Třetí den přehlídky otevřel Divadelní ochotnický soubor SUchdolské divadlo ze Suchdola nad Lužnicí svým představením Stanislava Tomka, Jak to bylo s Růženkou. Tato lechtivá pohádka, která v záměru pracuje s prvky tzv. převlekové komedie, vycházela z možností, a to jak dramatických, tak i invenčních. Převlek komorníka za princeznu by mohl za jistých okolností posouvat dějem a tvořit zajímavé komické situace. Dokonce by se to dalo u převlekové komedie předpokládat. Tento záměr byl po radikální úpravě naplněn jak režijně tak i herecky. Na rozdíl od představení, které jsem viděl v Českém Krumlově, bylo více naplněno řešení jednotlivých situací skrze konkrétní jednání. Alternace prospěla a Suchdolští předvádějí opět dryjáčnickou frašku na motivy známé pohádky. Herci hrají s chutí a nekompromisním stylem drtí autorovy situace právě oním polopatismem, se kterým je on napsal. V kontrastu k tomu, ale z logiky věci, zde báječným způsobem funguje hudební plán. Ten jasně určuje nadhled a nadsázku, s jakou musíte tuto inscenaci sledovat. Ono hudební provedení, prostřednictvím živého orchestru, je navýsost profesionální. Jeviště se baví a hlediště též. To bývá ojedinělé. Představení je pro nás vítaným relaxem i zamyšlením nad tím, jak nakládat s nekvalitní předlohou. Odpověď je jasná. Buď ji neinscenovat, anebo s ní zacházet, jak si zaslouží. Nejsme tu svědky variace na Šípkovou Růženku, ale parodií na text autora. Herecky slušně vybavený soubor zvolil svůj vlastní pohled na tento nepříliš povedený hudebně-dramatický útvar a udělali, a to musím zopakovat, dobře.