Povoláním středoškolský profesor.
Herec, režisér a scénograf rokycanského ochotnického spolku a inscenací výběrového souboru ÚMDOČ na prvních Jiráskových Hronovech.
V dětství začínal s loutkami. Na gymnáziu v Praze v Žitné ulici jej 8 let učil Alois Jirásek, což mj. přispělo k Richterovu aktivnímu zájmu o divadlo.
V septimě tajně založil divadelní kroužek.
1914 současně s nástupem na první učitelské místo v Rokycanech se zde začal intenzivně věnovat ochotnickému divadlu.
Hrál, režíroval, navrhoval scény.
Napsal knihu Ochotnické divadelnictví (s dr. Chaloupkou), pojednávající o scéně, osvětlení, kostýmech a maskách.
Byl autorem řady odborných pojednání o výpravě her, o použití látek atd. Články, jež doplňoval vlastními ilustracemi, publikoval v odborném tisku a ve Věstníku Jirákova Hronova.
Z režijních prací:
Jiráskův Jan Roháč s E. Vojanem v hlavní roli (sám v tomto představení vytvořil postavu bratříka Hrdinky), další Jiráskova dramata Kolébka, Vojnarka, M. D. Rettigová, Lucerna, Pan Johanes; Šrámkovo Léto, Shakespearovo Zkrocení zlé ženy a Komedie plná omylů, Molièrova Skapinova šibalství, Vrchlického Exulanti, Rollandovi Vlci, Dykova hra Ondřej a drak, Tylovy hry Pražský flamendr a Strakonický dudák.
Vytvořil scénu k řadě představení, většinou i k těm, jež zároveň režíroval.
1932 okrskový soubor úspěšně sehrál na JH Borkovcovu hru V káře Thespidově, poctěnou v soutěži div. text Pražského okrsku ÚMDOČ. Režie Mareš, výprava Leo Richter.
Ve výběrovém souboru ÚMDOČ, který na JH sehrál Jiráskova Jana Husa, měl Leo Richter opět výpravu.
Přednášel o scénografii v kursech ochotnického divadla, v Sokolské divadelní škole v Praze, v různých městech i obcích, např. v Kladně, Hořovicích, Benešově aj. , byl zván do divadleních spolků jako poradce.
1936 oslavil 40 let divadelní činnosti a zároveň se rozloučil s jevištěm rolí starého profesora ve Wernerově hře Lidé na kře.
Při této příležitosti mu byl udělen stříbrný odznak ÚMDOČ.