ŠVÁCHA, Jan. Maryša, jablka a duchna od maminky. Rozhovor s Tomášem Hájkem z Poniklé. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025
Loutkář, improvizátor, scénograf a autor v jedné osobě – Tomáš Hájek z Poniklé vytvořil inscenaci Maryša Vávrová, podobně jako další v tomto čísle Zpravodaje zmiňovaní aktéři a soubory, původně jako „domácí úkol“ pro festival Císařovy nové šaty. Jenže tenhle úkol se rychle proměnil v divácký hit. V rozhovoru popisuje, jak inscenace vznikla, proč se neobejde bez spolupráce s Hankou Voříškovou a co všechno si na scénu vyrábí sám.
Slyšel jsem, že inscenace Maryša Vávrová vznikla na objednávku pro festival Císařovy nové šaty. Jak k tomu došlo?
Jednoduše – zavolala mi Lenka Huláková, jestli bych neudělal buď Maryšu, nebo něco s hodně jablky. Nemohl jsem se rozhodnout, tak jsem to zkusil bláznivě smíchat. Je třeba říci, že ze zadání Lenky Hulákové vzniklo hned několik představení. Představení Jabka postavila Hanka Voříšková, Frgál na nitkách inscenaci Maryška* – a já svou Maryšu Vávrovou. Premiéra byla v Praze a bylo to vlastně poprvé, co jsme se všichni potkali. Teď jsme se znovu sešli na Hronově – a to je milé.
Představení obsahuje mnoho odkazů a reakcí na předchozí inscenaci Hanky Voříškové a Markéty Stránské. Byl to záměr už od vzniku „jablečného bloku“?
Ne tak úplně. V Praze jsem seděl v hledišti a viděl, co přede mnou hraje Hanka. A to bylo jako pozvánka – její štrúdl, jablka, moštování… Věděl jsem, že za půl hodiny bude Vávra jíst štrúdl. Takže jsem to do sebe začal zapracovávat. Bylo to jako „smečování“ nahrávek, které přede mnou někdo úžasně postavil. Spousta narážek vznikla právě tehdy, přímo na premiéře.
Kolikrát už jste hráli společně?
Dnes to bylo asi poosmé. Čtyřikrát na Chrudimi, jednou v Praze a teď třikrát na Hronově. A pokaždé je to jiné – protože všichni reagujeme na sebe. Markéta třeba dneska skvěle improvizovala s červenými jablíčky – a i když diváci možná neviděli kontext, já jsem si to hrozně užil. Ta vzájemná hra nás baví.
Kulisy i loutky jsou velmi nápadité a osobité. Děláte si všechno sám?
Všechno – až na dvě výjimky. Keramickou dlažbu do moštárny mi vyrobila kamarádka Sylva. A polštář s duchnou v posteli pana Vávry ušila moje maminka. Udělala to po tom, co viděla, jak se mi na premiéře rozpadla původní postel slepená tavnou pistolí.
Jak dlouho trvá vytvořit takové loutkové jeviště z jedné bedýnky?
To je různé. Já pracuju většinou pod tlakem – na poslední chvíli. Takže velmi efektivně, protože už není čas se vracet. Ale celkově to asi trvá déle než připravit scénu v meotaru.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
* Pozn. Michala Zahálky: Abychom uvedli často tradovanou nepřesnost na méně atraktivní míru – Maryška od Frgálů sice měla na Císařových nových šatech premiéru, ale volba Mrštíkovic předlohy se s festivalovým zadáním potkala jen náhodou.
ŠVÁCHA, Jan. Maryša, jablka a duchna od maminky. Rozhovor s Tomášem Hájkem z Poniklé. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/marysa-jablka-a-duchna-od-maminky [cit. 2025-08-07]
Slyšel jsem, že inscenace Maryša Vávrová vznikla na objednávku pro festival Císařovy nové šaty. Jak k tomu došlo?
Jednoduše – zavolala mi Lenka Huláková, jestli bych neudělal buď Maryšu, nebo něco s hodně jablky. Nemohl jsem se rozhodnout, tak jsem to zkusil bláznivě smíchat. Je třeba říci, že ze zadání Lenky Hulákové vzniklo hned několik představení. Představení Jabka postavila Hanka Voříšková, Frgál na nitkách inscenaci Maryška* – a já svou Maryšu Vávrovou. Premiéra byla v Praze a bylo to vlastně poprvé, co jsme se všichni potkali. Teď jsme se znovu sešli na Hronově – a to je milé.
Představení obsahuje mnoho odkazů a reakcí na předchozí inscenaci Hanky Voříškové a Markéty Stránské. Byl to záměr už od vzniku „jablečného bloku“?
Ne tak úplně. V Praze jsem seděl v hledišti a viděl, co přede mnou hraje Hanka. A to bylo jako pozvánka – její štrúdl, jablka, moštování… Věděl jsem, že za půl hodiny bude Vávra jíst štrúdl. Takže jsem to do sebe začal zapracovávat. Bylo to jako „smečování“ nahrávek, které přede mnou někdo úžasně postavil. Spousta narážek vznikla právě tehdy, přímo na premiéře.
Kolikrát už jste hráli společně?
Dnes to bylo asi poosmé. Čtyřikrát na Chrudimi, jednou v Praze a teď třikrát na Hronově. A pokaždé je to jiné – protože všichni reagujeme na sebe. Markéta třeba dneska skvěle improvizovala s červenými jablíčky – a i když diváci možná neviděli kontext, já jsem si to hrozně užil. Ta vzájemná hra nás baví.
Kulisy i loutky jsou velmi nápadité a osobité. Děláte si všechno sám?
Všechno – až na dvě výjimky. Keramickou dlažbu do moštárny mi vyrobila kamarádka Sylva. A polštář s duchnou v posteli pana Vávry ušila moje maminka. Udělala to po tom, co viděla, jak se mi na premiéře rozpadla původní postel slepená tavnou pistolí.
Jak dlouho trvá vytvořit takové loutkové jeviště z jedné bedýnky?
To je různé. Já pracuju většinou pod tlakem – na poslední chvíli. Takže velmi efektivně, protože už není čas se vracet. Ale celkově to asi trvá déle než připravit scénu v meotaru.
autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal
* Pozn. Michala Zahálky: Abychom uvedli často tradovanou nepřesnost na méně atraktivní míru – Maryška od Frgálů sice měla na Císařových nových šatech premiéru, ale volba Mrštíkovic předlohy se s festivalovým zadáním potkala jen náhodou.
ŠVÁCHA, Jan. Maryša, jablka a duchna od maminky. Rozhovor s Tomášem Hájkem z Poniklé. Online. Web Jiráskův Hronov 5. 8. 2025. Dostupné z: https://jiraskuvhronov.eu/marysa-jablka-a-duchna-od-maminky [cit. 2025-08-07]
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.