Národní přehlídka amatérského činoherního divadla pro děti.
Pořádají:
NIPOS-ARTAMA a Kulturní centrum Rakovník z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky, Středočeského kraje a Královského města Rakovník, ve spolupráci s Divadelním spolkem Ryl Rakovník
---
"Na skutečnosti, že činoherní divadlo pro děti patří k nejproblematičtějším oblastem celého amatérského divadla, letošní ročník Popelky Rakovník v zásadě nic nezměnil. Přesto si nemyslím, že jsme byli svědky, v souvislosti s ročníky nedávno minulými, přehlídky podprůměrné nebo špatné. Ba naopak, domnívám se, že celková úroveň soutěžních inscenací byla, řekněme, mírně nadstandardní, a hlavně jejich přínos pro současné činoherní divadlo pro děti byl nezanedbatelný. Národní přehlídka činoherního divadla pro děti proběhla ve dnech 8. – 12. listopadu 2006 tradičně v Rakovníku, a to již po pětadvacáté. ...
... ani v jednom z devíti soutěžních představení jsme nezaznamenali realizaci předlohy bez autorského podílu inscenátorů.
Takřka u poloviny soutěžních inscenací jsme byli svědky dramatizací původně nedramatických textů. Mám na mysli tituly Kocourkovská radnice aneb S Kocourkovem se roztrhl pytel (dramatizace Zdeněk Říha dle Ondřeje Sekory), Veselá dobrodružství Aničky a zvířátek (Lenka Kalousová podle Erica Thompsona), Čerokí (Hana Franková na motivy F. Cartera) a Něco o Edovi (kolektiv souboru na motivy poezie Edwarda Leara). V této souvislosti nás může jen mrzet, že se z důvodu onemocnění nemohlo představit Divadlo Malá scéna Zlín s inscenací U nás v Nesvárově na motivy loutkové hry Bedřicha Svatoně. Tuto inscenaci jsem měl možnost zhlédnout na regionální přehlídce a dle mého názoru by jistě obohatila celé soutěžní klání. Nepopiratelný autorský vklad, který mnohdy zasáhl až do samé struktury původních předloh zaznamenaly i inscenace Brekeke Radoslava Dubanského, Jak čarodějka k ženichovi přišla Pavla Doležala, Pasáček vepřů Františka Pavlíčka na motivy H.Ch. Andersena a Átreovci Pavla Trtílka a Marka Mojžíška. Zcela původní text autorů Luďka Horkého a Martina Písaříka Pověsti pro štěstí, vzniklý pro potřeby dané inscenace pak přivezl DDS Ty-já-tr Praha.
Daleko větší problémy než v dramaturgii však vidíme v samotném inscenování, které je třeba chápat v prapůvodním smyslu jako „vědomé vkládání do prostoru“. Zdůrazňuji v této souvislosti slovo VĚDOMÉ, neboť nezřídka jsme byli svědky nahodilostí v dění na jevišti, a to jak při tvorbě mizanscén, tak v motivacích a jednání dramatických postav a dokonce i v kauzalitě samotného příběhu. ... " (Schejbal)