Inspirační quadruple-take aneb Faustování v Bechyni
Členové divadla Plkoň z Prahy
Autorem fotoalba je Štěpán Filcík
Kulturní dům, Bechyně 28. – 30. září 2007.
Dílna loutkového, pohybového, případně znakového či výtvarného divadla. Tak zněla nabídka pro potenciální uchazeče. Nakonec se uskutečnily dvě dílny, které se navzájem prolínaly. První – pohybovou vedl Josef Tichý, druhou, výtvarně loutkovou Štěpán Filcík.
„Double-take“ – dvojitý pohled, to je speciální „gesto?“, či „technika?“ pohybového divadla. Podívám se, odvrátím hlavu, a teprve nyní mi dojde, co jsem to vlastně viděl a rychle se podívám znovu. Lze také použít „triple-take“ – trojitý pohled, jak nás učil Josef Tichý. Ale my jdeme ještě dál a nabízíme čtverý pohled na letošní Faustování v Bechyni, kterého se zúčastnili členové divadelního spolku Plkoň a další odvážní jednotlivci.
Pohled první neboli pohybová rozcvička pod vedením Josefa Tichého
Úkolem bylo uvolnit tělo (pokud možno i duši), protáhnout svaly a tvářit se jako hollywoodská hvězda. Vzápětí se složit na parkety jako skládací metr. Prokrvit mozek ve stoji na loktech a na závěr zakopnout o vlastní nohu, čili brknout, nezabít se přitom a ještě přihlížející diváky i sama sebe přesvědčit, že to bylo omylem. Rozcvičku jsme si užili, a dokonce jsme ji i přežili!
Pohled druhý neboli práce s živly pod vedením Štěpána Filcíka a Josefa Tichého
Oheň, voda, vzduch a země – tyto čtyři živly nás zaměstnávaly po celou divadelní dílnu. Na jevišti žhnuly žhavé uhlíky, po imaginárním okně stékaly kapky deště, proudění vzduchu nás zase inspirovalo k ztvárnění boje s větrem o čepici. I v jednoduchosti je krása, jak nás přesvědčil minimalistický kapr a montypythonovské hrátky s gravitací.
Pohled třetí neboli představení pohybové dílny
Při tvorbě našeho představení nám došlo, že stereotyp rozněžní melancholik, roztančí sangvinik a vášeň dodá cholerik, ale flegmatik to rozehraje tak, že se z toho poděláte, jak by řekl náš průvodce pohybovou dílnou Josef.
Pohled čtvrtý neboli představení výtvarné dílny
Tvůrčí muka ve světelné mlze kouře, zamítnuté nápady pohřbené v matičce zemi, magické zrcadlo odrážející nevídaný tanec osvěžujících dešťových kapek a nakonec zážeh jako symbol inspirace, kterou si s sebou vezeme z Bechyně domů díky Štěpánovi, který nám pomáhal zapojit představivost a intuici při hledání témat a jejich výtvarném ztvárnění.
A cesta zpět? Přijeli jsme přesně včas, ale o hodinu později – vlak měl totiž naprosto přesně hodinové zpoždění. Ale řekněte, kdo by spěchal po takovém víkendu domů? Tak nashle v Bechyni zase za rok!