KUNESCH, Robert. Reportáž psaná na Půdičce – part 2025. Online. Amatérská scéna 30. 11. 2025
Vysoké nad Jizerou
Kalendář ukazoval 3. 10. 2025, a já jsem se hned po ránu vydal se svojí ženou Hankou na jednu z našich pravidelných divadelních poutí. Tentokrát do Vysokého nad Jizerou, kde právě v tento den začínala národní přehlídka venkovských divadelních souborů, která má malebný název Krakonošův divadelní podzim. Jezdíme na KDP pravidelně, letos nás však čekaly veliké novoty.
Každý rok jezdíme vlakem do Prahy a následně autobusem do Vysokého. Jelikož jsme v předchozích letech na cestách zažili různé karamboly, nechali jsme se letos do Vysokého dovézt autem. Ale ani tato anabáze neproběhla hladce. Nejen proto, že Vysoké je takřka ze všech stran neprodyšně uzavřeno. Říkám si, že místní by mohli do své hymny vedle jistoty, že je nemůže přejet vlak, zařadit i poloviční jistotu, že je nikdo nenajde.
Musím – chtě nechtě – použít některé části mého několik let starého psaní, protože některé věci jsou prostě neměnné… obzvláště na popisované národní přehlídce, protože Krakonošův divadelní podzim, to je zkrátka mekka rituálů.
Na místo určení jsme dorazili s poměrně velkým zpožděním. Na náměstí jsme se rychle ubytovali – jak jinak než tradičně – v apartmánech Fišerovi. Pak ve zrychleném režimu tradičně chvátáme za paní Markovou do místní knihovny vyzvednout vstupenky na jednotlivá představení. Poté tradičně mastíme do divadelní osvěžovny na první občerstvení a zařídit si Sekeru, jak se ne úplně kreativně, leč tradičně, říká celotýdennímu účtu, nad jehož závěrečným zaplacením dohlíží samotný Krakonoš. A pak přichází nejtradičnější z tradic. Vítání. A zase vítání. …a zase vítání. A…
Krakonošův divadelní podzim má svá specifika, která dělají přehlídku unikátní. Jedno ze specifik KDP je Půdička, což je rozborový seminář, kde se nesourodá tlupa do divadla zblázněných jedinců snaží hodnotit zhlédnuté představení. Vše zde je tradičnější než tradiční, a veškeré novátorské návrhy jsou rychle smeteny pod stůl. Mám víru, že všichni přítomní… stejně jako já… berou ty až dogmatické tradice s nadhledem, nadsázkou či s humorem. Přesně tyto neměnné pravdy, které jsem již stokrát kdesi tvrdil, jsem měl v hlavě při stoupání do prostor konání našich nočních dišputací.
Ale Půdička letos překvapila. V mnoha směrech. Největší změnou byl samotný model diskuze. Půdičku letos vedl Tomáš Čivrný, který moudře usoudil, že pro něj i pro seminaristy bude mnohem efektivnější, když povede diskuzi jako moderátor, než jako lektor. Volil témata v rychlém sledu, jako to dělává s Lukášem Frydrychem při „střelnicích“ v Lomnici nad Popelkou.
Jeho počínání bylo ku prospěchu věci, protože další novinkou byla nebývalá účast na možná nejvýše položeném semináři v ČR. Bez Tomášem zvolené dynamiky bychom si totiž o zhlédnutém povídali každý den až do rána. Oproti předchozím letům se Půdička i výrazně radikalizovala. Řada věcí ale zůstala při starém, což je dle mého názoru dobře. (momentka z Půdičky_viz titulní foto z archivu přehlídky_pozn.red.)
Běžný den je pro aktivního účastníka přehlídky podoben dostihům. Od rána je to jízda, a každý z tradičních návštěvníků Vysokého moc dobře ví, co ho čeká. Tradice, tradice a tradice. Přesně vymezený čas na snídani a další ranní rituály. Někdo dává přednost tradičním dopoledním výšlapům do zdejší přenádherné přírody. Že je přenádherná, vím z vyprávění. Na vycházky nemá divadlem posedlý človíček čas, a ani pomyšlení. My závisláci mastíme do divadla.
V 9:30 totiž začíná hodnocení představení z předchozího večera. Pět divadelních odborníků, sedících v čele malého sálu, nám postupně předkládá své vidění zhlédnutého. Porota na KDP vystupuje příkladně. Občas má, i přes tendenci vystupovat jednotně, názory diametrálně rozdílné, a to se nám účastníkům líbí. Souborům radí s konkrétními problémy a kritizuje rozumně… opatrně našlapujíc v minovém poli rozjitřeného vnímání propíraného souboru. I to se nám líbí. Nechceme popravy, ale nechceme ani tendenční chvály. Následně má propíraný soubor prostor pro obhajobu, poděkování či jinou reakci na slyšené.
