PRŮCHOVÁ, Zuzana

Vynikající talentovaná herečka orlickoústeckého souboru Vicena, kterou amatérské divadlo přitahovalo od útlého věku, co také jiného v takové rodině – tatínek Svatopluk Čajánek byl skvělý herec a režisér, i maminka byla výborná herečka. Ostatně rodinná sága sahá až k tradici rodu Kocianů, houslový virtuóz Jaroslav a sochař Quido patří také k jejím předkům. Ale nejen divadlo Zuzanu přitahovalo, řadu let byla členkou folklorního souboru Javorina, patřila i mezi „hvězdy“ módních přehlídek n. p. Perla, krásně také recitovala, např. se Swing kvartetem Františka Uhlíře v roce 1969 nastudovala Seifertovo Odlévání zvonů, které se málem dostalo na Wolkrův Prostějov…

Od útlého věku samozřejmě pokoušela i prkna ústeckého Roškotova divadla, hned po obnovení činnosti spolku Vicena v roce 1973 si zahrála v pohádce Sůl nad zlato, na jevišti stála i jako Rusalka ve vicenovské „adaptaci“ slavné opery, při níž se rodila nová doba ústeckého ochotnického divadelnictví. A pak už to šlo strhujícím tempem, jedna role za druhou, Ďáblice v Božské komedii, Únos v Neapoli, který podle pamětníků byl jejím hereckým koncertem, Čapkovo drama R. U. R. či Podskalského Žena v trysku století. Nikdy ji neminula cena za herecký výkon na některé z přehlídek – dodnes mezi její skvělé, uvěřitelné a dojemné role patří jedna z Marií ve Vévodkyni valdštejnských vojsk z roku 1985 – zahrála si ji více než sedmdesátkrát po Čechách i na Slovensku, v Hronově i v cizině, v Belgii a Litvě, vysílala se i v České televizi.

Zuzka hrála v desítkách představení ústeckého souboru (celkem jich bylo 47), byla mj. skvělá jako Emilia Marty ve Věci Makropulos, v Právu na hřích, v Hrdém Budžesovi, Našich furiantech, také v „seniorských“ inscenacích Nejstarší řemeslo či Se starci na chmelu, sama spolurežírovala Churchillova Natěrače. Jak se píše v Almanachu divadelního spolku Vicena, je nejúspěšnější herečkou v celé jeho historii, na svém kontě má více než 520 odehraných představení, ostatně Ústí nad Orlicí ji už v roce 2011 ozdobilo Cenou města za dlouholetou práci pro ochotnické divadlo.

V roce 2025 jí bylo uděleno ocenění Zlatý odznak Josefa Kajetána Tyla\