KODEŠ, Jaroslav, SDO A. Jirásek Úpice - Helena ve stínu bří Čapků, recenze
Spolek divadelních ochotníků Alois Jirásek Úpice – Helena ve stínu bratří Čapků.
V roce 2023 se režisér inscenace a velký znalec díla bratří Čapků Hasan Zahirovič j.h. vydal do Úpice s dramatikem Jiřím Rothem, aby ho přesvědčil k napsání hry s čapkovskou tématikou, neboť rodina Čapků se nesmazatelně zapsala do života města i samotného spolku Jirásek. A podařilo se. Vznikla původní hra vyprávějící o rodině Čapků, a především o Heleně, sestře Josefa a Karla, žijící v Úpici na přelomu 19. a 20. století.
Premiéra hry se odehrála v dubnu minulého roku, podílel se na ní snad celý spolek Jirásek, a stala se tak významným počinem pro město Úpici. A to jak samotným námětem, literárním zpracováním, tak i kvalitou jevištního podání.
Scénář vychází z doložené zprávy o návštěvě Heleny Čapkové v Úpici v roce 1960, kdy se do města přijela naposledy podívat (zemřela 1961), a kdy se na národním výboru rozhoduje, jestli Helenu přivítají nějak oficiálně či ne. V dalších obrazech se pak vracíme na počátek století, vidíme, jak se Helena emancipačně osamostatňuje v rodině významného úpického lékaře MUDr. Antonína Čapka a jeho ženy Boženy, tvrdé matky a sběratelky lidové slovesnosti. Zaznamenáme první lásku, konflikty s matkou, kamarádství, vdavky. Závěr hry se pak jakoby obratem vrací na začátek, a Helena se při návštěvě Úpice setkává pouze se svojí tehdejší spolužačkou a velkou kamarádkou Zdeňkou. Úpice se k odkazu rodiny Čapků v té době příliš nehlásí.
Představení vévodí velmi dobré herecké výkony postav celé rodiny Čapků (herecké ceny) včetně babičky, ty mají samozřejmě největší plochu své umění prokázat, nicméně ani epizodní postavy nezaostávají (např. Cikánka, nebo Peterka). Snad jen úvodní obraz zasedání národního výboru by nemusel být od aktérů tak přehnaně karikovaný.
Inscenaci doprovází hráč na akordeon, hudba je proto velmi přirozeně v inscenaci použita. Zdá se mi, že přestavby mezi obrazy, dělané hudbou a ve tmě, by nemusely být tak iluzivně popisné, proto jsme souboru doporučili, zda se přestavování (vlastně velmi minimalistické) nedá vyřešit elegantněji. Scéna a kostýmy jsou jinak funkční a stylové.
Představení je nastudováno velmi poctivě a divadelně poučeně. Nejedná se sice o dokonalý divadelní tvar ve všech jeho složkách (např. literární party - citace z děl bratří Čápků), ale je to inscenace zajímavá, mající velký význam pro samotné úpické ochotníky a nejen pro ně.
Lektorský sbor KP Ochotnického divadla Jizerské oblasti tuto inscenaci doporučil do širšího výběru pro Piknik Most 2025.
Jaroslav Kodeš
V roce 2023 se režisér inscenace a velký znalec díla bratří Čapků Hasan Zahirovič j.h. vydal do Úpice s dramatikem Jiřím Rothem, aby ho přesvědčil k napsání hry s čapkovskou tématikou, neboť rodina Čapků se nesmazatelně zapsala do života města i samotného spolku Jirásek. A podařilo se. Vznikla původní hra vyprávějící o rodině Čapků, a především o Heleně, sestře Josefa a Karla, žijící v Úpici na přelomu 19. a 20. století.
Premiéra hry se odehrála v dubnu minulého roku, podílel se na ní snad celý spolek Jirásek, a stala se tak významným počinem pro město Úpici. A to jak samotným námětem, literárním zpracováním, tak i kvalitou jevištního podání.
Scénář vychází z doložené zprávy o návštěvě Heleny Čapkové v Úpici v roce 1960, kdy se do města přijela naposledy podívat (zemřela 1961), a kdy se na národním výboru rozhoduje, jestli Helenu přivítají nějak oficiálně či ne. V dalších obrazech se pak vracíme na počátek století, vidíme, jak se Helena emancipačně osamostatňuje v rodině významného úpického lékaře MUDr. Antonína Čapka a jeho ženy Boženy, tvrdé matky a sběratelky lidové slovesnosti. Zaznamenáme první lásku, konflikty s matkou, kamarádství, vdavky. Závěr hry se pak jakoby obratem vrací na začátek, a Helena se při návštěvě Úpice setkává pouze se svojí tehdejší spolužačkou a velkou kamarádkou Zdeňkou. Úpice se k odkazu rodiny Čapků v té době příliš nehlásí.
Představení vévodí velmi dobré herecké výkony postav celé rodiny Čapků (herecké ceny) včetně babičky, ty mají samozřejmě největší plochu své umění prokázat, nicméně ani epizodní postavy nezaostávají (např. Cikánka, nebo Peterka). Snad jen úvodní obraz zasedání národního výboru by nemusel být od aktérů tak přehnaně karikovaný.
Inscenaci doprovází hráč na akordeon, hudba je proto velmi přirozeně v inscenaci použita. Zdá se mi, že přestavby mezi obrazy, dělané hudbou a ve tmě, by nemusely být tak iluzivně popisné, proto jsme souboru doporučili, zda se přestavování (vlastně velmi minimalistické) nedá vyřešit elegantněji. Scéna a kostýmy jsou jinak funkční a stylové.
Představení je nastudováno velmi poctivě a divadelně poučeně. Nejedná se sice o dokonalý divadelní tvar ve všech jeho složkách (např. literární party - citace z děl bratří Čápků), ale je to inscenace zajímavá, mající velký význam pro samotné úpické ochotníky a nejen pro ně.
Lektorský sbor KP Ochotnického divadla Jizerské oblasti tuto inscenaci doporučil do širšího výběru pro Piknik Most 2025.
Jaroslav Kodeš
Ke stažení: stáhnout soubor
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.