Slovo dostává zástupce kandrdasů, a pak jsme na řadě my, Půdičkáři. Nositelé rádoby konzervativní moudrosti a zkušenosti. Nic není dále od pravdy, ale to vůbec nevadí. Následují názory přítomného pléna, a pak již tajemník přehlídky specifickým zvoněním končí hodnotící část přehlídky. Musí. Na stejném místě totiž za pár chvil začíná ten vůbec neúžasnější a nejdojemnější rituál.
V 11:30 začíná Loučení se souborem, který byl ještě před pár minutami na imaginárním pranýři kritických vyjádření o svém výkonu. Pokud má soubor po hodnocení nějaké ty šrámy na duši, loučení s KDP mu je jistě všechny zahojí, a ještě vyhladí. Jedná se dle mého názoru o nejzdařilejší rituál přehlídky. Soubor dostane dary, rady, poučení a tradiční tklivou píseň Na horách na cestu. Zdánlivě je konec, ale to je největší mýlka. Následují totiž dvě perly. Do místnosti vstoupí vypravěčský génius Martin, a dá souboru i ostatním přítomným do vínku svoji Poudačku. Na závěr se přiřítí pěvecký sbor, složený z obsluhy divadelní taverny, a zazpívá píseň, tu nejveselejší a zároveň nejdojemnější na tom širém světě. Říkal Krakonoš.
Po cestě na oběd si každodenně koupím zpravodaj KDP, který se zove Větrník, a po obědě je již třeba uhánět dál.
Ve 13:00 začíná seminář režisérů SČDO, který již několik let vede Vladislav Kracík, což je z Olomouce dovezené zboží nebývalé kvality. Jedná o vzácný divadelně-didaktický úkaz. Seminář se letos koná v místním hasičském chrámu. Pracujeme ve skupinkách na režijních úkonech, což nás ale nutí věnovat se též dramaturgii a herectví. V letošním roce byly předváděné výstupy dle mého vidění světa vůbec nejzdařilejší v mé osobní historii KDP.
V průběhu našeho semináře se paralelně koná Vítání souboru, který se následně začne chystat k večerní produkci. Vítání je další tradiční rituál KDP, který mne ale pochopitelně léta míjí.
V 16:00 začíná na stejném místě, na kterém jsme před několika pikosekundami ukončili seminář, zkouška na představení korupčního spolku Vobskočák. Byl jsem inscenátory osloven k posílení stavu, jinak bych o zkoušení ani nevěděl. Být na pár dní členem legendárního uskupení je pro mne na jednu stranu velká čest, na druhou stranu se mně díky tomu rozplynula poslední naděje na alespoň malilililinkatou volnou chvilku. Protože pak už je na řadě rychlá večeře a šupky dupky na další představení.
Ve 20:00 je každý den k vidění další představení. Po něm tradičně proběhne Půdička, a po ní se vytrvalci vypravují na tradiční Oslavu souboru dne, tedy souboru, který před pár hodinami odehrál své představení, nyní zapíjí svou radost či žal, zítra jej čeká hodnocení poroty i pléna a loučení. A pro běžné účastníky bude ráno přehlídka pokračovat vražedným tempem. To však rozhodně stojí za to absolvovat.
Pokud bych měl (nejen) amatérskému divadelníkovi doporučit jednu jedinou přehlídku, kde by se mohl nechat unášet atmosférou a obdivuhodnými schopnostmi pořadatelů, byla by to přehlídka KDP ve Vysokém.
Pokud totiž umí SČDO něco skvěle, tak pořádat Národní přehlídku venkovských divadelních souborů.
Budu se opakovat, ale musím!
Krakonošův divadelní podzim je vskutku přehlídkou okouzlující, a byla by škoda, kdyby její kouzlo nepoznali další a další divadelníci. Ale aby kouzlo nezmizelo, je třeba udržovat oheň v srdcích členské základny a přikládat polínka do kamen sounáležitosti. Stagnovat a trčet na místě je cestou slepou, a taková cesta by se milému Krakonošovi určitě nelíbila.
Osobně jsem šťasten i za skutečnost, že KDP pořádají ochotníci. Oproti dalším národním přehlídkám je to velký rozdíl. Dost možná je znát na atmosféře mezi zúčastněnými soubory i na řešení kontroverzí. I KDP – stejně jako letošní Piknik – zažil letos nepochopitelný propad jednoho na přehlídku nominovaného představení. Na KDP se však mnohovrstevnaté plénum divadlo milujících človíčků v čele s porotou postaralo o vyřešení v módu tak přijatelném, že v divadelních kuloárech po případu za pár týdnů neštěkne ani pes.
