Divadlo a doba
Za nacistické okupace byla zakázána Česká obec sokolská, ale její soubory, hlavně
divadelní, hrály dál jako spolky. Samozřejmě tzv. nezávadný, zábavný repertoár.
Nacisté dovolovali Čechům zábavu, protože potřebovali jejich práci. Ale soubory byly
ostrůvky svobody, umožňovaly lidem scházet se, udržovat lidské vztahy a naděje.
Po osvobození byla obnovena činnost většiny souborů a kroužků z předválečného
období, pracujících na principech „tradičních spolků“. Také oborové svazy obnovily
svou činnost. (Ale komunisty vedený Svaz dělnických divadelních ochotníků československých,
SDDOČ, neobnovil po válce svou činnost v předvídavém očekávání odlišného
radikálního řešení celé této oblasti.)
Vedle tradičních spolků vznikaly, zejména v rámci nově vytvořených „masových
společenských organizací“ jako bylo Revoluční odborové hnutí, Svaz české mládeže aj.,
četné soubory navazující (ideologicky i metodami umělecké práce) na činnost dělnických
souborů z předmnichovské republiky a na příklad souborů sovětských.
K politické a odborné péči o tyto soubory bylo již v létě 1945 zřízeno na Ústřední
radě odborů oddělení závodních klubů ROH, jehož vedoucím se stal předválečný
vedoucí pracovník Svazu DDOČ František Kubr. Toto oddělení, pečující i o další sféry
masové kulturní a sportovní činnosti, provádělo instruktáže souborů, organizovalo soutěže
malých forem, výměny zkušeností a zejména vydávalo české a sovětské divadelní
hry, písně, kulturní materiál k agitaci. Později se podílelo na přípravách Jiráskova Hronova
a dalších akcí. Soutěž malých forem „Stavíme republiku“ (v letech 19471950) byla
pokusem hodnotit spolu s uměleckými výsledky i kulturně politickou aktivitu souborů
a jejich brigádnickou činnost. (Představa, že dobrý amatérský herec, zpěvák či tanečník
má být současně i úderníkem na svém pracovišti, přetrvala u některých funkcionářů až
do osmdesátých let.)
JÍROVÝ, Zdeněk: Od osvícenství přes osvětu po informační společnost. In: JEDNA z cest české kultury k současnosti. Praha, NIPOS 2005, s. 80.