LAURIN František: Držkov, opona. Rkp. komentáře pro publikaci Malovaní opony českých divadel, 2009.
Opona v Držkově
Dívám se na držkovskou oponu a za ní vidím generace lidí, kteří od památného uvedení Genovefy v r. 1778 vytvářeli divadelní historii Držkova a okolí. Jako bych se díval i očima svého otce, strýců i tety, kteří se na té dlouhé historii, jako mnoho generací před nimi, jeden čas podíleli. Byla to zvláštní doba, kdy se z různých evropských bojišť vraceli studenti, kteří ze školních lavic odešli do 1. světové války. Šrámkovsky poznamenaní životem zakládali v Držkově veřejnou knihovnu, pořádali desítky osvětových přednášek, hledali staré divadelní texty, a také hráli divadlo. V historickém pamětním spisu se píše, že bývalť zápal herců při soubojích a půtkách velmi silný. Stalo se dost často, že zápasník, jenž měl být přemožen, styděl se padnouti a pustil se do protivníka opravdově, jen aby nebyl poražen. I to zažil můj otec, když jako Jánošík musel vysvětlovat jevištnímu partnerovi, že s Jánošíkem musí prohrát, i když mu v divadle sedí jeho milá.
Ta opona byla namalována o něco později. Dominantní je panorama městečka, a před ním dvě ochránkyně umění, velká váza, hrnoucí květy poesie do všech stran až k malým dětem, které je vděčně přijímají. Jako by ta opona chtěla říct, jsme to my, občané, kteří tu hrajeme divadlo po staletí. Pro sebe a taky trochu o nás. Máme tu své kořeny a tradice. A každý, kdo přijde do divadla, ví, že je tu vítán. A přesto má opona své tajemství. Ty dvě slavnostní postavy s čaromocí vyvolávat květiny umění. Byly skutečné? Podle koho je malíř namaloval? Jaký byl jejich životní osud? Zůstaly vtěleny do opony, nestárnou a nemizí jako nezmizí smysl a památka všech, kteří po staletí v Držkově drželi divadlo při životě.
Dívám se na držkovskou oponu a za ní vidím generace lidí, kteří od památného uvedení Genovefy v r. 1778 vytvářeli divadelní historii Držkova a okolí. Jako bych se díval i očima svého otce, strýců i tety, kteří se na té dlouhé historii, jako mnoho generací před nimi, jeden čas podíleli. Byla to zvláštní doba, kdy se z různých evropských bojišť vraceli studenti, kteří ze školních lavic odešli do 1. světové války. Šrámkovsky poznamenaní životem zakládali v Držkově veřejnou knihovnu, pořádali desítky osvětových přednášek, hledali staré divadelní texty, a také hráli divadlo. V historickém pamětním spisu se píše, že bývalť zápal herců při soubojích a půtkách velmi silný. Stalo se dost často, že zápasník, jenž měl být přemožen, styděl se padnouti a pustil se do protivníka opravdově, jen aby nebyl poražen. I to zažil můj otec, když jako Jánošík musel vysvětlovat jevištnímu partnerovi, že s Jánošíkem musí prohrát, i když mu v divadle sedí jeho milá.
Ta opona byla namalována o něco později. Dominantní je panorama městečka, a před ním dvě ochránkyně umění, velká váza, hrnoucí květy poesie do všech stran až k malým dětem, které je vděčně přijímají. Jako by ta opona chtěla říct, jsme to my, občané, kteří tu hrajeme divadlo po staletí. Pro sebe a taky trochu o nás. Máme tu své kořeny a tradice. A každý, kdo přijde do divadla, ví, že je tu vítán. A přesto má opona své tajemství. Ty dvě slavnostní postavy s čaromocí vyvolávat květiny umění. Byly skutečné? Podle koho je malíř namaloval? Jaký byl jejich životní osud? Zůstaly vtěleny do opony, nestárnou a nemizí jako nezmizí smysl a památka všech, kteří po staletí v Držkově drželi divadlo při životě.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.