Kap. Dřevíč aneb ochotníci a studenti
Počátkem osmdesátých let vznikly ve východočeském Dřevíči semináře pro mladé ochotníky, které byly součástí Jiráskova Hronova. V roce 1984 požádala Jana Paterová, tehdejší metodička pro divadlo Ústavu pro kulturně výchovnou činnost, čveřici pražských režisérů - Jiřího Fréhara, Miroslava Krobota, Karla Kříže a Ivana Rajmonta, aby se ujali jejich vedení. Semináře se konaly deset dni o letních prázdninách, byly celkem čtyři a v podstatě zanikly s rokem 1989. Posléze byly opět obnoveny pod vedením mladších tvůrců. Karel Kříž k tomu dodává: Byla tam příjemná kamarádská atmosféra a kromě toho všichni jsme víceméně z amatérů povstali a tak jsme si připomněli vlastní začátky. Semináře organizoval Milan Schejbal, bydlelo se v kempingových chatičkách, každý režisér si vybral přibližnědeset lidí a ve škole jednu místnost na zkoušení. Každý rok byl vybrán jeden text závazný pro všechny skupiny a k tomu se připojila ještě jedna hra podle výběru jednotlivých režisér. Karel se s vými svěřenci nastudoval např. Gogolův pláš, Brechtův Kavkazský křídový kruh, Exupéryho Malého prince. Bavilo to všechny - pro ostřílené divadelní bylo inspirující setkat se s nadšením mladých lidí, kteří se chtěli naučit co nejvíc. Nebylo v tom nic řízeného, byla to radost z divadla jako takového. Dílny vycházely z osvojení si základů divadelní práce, režim byl tvrdý a všichni jej dobrovolně dodržovali. Zkoušelo se od rána do oběda, pak probíhala představení a jejich hodnocení, večer bylo volno. Někteří z účastníků těchto seminářů se později věnovali divadlu profesionálně (Juraj Deák, Jan Papež, Václav Petrmichl, Milan Schejbal) nebo slavili úspěchy v amatérském divadle (Soubor Šupina Vodňany pod vedením Františka Zborníka), ale většina zůstala u svých profesí.