Láhor/Soundsystem se spojil se slovenským divadlem SkRAT, které pracuje pod vedením Lubo Burgra, aby vytvořili inscenaci Neberte to osobně. Metodou částečné improvizace rozvíjeli tentokrát před zraky diváků pevnou, ustálenou příběhovou kostru: po pohřbu významného tenora Luba řeší pěvecký sbor, kudy se bude dále ubírat a kdo nastoupí na jeho místo. Vracíme se se sborem i do minulosti, k zájezdům do Chorvatska, do Českého Krumlova a podobně. Tématem inscenace je bezesporu potřeba dohodnout se, složitost hledání společné cesty, ponorková nemoc dlouho fungujících uskupení, zkrátka témata, která se Láhoru i SkRAT mohou dotýkat osobně.
Metoda poloimprovizovaného rozvíjení pevně daných fabulačních motivů se ukazuje při organizování mnohočlenného souboru jako zrádná a nevyzpytatelná. Jako by si téma hry říkalo spíše o uchopení z druhé strany, totiž o vycizelované nastudování zcela zafixovaného dramatického textu, který by dokonale rozvíjel motivy a postavy. Valašskomeziříčská repríza postrádala humor, tempo a koneckonců i důslednější rozvíjení jednotlivých vztahů mezi postavami. Nejsem přesvědčen, zda ukotvení tohoto typu poloimprovizovaného divadla do záměrně banálního, nedramatického příběhu je pro další směřování Láhoru nejšťastnější cestou. Každopádně znovu projevil potřebu experimentovat, hledat a zkoumat možnosti divadla. A v tomto smyslu zůstal přes všechny výtky nejvíce experimentujícím souborem přehlídky a i přes polemiku uvnitř porotního sboru nakonec byl doporučen pro Šrámkův Písek.