Papírové panenky Dividla Ostrava byly další výraznou a zajímavou autorskou inscenací přehlídky. Dvěma hlavním protagonistkám se dařilo sdělovat svá osobní témata, trable, aktuální prožitky v osobité tragédii plné symbolů (zrcadlový rám, novinové vystřihovánky,..) a jevištních zkratek (střihové posuny v čase). Téma silného přátelství dvou vysokoškolaček, které nabourá snění o společném chlapeckém idolu, a následný rozpad tohoto přátelství, bylo čitelné. Otázky měl divák spíše k některým důležitým dějovým faktům, jako například zda k setkání s daným chlapcem opravdu reálně došlo, či zda se vše odehrávalo pouze v rovině snění. Zodpovězení této podstatné otázky totiž následně ovlivňovalo vyznění inscenace – zda se vzájemné přátelství dívek rozbilo na základě reálném nebo zda přátelství bylo neudržitelné kvůli jinakosti každé z dívek? Otevírala se dokonce otázka, jestli dívky k sobě poutala více než jen přátelská láska? Dialogy v příliš obecné rovině umožňovaly různé až rozdílné výklady. Symbolika výstřižků z novin a rámu zrcadla nebyla také vždy zcela čitelná. Na síle atmosféry inscenace, především díky soustředěnému herectví, to však neubíralo. Pokud je k rozdílné či zmnožené interpretaci divák veden záměrně, je to regulérní cesta. Tvůrkyně přiznaly, že se jim v průběhu zkoušení vyloupla dvojí možná interpretace. Věřme, že práce na inscenaci všech zainteresovaných přehlídkou neskončí. Cena za otevřenou možnost interpretace udělena v rámci mimořádných ocenění lektorského sboru jen dokládá výše napsané.