Morkovští ochotníci nastudovali hororovou parodii Hrobka (N. Robbins: Hrobka s vyhlídkou). Režisér zvolil inscenační prostředky hororového žánru a adekvátně je užívá ve všech složkách inscenace. Rockový rámec hudby do celku vhodně zapadá, scéna v podobě pokoje anglického domu obyvatel z vyšších vrstev společnosti je patřičně atmosférotvorná a poskytuje dostatek prostoru pro hereckou práci. Jednotlivé herecké výkony až na představitele Luciena Tomba jsou kromě mluvní složky vysoce nadprůměrné. Rezervy lze nalézt v práci s artikulací a hlasem. Vypjaté polohy, které v inscenaci převažují, vedou (až na výjimky) k určité monotónnosti celku a jsou omezující pro barvitější vykreslení pocitů jednotlivých postav. Mluva herců se po čase stává zdrojem jejich vlastní únavy i únavy diváků. Při troše snahy by se daly najít i možnosti škrtů v textu, byť v minimální podobě, což by také prospělo celkovému dojmu. Z jednotlivých hereckých výkonů lze podtrhnout práci Petra Škrabala (právník Hamilton Penworthy) a způsob, jakým ztělesňuje služebnou Agathu Kamil Žižlavský. Právě těchto dvou se výhrady k mluvní složce herectví vůbec netýkají, ba právě naopak, oba předvádějí i velmi funkční střídání hlasových poloh. Inscenace jako celek silně působí na diváka skrze výtvarno, hlavně pak výrazné líčení a kostýmy. Také svícení je užíváno sice střídmě, ale naprosto funkčně. Vzhledem k žánru není ambicí tvůrců sdělování závažných myšlenek v podobě morálních imperativů, jde spíše o exhibici formy, zaměřenou na vtažení diváka do děje, na brnkání na struny strachu i pocitové úlevy, tvorbu překvapivých momentů, a to vše s využívání všech komediálních postupů, komických prvků a gagů, které scénář nabízí a které tvůrci osobitě dotvářejí. Celek je dokladem poučené a inspirované práce na divadelním tvaru a jako takový je vhodným příkladem pro doložení všech možností, které divadlo nabízí.