AS 2001, č. 2, s. 6, Luděk Horký.

Karlínská Tříska – něco postřehů účastníka

DIVADLU (bez záruky) PRAHA došla trpělivost. Nebylo jediné. Trpělivost docházela už dlouho. Souborům i jejich divákům. Pražská regionální přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla a divadla pro děti a mládež vyváděla pod režijní taktovkou ADA v posledních letech kousky vskutku hodné komedianta. – Viděli jsme co jsme neviděli, slyšeli jsme co jsme neslyšeli… A na závěr všemu již tradičně nasadilo korunu souhrnné hodnocení odborné poroty, ze kterého se málokdo něco dozvěděl, ovšem každý si něco odnesl. Ceny za herecké výkony, scénografii a nejrůznější složky i pseudosložky inscenace byly rozděleny na principu základní školy mezi všechny zúčastněné. Aby to těm amatérům nevzalo chuť ze hry. Neodsuzuji to, chraň Bůh, jsem dalek nevděčnosti a zejména pana Mikeše si velice vážím. Přesto mi spadl kámen ze srdce a s chutí jsem podstoupil se svým souborem riziko nultého ročníku Karlínské třísky. Všechno dobré se konec konců jednoho dne zkazí nebo vyčerpá, a hledat pro poněkud vyčichlé dobro novou modifikaci stojí za to.
Ke Karlínské Třísce nejsem bez výhrad, ovšem dobré dojmy vedou na celé čáře. Ostatně vše bylo bez záruky…
Prvním dobrým dojmem je komunikace pořadatelů s účastníky. Písemně jsem byl informován o existenci nové přehlídky, písemně jsem byl informován o propozicích Třebíče i Popelky, nikdy nechyběl podpis, datum a razítko. – Ohromný rozdíl proti anonymním letákům ADA, docházejícím nejednou na léta zrušené adresy!
Poté, co vedoucí souborů odeslali přihlášky, byli písemně informováni o zařazení nebo nezařazení do programu přehlídky, a to v obou případech a s patřičným odůvodněním. Finální program Karlínské Třísky doručila opět pošta všem souborům… A natolik včas, že jsme ho stihli ještě dále distribuovat! O webových stránkách Karlínské Třísky nemluvě.
Druhým dobrým dojmem byl mobilní telefon hlavního organizátora. Tedy pokud nezvonil uprostřed seminářů. Jeho hlasová schránka byla jedno velké ucho a Jan Strejcovský na ní pružně reagoval.
Třetím dobrým dojmem byla porota. Její složení mě naplnilo důvěrou stran fundovanosti, profesní pestrosti i pestrosti divadelního vkusu. Nechyběla spojitost s poradním sborem, s národními přehlídkami či s se současnou divadelní praxí na amatérské i profesionální scéně. Každá soutěžní inscenace byla podrobena nejen formálnímu, ale fortelnému veřejnému rozboru. Vždy se vyslovil každý s porotců. Nedocházelo k absenci věcných argumentů a příkladů. Semináře měly zpětnou vazbu v diskusích s publikem. Diskusí se zúčastňovali moji žáci ve věku od 16 let, zkušení z mnoha jiných festivalů a přehlídek, a debaty s porotou je zajímaly, oslovovaly více než jinde…
Pod dalšími pořadovými čísly ve mně zanechala Tříska dobré dojmy: Ze závěrečného hodnocení, při kterém nemyslel každý – jak už to v Praze bývá – na cestu domů a nejbližší spoj, nýbrž na to, co by ještě komu řekl… Z opravdové festivalové atmosféry, která přehlídku provázela – soubory si byly vzájemně publikem, šlo v první řadě o přátelské a inspirativní setkání… Z cen pro vítěze v podobě dřevěných (oproti názvu nečekaně vkusných) sošek Třískáčka.
Mezi dojmy smíšené patří sortiment baru, který zprvu nadchne, ovšem brzy se zají… Nevadil by koláček nebo salát… Kdyby nehrál v sobotu večer nesoutěžně host přehlídky, nemusela být v neděli taková honička a mohlo se vejít do programu víc soutěžních inscenací. Tady by se mohli iniciátoři přehlídky inspirovat u Markéty Hoskovcové a jejího Stodůleckého Písečku… Kdyby Divadlo Na peróně neprudilo kolegy z ostatních souborů kvůli své vlastní nepřizpůsobivosti a nepřipravenosti, díky níž nakonec, jaká škoda, jejich představení vypadlo ze hry… Ale to jsou přeci jen drobnosti.
Myslím, že nejsem sám, kdo se na příští ročník těší. Třeba ho jako druhý v pořadí vezmou na milost i grantové komise a přiznají mu dotaci. Proč to nešlo letos, mi opravdu nejde na rozum.
Luděk Horký