Texty: STROTZER, Milan: Spolek divadelních ochotníků Sedlčany, Petr Schulhoff, Richard Otradovec: Zítra to roztočíme, drahoušku - recenze, 2015

Spolek divadelních ochotníků Sedlčany
Petr Schulhoff, Richard Otradovec: Zítra to roztočíme, drahoušku

Spolek divadelních ochotníků Sedlčany debutoval na Wintrově Rakovníku 2015 svou inscenací Zítra to roztočíme, drahoušku. Inscenace vychází ze stejnojmenné filmové předlohy českého režiséra a scénáristy Petra Schulhoffa z roku 1976. Pro divadelní jeviště ji připravil režisér souboru a zároveň tvůrce scénografického řešení Richard Otradovec. Ctil přitom filmový scénář, který doznal jen nepatrných úprav. Pro divadelní realizaci zvoleného titulu byly vytvořeny filmové dotáčky, které zprostředkovávají především scény odehrávající se mimo dům/domy, v nichž se odehrávají věčné spory a nelítostné žerty dvou rozhádaných manželských párů. Inscenace je navíc doplněna čtyřmi pěvecky zvládnutými písňovými vstupy.

Ke cti inscenátorů je skutečnost, že nalezli odpovídající typové herecké obsazení a především fakt, že nekopírují vzory dnes slavných hereckých osobností, jakými byli a jsou Miloš Kopecký, Stella Zázvorková, Iva Janžurová, František Peterka, Luděk Sobota, Dagmar Veškrnová-Havlová a další, které známe z filmového zpracování Schulhoffovy komedie.
Nahradit filmové prostředky není na divadelním jevišti jednoduché. Je třeba připravit divadelní scénář tak, aby nahradil možnosti filmového střihu ryze divadelními prostředky a současně umožnil technologické řešení, především značného počtu převleků mezi po sobě jdoucími scénami atp. To se inscenátorům příliš nepodařilo. Inscenace je zhruba o 40 min. delší než výchozí filmová předloha s minutáží 95 min. a trpí zdlouhavostí. Filmový střih by bylo nejspíš možné nahradit přesně budovanými situacemi, které budou zakončeny výraznými pointami. Ruku v ruce s tím by inscenaci prospěla proměna hereckých prostředků, a sice od převážně civilního herectví ke komediální herecké nadsázce. To se v inscenaci daří pouze Kateřině Dundrové v roli Nadi Kovalové a částečně Renatě Holoubkové v roli Aleny Bartáčkové. Ke zvážení je pak především redukce filmových dotáček, z nichž některé více zdržují, než přináší nezbytné informace.

Samostatnou otázkou zůstává proč dnes Schulhoffovu komedii hrát a o čem. Je natolik provázána reáliemi doby tzv. vyspělého socialismu, že její zpřítomnění je fakticky nemožné. Může patrně být uváděna pouze jako obraz někdejší doby a jejího připomenutí a možná i jako výstraha před počínáním, které by umožnilo návrat poměrů komedií líčených.

Milan Strotzer