a O. Lichardové Popelka v režii Pavla Panenky. Už výběr tohoto textu, režie a typové obsazení i zvolená zvuková kulisa dávaly naději na dobré vyznění. Režie osvědčila i dobrou práci v aranžování komparsových scén a přitom dobře podtrhla klíčová dějová fakta. Za šťastné považujeme i scénické řešení a zvolené kostýmy. Otázkou zůstává propracování situace při rozlousknutí oříšků a závěr představení.
Porota doporučuje k postupu na národní přehlídku Popelka Rakovník DS K. Čapka z Děčína s hrou Popelka.
A mně dovolte několik neoficiálních a úplně vlastních postřehů. Přehlídka v Novém Boru byla dětmi, tak jako vždy, dobře navštívena. Akce, které přehlídku provázejí, jsou vtipné a dětské publikum lákají. Malování obrázků, vlaštovkyáda, cena dětského diváka. A když se mezi nimi objeví nejznámější novoborská historická postava pana Bedřicha Egermanna, tak ani tato vlastivědná zkratka nemá chybu. Přičtěme k tomu i to, že se již po devatenácté traduje, že divadelní technici neznají slůvka „nejde to“ a „neumíme“ - to už samo o něčem hovoří. Divadlo plné dětských diváků, technika vzorně spolupracující, sám pan starosta si najde čas a přijde se rozloučit se soubory. Zkrátka první liga. A přesto něco schází.
Je to přehlídka regionální, přehlídka každoroční, postupová. Souborů, které hrají pro děti, je přece víc než tři a půl. Proč ten nezájem? A když už se vynakládají peníze na takové akce, proč nezájem členů jiných souborů o práci svých kolegů, o rozborové semináře? Zkusím to maličko přehnat. Se třemi porotci se dají zhodnotit tři představení na jejich vlastních jevištích a může to být i lacinější a určitě i podle pravidel. Teď dostanu za svou mateřskou scénu. Ale proč se nikdo nechce dozvědět, jak to dělají ostatní a popovídat si s lektorem o tom, co děláme špatně a co naopak dobře? Zkrátka, trochu víc žít tím koníčkem, kterému dáváme víc než dost a mnozí z nás jej mohou zvát „pořádná kobyla“.
A tak mi dovolte kromě postřehů i zamyšlení. Je to proto, že soubory nikdo řádně nepozval a nevysvětlil, co vše je možné? Je přehlídka ve špatném termínu? Je to tím, že peníze na přehlídky se plánují na poslední chvíli a pořadatel včas neví, co si může dovolit? Je to lajdáctví organizátorů? Nebo, nedejbože, je to tím, že se o souborech hrajících dětem tvrdí, že ve své většině se divadelně vzdělávat ani nechtějí? Už vůbec nevím, kde je pravda. Možná je v průsečíku ještě dalších a dalších „to je tím“.
Ale když jsem viděl spokojené odcházející děti, které si hned doma budou malovat obrázky z pohádky, kterou právě viděly, tak si říkám, že dělat dobré divadlo této věkové kategorii je to nejsprávnější. Tyto děti si to pro čistotu své duše zaslouží nejvíc.
A z tohoto mého melodramatu – apel. Vy, kteří chcete dělat divadlo pro děti a navíc dobře, ptejte se, otravujte, chtějte, aby ti, co za vás mluví, mluvili tak, jak vy to cítíte a potřebujete. A těšte se na své kolegy na příští přehlídce Dospělí dětem.
Miki Vik
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.