Prvním představením letošního ročníku této přehlídky byla v pátek 27. března inscenace souboru Divadélka Múzika ze Sezimova Ústí. Tuto inscenaci jsem měl možnost vidět již podruhé, což mne spíše utvrdilo v mém názoru na ni. Jednalo se o dramatizaci Doktorské pohádky Karla Čapka, kterou zpracovala Jarmila Turnovská. Musím poznamenat, že to byla dobrá volba, která jednoznačně ukázala, že problémem výše zmíněného souboru je vždy v zásadě volba dramatického textu. Kvalitní text bývá zárukou jisté dramatické jednoty, na kterém je možno jednak sdělovat téma a také prokázat své schopnosti. Text dodal inscenátorům potřebnou dávku dramatické logiky, intelektu i jisté noblesy, která byla Čapkově tvorbě vlastní. Příběh kouzelníka Magiáše zpracoval soubor s potřebnou dávkou pokory, ale i sebevědomí. Situace, které jsou klasické a notoricky známé, měly nutnou míru uvěřitelnosti a pravděpodobnosti. Co herce zrazovalo, byla jejich neschopnost zpívaného projevu, která byla na samé hranici únosnosti. Bohužel, režisér Smetana se nerozhodl k radikálnímu řešení, tj. škrtu písniček, ani k jejich pouhé recitaci. Nechal nezpěváky zpívat, což ve výsledku inscenaci ublížilo, především v rytmu celé inscenace, která byla jinak pro porotu příjemným překvapením. Všichni doktoři i hejkal se zhostili svých hereckých partů se ctí a dovolili nám tak proniknout do světa pohádek Karla Čapka, který je svébytný a ojedinělý, a přesto nám všem tak blízký.