KUNESCH, Robert. Reportáž psaná na Půdičce – part 2025. Online. Amatérská scéna 30. 11. 2025 [cit. 2025-12-02]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/reportaz-psana-na-pudicce-part-2025/
Kalendář ukazoval 3. 10. 2025, a já jsem se hned po ránu vydal se svojí ženou Hankou na jednu z našich pravidelných divadelních poutí. Tentokrát do Vysokého nad Jizerou, kde právě v tento den začínala národní přehlídka venkovských divadelních souborů, která má malebný název Krakonošův divadelní podzim. Jezdíme na KDP pravidelně, letos nás však čekaly veliké novoty.
Každý rok jezdíme vlakem do Prahy a následně autobusem do Vysokého. Jelikož jsme v předchozích letech na cestách zažili různé karamboly, nechali jsme se letos do Vysokého dovézt autem. Ale ani tato anabáze neproběhla hladce. Nejen proto, že Vysoké je takřka ze všech stran neprodyšně uzavřeno. Říkám si, že místní by mohli do své hymny vedle jistoty, že je nemůže přejet vlak, zařadit i poloviční jistotu, že je nikdo nenajde.
Musím – chtě nechtě – použít některé části mého několik let starého psaní, protože některé věci jsou prostě neměnné… obzvláště na popisované národní přehlídce, protože Krakonošův divadelní podzim, to je zkrátka mekka rituálů.
Na místo určení jsme dorazili s poměrně velkým zpožděním. Na náměstí jsme se rychle ubytovali – jak jinak než tradičně – v apartmánech Fišerovi. Pak ve zrychleném režimu tradičně chvátáme za paní Markovou do místní knihovny vyzvednout vstupenky na jednotlivá představení. Poté tradičně mastíme do divadelní osvěžovny na první občerstvení a zařídit si Sekeru, jak se ne úplně kreativně, leč tradičně, říká celotýdennímu účtu, nad jehož závěrečným zaplacením dohlíží samotný Krakonoš. A pak přichází nejtradičnější z tradic. Vítání. A zase vítání. …a zase vítání. A…
Krakonošův divadelní podzim má svá specifika, která dělají přehlídku unikátní. Jedno ze specifik KDP je Půdička, což je rozborový seminář, kde se nesourodá tlupa do divadla zblázněných jedinců snaží hodnotit zhlédnuté představení. Vše zde je tradičnější než tradiční, a veškeré novátorské návrhy jsou rychle smeteny pod stůl. Mám víru, že všichni přítomní… stejně jako já… berou ty až dogmatické tradice s nadhledem, nadsázkou či s humorem. Přesně tyto neměnné pravdy, které jsem již stokrát kdesi tvrdil, jsem měl v hlavě při stoupání do prostor konání našich nočních dišputací.
Ale Půdička letos překvapila. V mnoha směrech. Největší změnou byl samotný model diskuze. Půdičku letos vedl Tomáš Čivrný, který moudře usoudil, že pro něj i pro seminaristy bude mnohem efektivnější, když povede diskuzi jako moderátor, než jako lektor. Volil témata v rychlém sledu, jako to dělává s Lukášem Frydrychem při „střelnicích“ v Lomnici nad Popelkou.
Jeho počínání bylo ku prospěchu věci, protože další novinkou byla nebývalá účast na možná nejvýše položeném semináři v ČR. Bez Tomášem zvolené dynamiky bychom si totiž o zhlédnutém povídali každý den až do rána. Oproti předchozím letům se Půdička i výrazně radikalizovala. Řada věcí ale zůstala při starém, což je dle mého názoru dobře. (momentka z Půdičky_viz titulní foto z archivu přehlídky_pozn.red.)
Běžný den je pro aktivního účastníka přehlídky podoben dostihům. Od rána je to jízda, a každý z tradičních návštěvníků Vysokého moc dobře ví, co ho čeká. Tradice, tradice a tradice. Přesně vymezený čas na snídani a další ranní rituály. Někdo dává přednost tradičním dopoledním výšlapům do zdejší přenádherné přírody. Že je přenádherná, vím z vyprávění. Na vycházky nemá divadlem posedlý človíček čas, a ani pomyšlení. My závisláci mastíme do divadla.
V 9:30 totiž začíná hodnocení představení z předchozího večera. Pět divadelních odborníků, sedících v čele malého sálu, nám postupně předkládá své vidění zhlédnutého. Porota na KDP vystupuje příkladně. Občas má, i přes tendenci vystupovat jednotně, názory diametrálně rozdílné, a to se nám účastníkům líbí. Souborům radí s konkrétními problémy a kritizuje rozumně… opatrně našlapujíc v minovém poli rozjitřeného vnímání propíraného souboru. I to se nám líbí. Nechceme popravy, ale nechceme ani tendenční chvály. Následně má propíraný soubor prostor pro obhajobu, poděkování či jinou reakci na slyšené.
