Nejednotní byli diváci i v přijetí Gogolovy Ženitby s výrazným rukopisem režiséra Jaromíra Hrušky. Ten společně se Šumavským ochotnickým spolkem Prachatice vytvořil osobitou interpretaci známé komedie a využívá v ní všech dostupných divadelních prostředků, které mu umožňují pronikat hlouběji do Gogolových postav, zvláště Podkolatova, Kočkareva a Agáty, aby tak více odhalil osobní i společenské motivy, které autora mohly vést k napsání této komedie. Netradičně vykládá především postavu Podkolatova tím, že mu podsouvá motiv přízraku, který má doma ve skříni a který se mu občas zjevuje. Kdo je ten přízrak, se však nedozvíme, i když tušíme, že odtud pochází Podkolatovovo trauma v jednání s ženami. První jednání, v jehož závěru se přízrak zjevuje, má téměř hororový nádech. Hruškův výklad mění i závěrečnou pointu, kdy u Gogola Podkolatov prchá oknem, zatímco v tomto případě věříme, že kdyby se nezjevil onen přízrak, skutečně by se oženil. Takhle vyskočí z okna a přejede ho drožka. I když chápeme režijní záměr i pointu inscenace, přesto ne všechno dokážeme přečíst a klademe si řadu otázek. Například jaký je vztah Kočkareva a Agáty – znali se už dříve, je s ním těhotná, a proto ji chce tak rychle vdát? A co samotný závěr se střelbou Podkolatova? Je ta střelba reálná nebo jen v jeho představách? Poněkud jsme také tápali v hudební složce inscenace, kdy se v podkresu střídají nejrůznější motivy, jejichž smysl nám občas unikal. I přes uvedené otázky a problémy je však třeba konstatovat, že jsme viděli zajímavé, netuctové a rozhodně inspirativní představení.