Texty: Libáň, Skákavá princezna - 2005; Don Šajn; Začarovaný les - 2007

MERTA, Jan: LIBČANY 2005 – LOUTKÁŘSKÁ PŘEHLÍDKA „O CENU MATĚJE KOPECKÉHO“. Divadelní HROMADA 2006 - jaro.
Třetí neděli 20. listopadu - LS Loutkového divadla Martínek Libáň předvedl loutkovou pohádku Ladislava Dvorského Skákavá princezna. - Marionetářský soubor zůstal věren marionetám, ale vystoupil z iluzivního kukátka na velké jeviště a odkrytě odehrál na jeho podlaze známou pohádku. Hraje se před černým horizontem, jen ojedinělé realistické kulisy charakterizují prostředí ve kterém se právě loutky nacházejí. Úvod se zvoněním, hudbou a slovem vypravěčky uklidňuje hlediště. Vypravěči vůbec vstupují do děje během hry, tehdy kdy mají potřebu posunout děj ku předu, nebo vysvětlit to co se dále zcela srozumitelně odehraje na jevišti. Hra je provázena písničkami, herci mluví čitelně a často se obrací k divákům. Ti zase zaujati hrou místy zpívají spolu se souborem nebo varují prince před nebezpečím. - Kouzelník si chce vzít za ženu princeznu, ta jej odmítne a je za to očarována. Musí stále skákat. Nápadníci ji pro to odmítají, až přijde princ, kterému se princezna líbí a chce ji prokletí zbavit. Na cestě se setká s ježibabou, která se také chce vdávat. Dostává se až ke kouzelníkovi, kterému nabídne náhradu za princeznu přestrojenou ježibabu. Při setkání přestrojeného kouzelníka a ježibaby, princezny a prince zbaví kouzelník princeznu kouzla. Oba přestrojení "svatebčané", kteří se nenávidí, odlétají. Závěr u princezny doma a tatíček král jim dává požehnání. Hra diváky zaujala, přestože je poněkud komplikovaná, ale časté střídání prostředí , písničky i slovo vypravěčů stále udržují pozornost diváků.)
(Hlasy z poroty: 7. - 9. tř. - zábavná pohádka, zpěvy, komunikace s publikem, pěkné kulisy, promyšlené, vtipné, velké loutky, krásně vidět a slyšet. - 4. - 5.tř. - loutky krásné, velké, zábavné a srozumitelné představení, pro malé i velké. Bylo to LOUTKOVÉ divadlo.)

EXNAROVÁ, Alena: Regionální loutkářská přehlídka. Divadelní HROMADA 2005 - jaro.

Soubor Martínek DK Libáň inscenoval odkrytě voděnými marionetami Skákavou princeznu Ladislava Dvorského v režii Jana Řezníčka. Právě Honza má svým projevem velmi blízko k tradiční produkci kočovných marionetářů, takže mu není vlastní způsob nadsázky, kterou Dvorského předloha vyžaduje. Ale přestože se tak představení trošku přesýpalo z pokusů o lehkost a onu nadsázku k dramatickému projevu, podle dispozice jednotlivých herců, šlo o příjemnou podívanou, o produkci, která je vkusná, jednoduchá a odpovídající věkové adrese dětského diváka, jemuž je určena.

EXNAROVÁ, Alena: Turnovský drahokam po sedmnácté. (internet)

LS Martínek z Libáně se díky svému principálu Janu Řezníčkovi věnuje v hojné míře pěstování marionetového divadla, tak jak jej hrávali kočovní loutkáři. Honza je výborný mluvič a tak i v inscenaci Don Šajn (text podle kočovného loutkáře Josefa Rumla), kterou do Turnova přivezli, zvládl na velmi dobré úrovni odmluvit všechno postavy s výjimkou Kašpárka. Toho jediného přenechal kolegovi. Problémy se objevily v ne zcela nápaditém vodění loutek a především v koordinaci vodičské složky s mluviči. Určitě by se vyplatilo věnovat zkoušení více času, protože dispozice pro tento druh divadla soubor má. Janu Řezníčkovi jsme udělili ocenění „za udržování tradice marionetového divadla a herecký výkon v mnoha rolích“.

LS Martínek Libáň: Zdeněk Schmoranz: Začarovaný les.
Již letitá loutková hra, neboť jak pravil Honza Řezníček v úvodu před představením, napsaná již v roce 1919, má stále své místo u souborů tradičně hrajících marionetami. Je to pohádkový příběh, který přináší poetickou, lyrickou notu ve vystoupeních víly v úvodu a na závěr. Avšak vlastní příběh je „dobrodružný“ a je na souboru jak jej v rámci hry provede. Víla, celé „dobrodružné“ počínání Kašpárka, ale hlavně Honzy, který nastavuje svoji kůži při osvobozování princezny ze spárů zlého čaroděje, hlídané neméně zlým drakem, inspiruje a vede. Vítězný Honza dostává princeznu za ženu a úvazek vládnutí ve vílině království. Soubor hrál v tradičním kukátku, starými marionetami na nitích a s plejbekem. Až příliš hlasitě prosazující se nahrávka, sice tolik nevadila v poetických pasážích hry, ale v projevu černokněžníka, kterého mluvil s nadsazeným patosem lidových loutkářů a velkou chutí Honza Řezníček, s úmyslem dodat kusu jistou dramatičnost, působila proti jeho záměru. Jeho projev vyzněl, paradoxně, poněkud monotónně. Hra byla uváděna a doprovázena, při každém ze tří jednání, nahrávkami vážné hudby. Tři proměny realistických kulis, strašidla, kostlivec, ale i zvířátka v situacích v lese podporovala iluzivní pojetí inscenace a dávala tak nahlédnout do minulosti loutkového divadla.