Texty: RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: Mrštíkovo divadelní jaro 2021. AS 6.6.2021.

Mrštíkovo divadelní jaro 2021

Licencovaná přehlídka venkovských souborů s postupem na přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou, kterou pořádá SČDO ve spolupráci s DS bratří Mrštíků Boleradice, za podpory obcí Boleradice a Hustopeče a s finanční podporou Jihomoravského kraje.

Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky

Přehlídka proběhla v náhradním termínu 3. – 6. června 2021; čtyři představení soutěžní a jedno nesoutěžní se odehrálo v boleradickém divadle, jedno soutěžní pak v hustopečském kině. To, že nedošlo na doporučení do programu KDP, bylo zaviněno zčásti nemožností zkoušet v době covidové, zčásti malou zkušeností některých spolků – ale debaty s lektory Jaroslavem Kodešem, Evou Kodešovou a Petrou Richter Kohutovou byly vesměs dělné i příjemné. A to, že soubory svá představení v rámci přehlídky odehrály, je prospěšné nejen „směrem ven“ – pro udržení před dvěma lety obnoveného divadelního festivalu a možností obohatit program KDP v příštích letech – ale ještě výrazněji pro divadelní tělesa „dovnitř“: jako impuls ke znovunastolení obvyklého koloběhu zkoušek, oprašovaček a představení doma či na zájezdech, tak, jak byli ti kteří divadelníci zvyklí.

Nemrtvá nevěsta souboru Stodola z Jiříkovic má dlouhou historii – původně nastudována v roce 2014, zúčastnila se „městské“ větve postupových přehlídek a bylo ji možné vidět i na Divadelním Pikniku Volyně; obnovena ve vesměs novém obsazení v roce 2018, uvedena párkrát a ze známých důvodů uložena k ledu. Komediálně hororový příběh převzatý z roztomilého filmu Tima Burtona o Viktorovi, který se má oženit, prsten náhodou předá, kam nemá, a probudí (ne)mrtvou nevěstu, je pod režijním vedením Ondřeje Buchty a choreografa Marka Šudomy vyprávěný především prostřednictvím hudebních a tanečních čísel stavěných na původní filmově muzikálové hudbě Dannyho Elfmana (jiříkovičtí si sami přetextovali písně) a výrazně stylizovaných obrazech. Při boleradickém představení, odehraném s vášní a do jisté míry strhujícím, jim mnohé nepřálo – kromě nemožnosti dostatečně zkoušet, což je při produkci tak bezpodmínečně postavené na souhře zásadní, hlavně technické problémy (se zvukovým pultem, špatnými odposlechy…); něco však padá na vrub tvůrců – při soustředění se na jednotlivá muzikálová čísla jako by zapomněli na některé základy nutné pro orientaci diváků v ději – přesnější charakteristiku postav, konkretizaci vztahů a z nich plynoucí precizní vystavění situací. Z debaty s porotou vyplynulo doporučení srovnat míru stylizace u herců a zbavit se přílišné závislosti na filmu, tedy nahradit některé převzaté postupy divadelními a dokonkretizovat sdělení (původní filmová konfrontace „šedivého“ světa živých a světa mrtvých hýřícího barvami a dobrou náladou tady nefunguje). Příběh nemrtvé nevěsty v podání jiříkovických si však nesporně zaslouží, aby byl vyprávěn.

DS Vitus Syrovice začal pracovat v roce 2014 a od počátku se dal cestou autorského divadla – principálka, scenáristka a režisérka Markéta Hanzelová napsala prozatím čtyři hry, námětem všechny vycházely z obecního života nebo byly reálným životem inspirovány (např. „doktorská“ Jak ulovit doktora aneb Oknem tam a zase zpátky či „policejní“ Zločin z lásky aneb Tady strážím já). Tentokrát syrovičtí poprvé sáhli po textu někoho jiného – po konverzační detektivní komedii Slavíci z Madridu autora Petra Tomšů – a měli víceméně šťastnou ruku: využili klady materiálu (dobře napsané postavy, vtipné dialogy, zapamatovatelné hlášky) a eliminovali jeho zápory (např. přílišnou délku); zručně udělanou úpravu pak přizpůsobili svým možnostem – a mimochodem, jednoznačným kladem výsledku je výborné typové obsazení a některé zatím syrové, ale respektuhodné herecké výkony (např. Veroniky Aiblové v roli Terezky, Lukáše Hráčka coby „agenta“ Roberta a Radovana Stýbla jako recepčního Alfréda). V Boleradicích teprve druhá repríza inscenace o krádeži tří cen Zlatý slavík v obskurním penzionu trpěla trémou účinkujících (pochopitelnou – soutěžní přehlídky se účastnili poprvé), nepřesností scénického půdorysu, stereotypním tempem a nedodělky ve stavbě situací. Následná debata členů divadla dosud spíše sousedského s lektory se v dobrém slova smyslu zvrhla v povídání o možnostech souboru a hledání konkrétních řešení. A pokud si Vitus udrží svou otevřenost a probublávající smysl pro divadelnost, myslím, že jsme je na přehlídce neviděli naposledy.

