Divadlo U černého orla založeno 1856. Pravděpodobný vznik opony.
Kresba je z 20. let 20. století. Autor Q. Šimek (1857–1933) asi zachytil vzpomínku na oponu. Její osudy jsou zatím neznámy.
ŠIMEK, Quido 1921-1933 : Z cyklu Litomyšl před 50 lety (1870), s. 48A.
(pseudonym:Jeremiáš Okurka)
(1857 - 1933)
Litomyšlský kupec, sběratel, muzejník, soukromý kronikář, insitní malíř a velký humorista, jehož životní dílo, zejména kronikářské a malířské, se stalo neocenitelným pramenem pro poznání každodennosti jeho doby. Svým odkazem, v mnoha ohledech srovnatelným s dílem dobrušského řemeslníka Aloise Beera, Šimek zcela zásadně obohatil nejen historickou paměť svého rodného města, ale také kupeckého stavu, jehož příslušníkem byl po celý život.
---
Nezvěstná opona anonymního autora namalovaná v roce 1836 (a možná později) pro jeviště sálu v hostinci U Černého orla v Litomyšli je doložena kolorovanou kresbou Quida Šimka z cyklu Litomyšl před 50 lety (1870), pořízeného v letech 1921-1933. Kresba je uložena v Regionálním muzeu v Litomyšli, fond Sbírka Q. Šimka, inv. č. 19S-E-1/55.
Popis pod kresbou: Divadlo u „Černého Orla.“ Opona s pohledem na město (rynk dolní se zámkem), lože na obou stranách, těm říkalo se „komůrky.“ Ceny: komůrka 1 zl 20 kr (2 K 40 h), Iní místo 35 krejcarů, IIhé místo 26 krejc (52 hal), parter 20 kr. Stání 10 krejc. Zrušeno 1884.
Litomyšlský kupec, sběratel, malíř a spisovatel Quido Šimek (1857–1933) zasvětil velkou část svého díla historii svého rodného města. Série dokumentárních záběrů mizejících pamětihodností i výjevů z každodenního městského života Litomyšl před 50 lety (1870) vznikala během celých 20. let. Mezi kresbami najdeme i pohled do sálu v hostinci U Černého orla, kde bylo v polovině 30. let 19. století vybudováno divadlo.
Impulsem pro divadelní činnost litomyšlských občanů mohla být tehdy představení v zámeckém divadle, které po delší pauze obnovilo po polovině 20. let svou činnost a kam byla na polosoukromá představení hrabat Waldstein-Wartembergů a jejich přátel zvána i městská honorace. Sbírku na divadlo organizovala manželka purkmistra Jana Rollera a v roce 1835 bylo ve starším sále v hostinci U Černého orla vybudováno stálé jeviště. Po shromáždění dalších prostředků bylo divadlo ještě v roce 1838 upravováno, mimo jiné i vestavbou galerie s lóžemi (těch mělo být 19).
V literatuře je možné nalézt informaci o tom, že kulisy a oponu do divadla maloval „později“ Jarolím Štantejský (1832–1899). Rodák z Ústí nad Orlicí však působil v Litomyšli až od 60. let a v roce 1873 nebo později pracoval na dekoracích pro jeviště v sále na Karlově; pokud tedy maloval dekorace už do sálu k Orlovi, bylo to zřejmě doplnění starších dekorací po oživení divadelní činnosti v roce 1862. O autorovi možné starší opony pro sál u Orla zatím nemáme žádnou zprávu.
Kresba zachycuje oponu s pohledem na dolní část litomyšlského náměstí a se zámkem a piaristickým gymnáziem (dnešní muzeum) na kopci nad ním. Šimkovy kresebné rekonstrukce vznikaly s využitím starších podkladů a vzpomínek pamětníků a tam, kde tyto podklady chyběly, i s velkou dávkou fantazie. Jeho představu o oponě je tedy bez dalších dokladů o její podobě potřeba brát s určitou rezervou.
V roce 1862 se ustavila nová litomyšlská ochotnická jednota, tentokrát převážně českojazyčná. Přestože v prvních letech své činnosti hrála stále ještě U Černého orla, starý sál už nevyhovoval a pro divadlo bylo nutné hledat jiné prostory. Plány na postavení nové budovy na Olivetské hoře se brzo ukázaly být příliš ambiciózní a v roce 1864 odeslali ochotníci první z řady žádostí o povolení představení v divadle v teď už thurn-taxiském zámku, kde pak vystupovali s přestávkami několik desetiletí. V roce 1873 si také zařídili nové jeviště v sále na Karlově – na místě, kde pak na začátku 20. století vyroste reprezentativní městské divadlo, Smetanův dům.
Divadlo v hostinci U Černého orla bylo zrušeno v roce 1884 a o osudech jeho vybavení nic nevíme (je možné jen předpokládat, že použitelné části byly využity v sále na Karlově). Hostinec i sál byly několikrát upravovány, ale fungují dodnes – a dodnes se zde příležitostně hraje i divadlo.
(Jiří Bláha, červenec 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
STROTZER, Milan (ed.) Malované opony divadel českých zemí II. Praha, NIPOS 2017. Komentář Jiří Bláha, s.122-123.