Věra Dřevíkovská, roz. Špirytová
Učitelka, dramaturgyně, režisérka, scénografka a vše další, co je třeba, schopná vedoucí dětských souborů při ZUŠ v Praze 10-Hostivaři.
1962-1971 prošla základní devítiletou školou,
1971-1975 vystudovala Střední pedagogickou školu,
1977-1981 obor herectví na Lidové konzervatoři a
1982-1984 dvouleté studium pro pedagogy na loutkářské katedře DAMU.
1975-1983 učila v mateřské škole,
od 1984 je učitelkou Literárně dramatického oboru ZUŠ Praha 10-Hostivař.
K divadlu se dostala až na Lidové konzervatoři, kam už přišla s přesvědčením dělat divadlo s dětmi.
Během studia hrála jeden rok v pražském divadle LAMPA pod vedením Jiřího Langera.
LOUTKÁŘSKÝ SOUBOR ZUŠ v Hostivaři, jehož složení se každoročně mění (velké děti odcházejí, maličké přicházejí), založila a vede nepřetržitě již 26 let.
2011 (v současnosti) je to 11 kolektivů, celkem 70 žáků ve věku od 6 do 18 let, s nimiž udělá ročně 11 inscenací.
Každá třída připravuje představení pro rodiče. S dětskými loutkoherci ve věku od 7 do 11 let, kdy je ještě pohádkový žánr baví, je program koncipován pro nejmenší diváky. Inscenace vznikají cestou etud a improvizací jednotlivých částí literární předlohy, což baví děti nejvíc; fixace tvaru již méně. Poté přichází vytoužená chvíle - komunikace s diváky, kdy vše dostane smysl. Během školního roku odehrají 15-18 představení, převážně pro rodiče a také pro okolní Mateřské školy. Nejúspěšnější inscenace byly:
1988 O palačinkové Pepince - herecké divadlo; účast Karlínské setkání 1988, Kaplické divadelní léto 1988, FEMAD 1988,
1989 O princezně solimánské - loutkové divadlo s manekýny; Ústřední kolo soutěže literárně dramatických oborů LŠU Most 1989, Kaplické divadelní léto 1989,
Slepice, účast finále sólového loutkářského projevu v Ústředním kole celostátní soutěže LDO LŠU v Mostě 1989,
Rybář - pantomimická etuda; účast Ústřední kolo soutěže literárně dramatických oborů LŠU Most 1989, Kaplické divadelní léto 1989,
1991 O chytrém kocourovi - s krabičkovými loutkami; Dětské divadelní léto Prachatice 1991, LCH 1991,
1992 Horolezec Molitanoviny - předměty; Dětské divadelní léto Prachatice 1992, LCH 1992,
Rosnička - vařečkové marionety; LCH 1992,
1993 Možná přijde i smrt, LCH 1993 vč. pouti, Přelet 1993,
1994 Zmatek v Andénách, pouť LCH 1994,
2007 Strašidla na hradě, KP Pražský Tajtrlík 2007,
2008 Sněhová královna, KP Pražský Tajtrlík 2008,
2009 O statečné princezně - tyčkové loutky; KP Pražský Tajtrlík 2009, LCH 2009,
2010 Loutkové etudy, KP Pražský Tajtrlík 2010.
Členkou poroty byla jen jednou, ale necítila se v této roli šťastná.
Ve školním roce 1988/1989 byla zvolena vedoucí pražských učitelů LDO a organizovala krajské soutěže LDO ZUŠ; pak funkci předala kolegyni.
Věra Dřevíkovská je z těch vedoucích, které se cítí nejšťastnější při práci s dětmi; většinu času tráví již 26 let ve své milované škole a se svými milovanými žáky. Diváků mají v ZUŠ stále plno, což je ta nejhezčí odměna.
V inscenační práci intuitivně reaguje na děti a posouvá vlastně dopředu jejich práci. Divadlo, jež takto vytváří, je přiměřené věků dětí, co do prostředků skromné a neokázalé, ale nápadité a vtipné. Používá jednoduché, mnohdy ale i vynalézavé typy loutek, které vyhovují jak inscenované předloze, tak individualitě jednotlivých dětí.
To, že svou práci dělá dobře, dosvědčuje řada žáků, kteří se i při své profesi dál věnují divadlu, někteří i jako svému povolání (např. Iveta a Hynek Dřízhalovi). V. Dřevíkovská je nadchla pro divadlo, vybavila divadelním myšlením, základními dovednostmi i znalostmi a přitom jim ponechala svobodu rozvíjet se dál po svém.