Letos nejzkušenější soubor AMADIS Popůvky přivezl estrádu Televarieté 2019 aneb Ein Kessel Buntes pro 21. století; inscenace se postupně vyvinula ze scének nazkoušených na vánoční večírek pro dlouhodobé sponzory a těží z nostalgie po „starých dobrých časech televizní zábavy“, výjimečných komediálních schopností Josefa Širhala, Kláry Havránkové a Tibora Bíbela a pěveckých dispozic Evy Židlíkové. Inscenace převzala dnes již značně „fousaté“ skeče ze sedmdesátek až devadesátek bez jakékoliv úpravy či posunu, inscenace si nečiní ambice materiál jakkoli reflektovat či dotvářet, stavbou kopíruje původní Televarieté; přehlídková repríza, uvedená v kině v Hustopečích, navíc trpěla nadměrnými technickými problémy.

Nestříhat! Luďka Strašáka, tedy zpěvoherní přepis biblického příběhu o Samsonovi a Dalile v provedení Spojených farností Zbraslav a v režii Jany Zemanové, Tomáše Margolda a autora, lze právem nazvat přírodním úkazem na českých, moravských i slezských jevištích. Soubor funguje dvacet let, stvořil několik autorských hudebních produkcí na biblická témata, které bez výjimky dosahují několika desítek repríz (např. Jesus Christ Supermlád nebo Tarsan o Pavlovi z Tarsu apod.), a prozatím se soustředil na „hraní pro radost sobě i druhým“. Spojené farnosti disponují pěvecky i pohybově disponovanými účinkujícími a schopností nadhledu a humoru; jejich inscenace je zábavně vymyšlena (propojuje dva světy – civilní, tedy příběh holičky lákající zákazníky do své oficíny a vyprávějící jim příběh o hrdinovi, jehož síla byla ukryta ve vlasech, a samotný příběh), obsahuje spoustu dobrých nápadů, vtipných odkazů a reminiscencí, ale v realizaci bohužel zůstává u ilustrování pěveckých pasáží a vlastně nedává odpověď na otázku, PROČ je příběh vyprávěn. Nicméně zbraslavští přijeli na přehlídku s ambicí posunout se dál a nadále se více soustředit na divadelní stránku svých produkcí – a extrémně dlouhá debata tomu odpovídala. Nutno dodat, že taková energie, chuť hrát a víra v to, co dělají, se hned tak nevidí ani u zkušených souborů.

Vířina Vír sáhla po klasice a uvedla veselohru Karla Poláčka Vše pro firmu aneb Otec svého syna v režii Radky Skoumalové. Zkušený soubor se zálibou v dobrých komediích si upravil původně ostravskou dramatizaci Iva Krobota a Marka Pivovara; vypustil jednu z postav (kněžnu) a několik rolí zdvojil (Petr Vinkler dobře zvládl Strnadela a Laušmana a Marie Viktorinové Parýzkovou i dohazovačku). Kladem inscenace je dobré typové obsazení v čele s Tatíčkem Bohuslava Matušky a Hustolesem Jiřího Čermáka a využití živé hudby; v rozletu ji brzdí přílišné spolehnutí se na slovo na úkor jednání a situací – a také vytíženost obou nápověd.

Kromě jmenovaných představení se v pátek večer odehrála také premiéra boleradickými nově nazkoušené Pohádky máje. Přehlídky se zúčastnil i předseda SČDO Josef Hejral, který předal Zbyňku Háderovi, jedné z nejvýraznějších osobností Boleradic, a nejen divadelních, Zlatý odznak J.K. Tyla. A pořadatelé i diváci Mrštíkova divadelního jara, letos jedné z prvních přehlídek s diváky v hledišti (!) a s nesmírně příjemnou atmosférou, se mohou začít těšit na příští ročník…

Ocenění – Mrštíkovo divadelní jaro Boleradice 2021

Cena Kláře Lengálové za herecký výkon v roli Emily v inscenaci Nemrtvá nevěsta Stodoly Jiříkovice

Čestné uznání Blance Buchtové za roli Červa v inscenaci Nemrtvá nevěsta Stodoly Jiříkovice

Cena Marku Šudomovi za choreografii inscenace Nemrtvá nevěsta Stodoly Jiříkovice

Cena Markétě Hanzelové za úpravu hry Slavíci z Madridu

Cena Veronice Aiblové za herecký výkon v roli Terezky v inscenaci Slavíci z Madridu DS Vitus Syrovice

Čestné uznání Radovanu Stýblovi za herecký výkon v roli Alfréda v inscenaci Slavíci z Madridu DS Vitus Syrovice

Čestné uznání DS Amadis Popůvky za schopnost reprodukce televizní zábavy

Cena Luďku Strašákovi za hudební složku inscenace Nestříhat! Spojených farností Zbraslav

Cena Janě Zemanové za herecký výkon v dvojroli Dany a Dalily v inscenaci Nestříhat! Spojených farností Zbraslav

Čestné uznání Janu Strašákovi, Vojtěchu Strašákovi, Anně Strašákové a Monice Valové za ztvárnění Lva a Lišek v inscenaci Nestříhat! Spojených farností Zbraslav

Čestné uznání Jiřímu Čermákovi za herecký výkon v roli Hustolesa v inscenaci Vše pro firmu aneb Otec svého syna DS Vířina Vír

V príloze fotografie J. Kodeše z předsatvení Nestříhat, Slavíci, Televarieté, Vše pro firmu – pozn. red.

Autor: Petra Richter Kohutová