Texty: ULRYCHOVÁ, Irina: Recenze Vojny s Turkem. Zpravodaj JH 2005.

Kterak pro pannu
krev vycedit
Hrůzný pohled na zem pokrytou mrtvými
mužskými těly, rozsekanými na kusy něžnou
ženskou rukou - plavovláska trhající holýma
rukama hlavu dotěrnému nápadníkovi, aby
ji pietně uchovala ve skleněné nádobě (hned
vedle další nádoby s čerstvě nachytanou krví)
- transmutace poslušné dcery ve vraždící
monstrum jako jediná možnost, jak přežít ve světě
mužů - vyhrocená konfrontace žena - muž...
Ne, to není nová hra z dílny Elfride Jelinek,
to se nám jen připomněla prostá lidová píseň
v celé své brutálně zemité kráse.
A diváci neprchají z divadla zasaženi
krutostí toho, co se odehrává na jevišti,
nechvějí se odporem nad zvráceností doby.
Jaká hrůza - oni se tomu smějí a dlouhým
potleskem žádají o opakování. Kam to s tím
světem spěje? Opravdu se ubavíme k smrti?
Ještě, že je tu na závěr veliké rudé srdce,
příslib lásky, která dokáže ohladit hrany
a propojit ne/propojitelné - alespoň v rámci
vtipné krutěněžné drobné loutkářské variace
na kramářské písně, kterou nám pod názvem
„Vojna s Turkem“ nabídl ženský(!) tandem
Vaňousová/Strnadová ze ZUŠ Žamberk.
(Omluva a slib: všechna vypůjčená slova
po použití budou vrácena majitelům.)
Irina Ulrychová