LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Sněhová a divadelní nadílka ve Vysokém - Romance pro křídlovku. Amatérská scéna 2009, č. 6, s. 22 - 28.

František Hrubín: Romance pro křídlovku, Rádobydivadlo Klapý. Převzatá dramatizace autorů I. Krobota a J. Kovalčuka pracuje se dvěma rovinami – lyrickou, v níž zaznívají Hrubínovy verše bilancující život, který „je nad mé síly“, a epickou, v níž se odehrává příběh mladého Františka a jeho první opravdové lásky. Lyricko-epické divadlo má u nás díky E.F. Burianovi silnou tradici. Jeho inscenování předpokládá vytvoření bohaté struktury, která by dovolila převést slova ve vizuální obraz. Režisér Ladislav Valeš a scénografové Pavel Hurych a Jaromír Holfeuer zvolili simultánní scénu, jež dovoluje až filmové střihy souřadných dějů. Inscenace je nepopisná, pracuje se znaky a symboly a je velmi úsporná i v hereckých prostředcích. Jde vlastně o intimní zpověď, která se stále více mění na monolog. Klapáci jsou silní tam, kde jdou nad dramatizaci. Je to zejména patrné u postavy dědečka a otce, zejména ve scéně, kdy otec přichází k mrtvému dědečkovi. Pravdivý je i mladý František. Zrazuje je však lyrická rovina, která nemůže být vnímána kauzálně a kdy se herec musí pokusit předat divákovi svůj prožitek tak, aby jej mohl smyslově uchopit. To se Pavlu Macákovi překvapivě (býval velmi dobrým recitátorem) moc nedaří. Inscenace je tak jen neúplně schopna zodpovědět otázku, proč je život nad síly člověka. Trochu mě šokoval mimodivadelní fakt, že gymnazisté-maturanti z kurzu M. Schejbala Romanci nečetli.