V Poštejně si právem současní divadelníci připomínají svého rodáka Jana Urbana Jarníka (1848-1923), univerzitního profesora románské filologie na české pražské univerzitě, jenž při svých bohatých zájmech nezapomínal ani na rodný kraj. V roce 1882 zakládal potštejnský okrašlovací spolek, stal se jeho předsedou a romantické okolí této obce propagoval tak, že se záhy stalo oblíbeným letoviskem mnoha významných Pražanů z uměleckých kruhů.
V Potštejně už od roku 1860 působila Čtenářsko-ochotnická beseda Orlice. Asi tedy ne náhodou předseda Okrašlovacího spolku připadl na myšlenku oslavit padesát let panování „Jeho Veličenstva, císaře a krále“ Františka Josefa I. vybudováním „Jubilejního pavilonu“ - dřevěného kulturního stánku na břehu Divoké Orlice, v místě Pod Lipami. Pavilon, v němž se pak mnoho roků hrálo v létě divadlo, byl postaven podle návrhu architekta Emila Pištěka a byl slavnostně otevřen 23. července 1899.
Potštejnský okrašlovací spolek ještě v roce 1899 pořádal ve dvoraně Umělecké besedy v Praze akademii ve prospěch jubilejního pavilonu. Jaroslav Vrchlický na Jarníkovu žádost pro ni napsal scénku Dvě doby, která byla k této příležitosti otištěna. Patrně se ovšem nesplnilo profesorovo přání: „aby se nám podařilo poříditi buď zdarma aneb za levný peníz vkusnou oponu a nemusili s věcí tou nadužívati ochoty zdejšího spolku divadelních ochotníků.“ Na oponu už nebyly peníze.
Vlastní a tematicky originální opony se Jubilejní pavilon dočkal tři roky po otevření, v roce 1902. Vytvořila ji dvojice mladých umělců, taktéž zvučných jmen: František Ženíšek ml. (1877-1935) a Josef Kočí (1880-1961). V obraze na oponě, příznačně nazvané Dvě doby Potštýna, byla ztvárněna vstupní scéna Vrchlického kusu a zachycena tehdejší atmosféra i s lehce úsměvným nadhledem pojatá dichotomie mezi „moderní“ a „historizující“ složkou dobového národního vědomí.
(PhDr. Vítězslava Šrámková, září 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)