VEDRAL, Jan. Mezní fenomén Císař. Online. Divadelní.net 31. 1. 2025

(Příspěvek do diskuse, která zahajovala festival Císařovy nové šaty 24. 1. 2025)

Profesor Jan Císař. Můj učitel. Můj konzultant. Můj oponent. Můj kolega. Můj spoluporotce. Můj nadřízený – jako šéf katedry –, a jak jsem s překvapením po mnoha letech zjistil, také můj podřízený, kterého přijal za svého ředitelování Divadla na Vinohradech František Laurin na částečný úvazek jako dramaturga, aniž by mě o tom jako šéfdramaturga jeden či druhý zpravili. Jako leitmotiv své vzpomínky jsem si zvolil páně profesorovu často opakovanou sentenci: „Dramaturgie je činnost na pomezí.“ A odvozuji z ní tezi, kterou se pokusím po císařovsku analyticky i synteticky, synchronně i diachronně doložit: „Profesor Jan Císař byl sám o sobě mezní fenomén.“

Pomezí, módním teatrologickým newspeakem řečeno liminalita, je hraničnost, prahovost, ona mez, oddělující jedno teritorium od druhého. Operovat na pomezí znamená soustavně onu mez překračovat, ale nejen dobyvatelsky směrem ven ze svého území, ale také se z cizích a neznámých končin vracet na svůj píseček.

Vzpomínám, jak jsme spolu s Janem Císařem na jedné z řady konferencí s kdovíjakým už tématem vystupovali. Před svým vystoupením vytáhl čistý papír, neměl na něm ani jedno písmenko, přinesl si ho k pultu, zadíval se na něj a pak skvěle zahrál, že ten desetiminutový příspěvek čte. Jak vidíte, já mám papír popsaný, v tomhle na něj nemám.

Každý, kdo slyšel profesora Císaře přednášet, potvrdí, že se jeho fascinující řečnický styl pohyboval na pomezí mezi odborným, často exaktně vědeckým výkladem a performerským, komediantským výstupem. Poprvé jsem to zažil v sedmdesátých letech, když jsem se v rámci přípravy na přijímačky zúčastňoval jeho přednášek v městské knihovně v Praze. Pobíhal mezi publikem a bánil jednu svou tehdy příslovečnou cigaretu za druhou, popel poletoval auditoriem na sedící posluchače (viz slavný text Aleny Zemančíkové Přednáší profesor Císař). Naposledy když jsme s Dariou Ullrichovou a Janem Burianem natáčeli dlouhý rozhovor pro potřeby školy několik měsíců před Císařovou smrtí. To už byl léta nekuřák, ale jeho řečnická vášnivost ho nepouštěla. Na přednášky chodil s léty se rozrůstajícím fasciklem poznámek na papírech – říkal tomu „fliegende Blätter“, letáky, ale zpravidla se do nich rozvášněn ani nepodíval a „jel to z hlavy“.

Druhé pomezí fenoménu Císař připomenu spíše metonymicky, i když možná bychom se s ním dostali do polemiky, zda nejde o metaforu. Někdy v polovině osmdesátek jsme spolu porotovali divadelní přehlídku v Letohradě. Její organizátorka, Mirka Císařová, naplánovala na den asi šest či osm představení, pobíhali jsme po Letohradu mezi scénami sem a tam a při jedné z malých přestávek jsme si oba lehli na mez, tedy spíše na jednu stranu příkopu či rigolu u silnice, kuřácky nabírali dech a mluvili o ochotnickém a amatérském divadle. Pomezí mezi profesionálním a ochotnickým divadlem bylo pro Janka, jak jsme mu říkali, osudové, k tomu ochotnickému, zdá se, tíhl víc. A pak nás Mirka Císařová našla, my jsme se zvedli, mazali do kulturáku a nedořekli si to, vraceli se k tomu a vlastně si to nedořekli nikdy.

Třetí pomezí shledávám mezi vědeckým a vysoce vzdělaností překypujícím zázemím teoretika Císaře a jeho praktickou dramaturgickou činností. Však také doktorský program, který po něm opečovával Jarda Etlík a nyní já, se jmenuje Teorie a praxe divadla. V doslovu ke knižnímu vydání Zámku ve Švédsku Françoise Saganové ještě mladý teoretik Císař (v roce 1966) definuje rozpor mezi divadelním uměním, objevujícím nové obsahy, a tím, co bychom dnes nazvali šoubyznysem, který vychází vstříc očekávání publika. Toho druhého se zastává, i když Saganové nedopřává mezi slovy uměleckého významu. Miloval operetu, při přijímačkách donutil uchazečku Kikinčukovou zazpívat Nitušku, ale celý život zkoumal antické rozměry osudu v Maryši. Psal do vědeckých publikací sofistikované dramaturgické analýzy a současně do divadelních programů chválu well made play. Psal skvělé kritiky, ale sám byl jako dramaturg podepsán, například v činohře Národního divadla, pod velmi problematickými inscenacemi. Řekl bych, že toto pomezí (zejména za šéfa Fixy v Národním) nepřekračoval rád, spíše na něm lavíroval.

A naposled sama dramaturgie. Vyučil desítky českých dramaturgů a režisérů interpretačního divadla. Že se divadlo proměňuje, zjišťoval a sledoval pozorně už od osmdesátých let, například když jsme s interpretačním divadlem narazili na – i u – studenta Petra Lébla. Ono pomezí mezi scénou a literaturou náhle tíhlo ke scénickému obrazu, k tomu, co Císař nazýval tu nadinterpretací, tu metarežií a pro co pak Lehmann etabloval sporný pojem postdramatické divadlo. Vzpomínám na jeden hronovský seminář, kde se Císař obtížně pokoušel analyzovat inscenaci Blaha Uhlára. Vzduchem poletoval pojem dekonstrukce, rovněž sporně použitý. A i ve vysokém věku, i poté, co se v eseji v Divadelní revue vyznal, proč už nemůže a nechce učit praktickou dramaturgii, trpělivě chodil na nejrůznější experimentální a alternativní produkce a performance s upřímnou potřebou vývoji současného divadla porozumět.

Závěrem: Jan Císař svou teoretickou i praktickou i pedagogickou prací ony meze, uzavírající výzkumné pole tak, aby ho bylo možno zbádat, vyměřoval. Systém a struktura, to bylo jeho. Nebyl ale nikdy tím, kdo by ty hranice jako nepřekročitelné hlídal. Naopak, sám podnikal časté výpady a jako převaděč vedl i početné expedice na jejich druhou stranu, s vášnivou zvědavostí a zeměměřičskou potřebou poznání.

V současném neohraničeném a často do bezbřehosti rozplizlém divadelním diskurzu nám Císařovo orientační vymezování pomezí velmi chybí.

VEDRAL, Jan. Mezní fenomén Císař. Online. Divadelní.net 31. 1. 2025 [cit. 20250204]. Dostupné z: https://divadelni.net/mezni-fenomen-cisar/
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?

Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.

Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':