DS Rotunda Znojmo – V.K. Klicpera & A. Radok: DIVOTVORNÝ KLOBOUK. Režisér V. Beran velmi dobře a smysluplně proškrtal a upravil text, jak bývá jeho dobrým zvykem, a M. Čapoun pro inscenaci napsal novou hudbu a texty písní, příhodnější k dnešku. Základním znakem představení byla jistá poklidnost, úsměvnost a hladké plynutí, prostě vše bylo zaměřené na srozumitelnost příběhu a čisté pobavení publika. Jiná věc je, že poklidnosti bylo více než třeba, a vyhraněnější (to neznamená drsnější) komika by inscenaci svědčila lépe, jak nás o tom po celou dobu přesvědčovali pánové M. Machal a R. Walter jako studenti, a jak občas drobně zablesklo i u ostatních. Poklidnost nejspíše způsobila, že význam a následně smysl divotvorného klobouku co katalyzátoru a zároveň nápravce škody, tedy získání spravedlnosti, byl pouze konstatován, a ne prožíván v napětí a gagu, a to jak od těch kdož léčku připravovali, tak i od toho, kdo do ní spadnul. Též linie zamilované dvojice myslivce a neteřinky, která byla velkým českým komediografem napsána, aby narušovala, relativizovala a oddalovala dění, tudíž vytvářela kontrapunktické napětí a odjinud posilovala téma i příběh, nebyla inscenačně důsledně vpletena do proudu, ale měla své vlastní prkno. Jistě, na jednu stranu jde o drobnosti, neboť smíchový ohlas a divácký zážitek jsou zřejmé, přesto je možné od znojemské Rotundy vyžadovat s prominutím více, abychom se všichni zásadněji pobavili tím, co dokáže pouze divadlo.