O dvanácti měsíčkách, Čtyřlístek, ZŠ Všehrdova 1, Lovosice (ved. Helena Bušková a Alena Brodilová)
Známá pohádka v úpravě vydané ve sborníku Děti hrají divadlo (Portál 2005) ukazuje, jak může být zavádějící totální přimknutí k „autoritě“ knihy, která si hraje na „návod“, který když dodržíte, vznikne vám dobré dětské divadlo. Nehledě na více než pochybné kvality knihy (viz ukázka níže) je třeba i takovouto předlohu brát pouze jako materiál pro tvořivou práci se souborem. Jinak vždy existuje nebezpečí jako v případě lovosického souboru, že vznikne představení odilustrované, nelogické, s nemotivovanými situacemi i charaktery. Známost předlohy nezachrání to, co v divadle/na jevišti není.
Konkrétně: matka ani sestra nemají důvod, proč Marušku šikanují. Nesmyslná „disneyovská zvířátka“, jejich krmení a rady-nerady. Vztek matky a sestry, že se M. vrátila (ony nechtěly přinést přírodní produkty jiného ročního období, ale Marušku zavraždit???). Atd.
Jevištní podoba vychází ze simultánního jeviště středověkých mystérií – tří, resp. čtyř scén, mezi nimiž postavy přecházejí. „Utopení“ scény dvanácti měsíčků v pozadí za závěsem situacím s nimi neprospěje, nedává jim prostor k hereckému uchopení.
Odrazující ukázka z návodu/knihy (netýká se zrovna Dvanácti měsíčků):
Vypravěč má na sobě barevné oblečení, které ladí s kostýmy herců. Zvířátka mají charakteristická ouška a jednobarevné oblečení – trička, tepláky, mikiny – podle své odpovídající barvy.
Různé zvuky dotvářející děj, jako je klapání koňských kopyt, houkání, cinkání, hřmění, šum větru, meluzíny, vytvoříme pomocí jednoduchých prostředků, které jsou po ruce – využijeme vařečky, zvonky, bubínky, skořápky kokosového ořechu, kousek plechu, pokličky atd. Při scénách, kde se „vyskytují kouzla“, zní velmi působivě cinknutí na triangl.
Podle charakteru hry a schopností dětí můžeme zařadit říkadla, krátké popěvky (koledy) nebo taneční ukázku s hudbou. V pohádce O Popelce si může např. Popelka zatančit s princem na klavírní improvizaci melodie z fi lmu Tři oříšky pro Popelku.