Slovo dostává zástupce kandrdasů, a pak jsme na řadě my, Půdičkáři. Nositelé rádoby konzervativní moudrosti a zkušenosti. Nic není dále od pravdy, ale to vůbec nevadí. Následují názory přítomného pléna, a pak již tajemník přehlídky specifickým zvoněním končí hodnotící část přehlídky. Musí. Na stejném místě totiž za pár chvil začíná ten vůbec neúžasnější a nejdojemnější rituál.
V 11:30 začíná Loučení se souborem, který byl ještě před pár minutami na imaginárním pranýři kritických vyjádření o svém výkonu. Pokud má soubor po hodnocení nějaké ty šrámy na duši, loučení s KDP mu je jistě všechny zahojí, a ještě vyhladí. Jedná se dle mého názoru o nejzdařilejší rituál přehlídky. Soubor dostane dary, rady, poučení a tradiční tklivou píseň Na horách na cestu. Zdánlivě je konec, ale to je největší mýlka. Následují totiž dvě perly. Do místnosti vstoupí vypravěčský génius Martin, a dá souboru i ostatním přítomným do vínku svoji Poudačku. Na závěr se přiřítí pěvecký sbor, složený z obsluhy divadelní taverny, a zazpívá píseň, tu nejveselejší a zároveň nejdojemnější na tom širém světě. Říkal Krakonoš.
Po cestě na oběd si každodenně koupím zpravodaj KDP, který se zove Větrník, a po obědě je již třeba uhánět dál.
Ve 13:00 začíná seminář režisérů SČDO, který již několik let vede Vladislav Kracík, což je z Olomouce dovezené zboží nebývalé kvality. Jedná o vzácný divadelně-didaktický úkaz. Seminář se letos koná v místním hasičském chrámu. Pracujeme ve skupinkách na režijních úkonech, což nás ale nutí věnovat se též dramaturgii a herectví. V letošním roce byly předváděné výstupy dle mého vidění světa vůbec nejzdařilejší v mé osobní historii KDP.
V průběhu našeho semináře se paralelně koná Vítání souboru, který se následně začne chystat k večerní produkci. Vítání je další tradiční rituál KDP, který mne ale pochopitelně léta míjí.
V 16:00 začíná na stejném místě, na kterém jsme před několika pikosekundami ukončili seminář, zkouška na představení korupčního spolku Vobskočák. Byl jsem inscenátory osloven k posílení stavu, jinak bych o zkoušení ani nevěděl. Být na pár dní členem legendárního uskupení je pro mne na jednu stranu velká čest, na druhou stranu se mně díky tomu rozplynula poslední naděje na alespoň malilililinkatou volnou chvilku. Protože pak už je na řadě rychlá večeře a šupky dupky na další představení.
Ve 20:00 je každý den k vidění další představení. Po něm tradičně proběhne Půdička, a po ní se vytrvalci vypravují na tradiční Oslavu souboru dne, tedy souboru, který před pár hodinami odehrál své představení, nyní zapíjí svou radost či žal, zítra jej čeká hodnocení poroty i pléna a loučení. A pro běžné účastníky bude ráno přehlídka pokračovat vražedným tempem. To však rozhodně stojí za to absolvovat.
Pokud bych měl (nejen) amatérskému divadelníkovi doporučit jednu jedinou přehlídku, kde by se mohl nechat unášet atmosférou a obdivuhodnými schopnostmi pořadatelů, byla by to přehlídka KDP ve Vysokém.
Pokud totiž umí SČDO něco skvěle, tak pořádat Národní přehlídku venkovských divadelních souborů.
Budu se opakovat, ale musím!
Krakonošův divadelní podzim je vskutku přehlídkou okouzlující, a byla by škoda, kdyby její kouzlo nepoznali další a další divadelníci. Ale aby kouzlo nezmizelo, je třeba udržovat oheň v srdcích členské základny a přikládat polínka do kamen sounáležitosti. Stagnovat a trčet na místě je cestou slepou, a taková cesta by se milému Krakonošovi určitě nelíbila.
Osobně jsem šťasten i za skutečnost, že KDP pořádají ochotníci. Oproti dalším národním přehlídkám je to velký rozdíl. Dost možná je znát na atmosféře mezi zúčastněnými soubory i na řešení kontroverzí. I KDP – stejně jako letošní Piknik – zažil letos nepochopitelný propad jednoho na přehlídku nominovaného představení. Na KDP se však mnohovrstevnaté plénum divadlo milujících človíčků v čele s porotou postaralo o vyřešení v módu tak přijatelném, že v divadelních kuloárech po případu za pár týdnů neštěkne ani pes.
KUNESCH, Robert. Reportáž psaná na Půdičce – part 2025. Online. Amatérská scéna 30. 11. 2025 [cit. 2025-12-02]. Dostupné z: https://www.amaterskascena.cz/reportaz-psana-na-pudicce-part-2025/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.