Ústecký rodák a patriot Pavel Sedláček si divadelní křest odbyl už jako žáček základní školy. V roce 1957 odehrál pod vedením pana profesora Holého postavu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic v pohádce „ Císařovy nové šaty“.
Do VICENY ho přivedl jeho starší bratr Luboš v roce 1965 a už v následujícím roce se představil ve dvou rolích, v Půlnočním vlaku jako novomanžel Charles Murduck a v Plešaté zpěvačce v roli pana Martina.
Po sedmileté přestávce v činnosti Viceny, nechyběl Pavel při pokusu Rudy Raimanna o obnovení života souboru. Pokus to byl úspěšný a Pavel si v pohádce Sůl nad zlato zahrál roli pocestného a hned v následujícím roce postavu sluhy Milese v detektivce Smrt prochází tmou v režii J. Knapovského.
Jeho pěkná chlapská postava ho přímo předurčila do rolí, které následovaly v dalších letech. Ještě v roce 1974 to byl princ v krásně zpracované Rusalce pod režijním vedením Rudy Raimanna, o čtyři roky později role Adama v Božské komedii a po dalších čtyřech letech role policisty v Únosu v Neapoli Aldo Nikolaje. V té poslední roli hrál Pavel poprvé s vousy a tak se sám sobě líbil, že svého kníra od té doby už neoholil.
I když po své poslední roli na Vicenu nezanevřel, byla to na dlouhých patnáct let jeho role poslední. Kulturnímu dění v Ústí se dál věnoval jako profesionál ve funkci ředitele Jednotného závodního klubu a později své ředitelské křeslo vyměnil za funkci předsedy MNV.
K aktivní práci v souboru se vrátil až v roce 1997 a to hned dvojrolí pastora a námořníka v Casonových Stromy umírají vstoje a o dva roky později se divákům představil v Moliérově Lakomci v roli komisaře. Nechyběl ani při uvedení jedné z nejúspěšnějších inscenací souboru Hrdého Budžese Ireny Douskové. 45 x se v této hře představil divákům jako recitátor, Dr Macháček, Přemysl Oráč, Dalibor a v řadě dalších rolí. Ještě v době, kdy Budžes brázdil po jevištích Čech a Moravy, přišla další krásná role, Otec Popelky, v Pohádce o Popelce. A potom už jedna role střídá další – notář Bonefoi v další úspěšné Moliérově komedii Zdravý nemocný s padesáti reprízami, plukovník Ogilvi, hostinský Walletzky, zedník na hradbách a císařův sluha v Peškově komedii Bylo nebylo, kterou má soubor stále na repertoáru a role hraběte Naryškina v jedné z Daňkových jednoaktovek Hříčky o královnách, které soubor připravuje k premiéře v letošním podzimu.
Je to téměř dvoustovka odehraných představení, které Pavel stihl za své působení ve „Vicenovi“, ve velkých i menších, ale vždy poctivě zahraných rolích, kterými se nesmazatelně zapsal do bohaté činnosti souboru. Ale výčet postav, které na jevištích ztvárnil, je jen zlomek z jeho práce pro soubor Vicena, ochotnické divadlo a ústeckou kulturu vůbec. Dlouholetý funkcionář souboru, v současné době jeho místopředseda, moderátor a organizátor řady akcí a pořadů Viceny i města Ústí nad Orlicí, autor výstav o činnosti souboru a především ten nejskvělejší kronikář a dokumentarista souboru, jakého si lze představit, tak je Pavel vnímán nejen členy souboru, ale každým, kdo měl možnost se s jeho dokumentační činností seznámit. Jeho foto i textové kroniky souboru jsou skutečnými skvosty, zachycujícími nejen období od jeho uvedení do funkce kronikáře souboru, ale i zpětně od znovuobnovení činnosti souboru v r. 1973.
Ještě mnoho řádků by nestačilo k výčtu toho, čím Pavel přispívá k tomu, že soubor Vicena žije tak bohatým uměleckým, ale i společenským životem, jakým se může pochlubit v dnešní době jen málokterá společnost. A protože jeho aktivity přesahují práci v souboru VICENA, nelze se nezmínit alespoň jeho působení ve smíšeném pěveckém sboru Alou Vivat, nejen jako aktivní zpěvák, ale také organizační pracovník tohoto sboru.
Jan Štěpánský k jubileu Pavla Sedláčka v roce 2013.