Vystěhovali nás ze zámku Žerotínů a z jeho krásného M-klubu do tohoto poněkud omšelého klubu vojenského, ale my se na ně nezlobíme, protože víme, že se za nějaký čas vrátíme do klubu vybavenějšího, modernějšího a ještě hezčího.
Josef Fabián, zpravodaj 1/1996
Několik let jezdili do Valašského Meziříčí Poláci. Ačkoliv jde o jazyk češtině mnohem vzdálenější, ukázalo se, že i tato konfrontace byla plodná, přestože věcná srozumitelnost „zaostávala“. Je cosi tajemného ve strukturách jazyků, které už zvukovou složkou nahlížejí do tajemství duše národa. Docela platí i pro jazyky geneticky velmi vzdálené: známe mezinárodní střetnutí, kde básnici čtou verše v rodných jazycích – a my jim rozumíme, jsme osloveni. Jistě e to extremní příklad přinášející jen jistou část možného zážitku, ale je to část, která se blíží k internacionálnímu charakteru hudby, jejíž národní charakter je nepochybný, jsa nositelem „tváře i ducha“ té které skladby. Právě proto ji vnímáme jako jedinečný, nadnárodní tmelící fenomén.
PhDr. Vladimír Justl, zpravodaj 1/1996
Protože se festival nemohl konat v obvyklých prostorách zámku Žerotínů, neboť probíhá jeho rekonstrukce, bylo třeba pro festival připravit vojenský klub, který nebyl dlouhou dobu provozován a dle toho i vypadá… Zpravodaj tradičně vyšel ve třech číslech, festival byl větší či menší mírou zmíněn v řadě periodik, relaci mu věnoval Český rozhlas – stanice Vltava a Česká televize o něm natočila patnáctiminutový pořad v rámci cyklu Kultura 1996.
Z hodnotící zprávy organizačního výboru
Už po dvaatřicáté se konal od čtvrtka do soboty minulého týdne ve Valašském Meziříčí Moravský festival poezie. Přívlastek Moravský v názvu festivalu je zavádějící, protože jde o akci celostátní, ale po rozdělení Československa dokonce mezinárodní. Můžeme se těšit z toho, že dál vedle sebe zazní čeština a slovenština a že nadále český spíše racionální a slovenský emotivnější přístup k interpretaci vzájemně se inspirují… Zájem Slováků o účast je veliký a zdá se mi, že v posledních letech nejde zdaleka tolik o prestiž, jako tomu bývalo před rokem 1989, spíše o to prostě se setkat. Myslím, že začínáme být opravdu dobrými sousedy, kteří se dovedou vzájemně inspirovat a vědí, ž jeden druhého potřebují.
Jaroslava Suchomelová, Svobodné slovo
Je veľkou devízou pre slovenský i český přednes existencia nielen národných, ale stále pretrvávajúcich, kedysi celoštátnych, federálnych, dnes medzinárodných podjatí – Moravského festivalu poezie a Poděbradských dní poezie – prvého pre amatérov, druhého prevážne pre študentov uměleckých škôl. Práve tu si môže pozorovateľ najlepšie uvědomit cesty a smery prednesu, samozrejme bez nároku na jednoznačnú platnosť v čase, a aj v navívej podobe…
Mgr. Jaroslava Čajková, Javisko 1/1998