Sobotu 28. března odstartovala pohádka M. Mrázové O víle Pomněnce Divadelního souboru Čelakovský ze Strakonic. Autorský text režisérky této inscenace pracuje volně s motivy báchorek J.K Tyla a vytváří svébytný, ne však uzavřený a jednotný celek. To se samozřejmě projevuje i v konkrétním inscenování onoho textu na jevišti. Příběh vesnického Janka, který se zamiluje do víly Pomněnky, je stylově inspirován J.K. Tylem. Objevuje se zde královna víl, která Pomněnku odrazuje od lásky k lidem. Pomněnka si však nedá říci a odejde k Jankovi do chalupy a začne u něj hospodařit. Neumí ovšem vařit lidská jídla, a tak ji hladový Janek ztrácí. Kolem Janka brousí lakotná a ošklivá Barča. Janek je potrestán tím, že je proměněn v plesnivého dědka. Mladému chlapci je nasazena huňatá paruka. Potrestán je čarodějnicí Rampepurdou, která není zápornou, ale kladnou postavou tohoto kusu. Prostřednictvím její postavy se komunikuje s dětmi. Ruší se ona čtvrtá stěna, čímž mizí pohádková iluze do této chvíle budovaná. Pohádka je „prošpikována“ jihočeskými písničkami ve folkovém vyznění. Hudební dramaturgie zde bohužel absentuje, protože až na výjimku nejsou písně motivicky propojeny s dějem. Obstojně otevřená pohádka jasného stylu začala ze svých prostředků ustupovat, možná aby byla stravitelnější či populárnější. Možná kdyby se držela ve svých jasně daných mantinelech první poloviny, dosáhla by žádaného efektu. Vznikla by totiž pěkná, byť trochu archaická klasická pohádka, a to není, dle mého soudu, málo.