ČIVRNÝ, Tomáš. Z dluhů k plnému hledišti. Divadlo Exil slaví 25 let. Online. Divadelník.cz 24. 9. 2025
Divadlo Exil vstupuje do své 25. sezóny a k jubileu naděluje divákům pestrý program. Od černé komedie přes psychologické drama až po dystopii podle slavného filmu. O tom, co dělá Exil odvážným už od jeho začátků, jak se mění jeho publikum a proč i po čtvrtstoletí zůstává místem pro odvážné silné příběhy a živé emoce, jsem si povídal s principálkou Kateřinou Fikejzovou Prouzovou.
Bilancování v dobrém i zlém
Jaký je to pocit, když se ohlédneš zpátky na začátky v roce 2000?
KFP: V Divadle Exil jsem se objevila před 16 lety. Takže úplné začátky znám jen z vyprávění. Divadlo vzniklo pod názvem (a)MAŤÁK z iniciativy Petra Kouby, který měl za sebou studentské soubory Kuskus a Kus Bohemia. Na přelomu 90. let připravil s partou spolupracovníků tři benefiční představení pro školu Svítání a z toho vzešel základ nového divadelního spolku. „Pocity“ se dostaví hlavně při prohlížení starých fotek – jsme na nich mladí, krásní, báječně naivní.
Co vás celou dobu drží pohromadě?
KFP: To, jak moc to divadlo chceme dělat. A že jsme jako rodina – někdy se milujeme, jindy si lezeme krkem, ale být bez sebe – to prostě nejde.
109 premiér za 25 let. Kterou bys pro Exil označila za přelomovou, zásadní?
KFP: To je asi stejná otázka, jako kdyby ses ptal rodičů, které dítě mají raději, které je chytřejší a které jim dělá větší radost a komu dají celé rodinné dědictví!
Nemyslím si, že by nějaká konkrétní inscenace Exil zásadně proměnila. Celých 25 let je to proces, který vždycky ovlivňují ti, kdo jsou zrovna u toho. Díky tomu máme za sebou období autorské tvorby, muzikálů, experimentů, psychologických dramat i lehkých komedií – přesně podle toho, kdo zrovna tvořil, co jsme chtěli říct a jak jsme to cítili.
Velmi těžká zkouška
Jaké překážky jste za těch 25 let museli se souborem překonat? A která byla nejtěžší?
KFP: Nejtěžší to bylo asi před 16 lety, kdy jsme měli na repertoáru jen jednu inscenaci, byli zadlužení a vypadalo to, že se soubor definitivně rozpadne. Začínali jsme úplně od nuly. Dalším zásadním momentem – spíš než překážkou – bylo rozhodnutí opustit starou scénu a začít budovat nové divadlo v Machoňově pasáži v centru Pardubic. Byl to risk, který se vyplatil – působíme tam od roku 2021 a na původní adrese máme dnes zkušebnu. Velmi těžká zkouška ale přišla před rokem, kdy jsme se kvůli krácení dotací ocitli ve finanční krizi. Hrozilo, že přijdeme o zázemí, nebo dokonce zanikneme.
Exil je malé komorní divadlo | Foto: Lukáš Zeman
Exil je malé komorní divadlo | Foto: Lukáš Zeman
Jste tady. Jak jste se z toho dostali?
KFP: Díky podpoře města se to podařilo odvrátit, ale protože se rozpočty na kulturu krátí na všech úrovních, zůstáváme napjatí, co bude dál.
Divadlo Exil a jubilejní sezóna
Na podzim 2025 chystáte hned dvě premiéry. První Rovnerovu komedii Vrátila se jednou v noci. Proč jste se rozhodli uvést ji na repertoár?
KFP: Náš dlouholetý herec Petr Kubík už delší dobu pokukoval po režii. Cíleně hledal komedii, přečetl hromadu textů a nakonec ho oslovil právě tenhle. Vylovil ho z našeho digitálního „šuplíku“ – tam si ukládáme hry, které se nám líbí, ale zatím na ně nebyl ten správný čas. Teď konečně přišel. Petr dal dohromady tým zkušených i nových herců a pustil se do toho. A protože komedií není nikdy dost, věříme, že diváci se budou dobře bavit – a Petr taky. Je to černá komedie o matce, která se vrátí z onoho světa, aby dohlédla na to, koho si její syn hodlá vzít.
Druhá podzimní premiéra. Klimáčkův text Řekni, kde ti muži jsou je označován za provokativní text. Čím přesně a jak moc provokativní bude samotný výsledek?
KFP: Klimáček je chirurg a tahle hra je jeho společenská pitva. Výměna rolí (muži hrají ženy a žena muže) sice působí jako vtipný nápad, ale brzy zjistíte, že pod tou nadsázkou se řeší docela vážné věci. Tlak na výkon, nerealistická očekávání, samota, pokusy vyhovět za každou cenu. Někdy je to absurdní, někdy nečekaně dojemné. A místy to možná trochu zabolí – ale spíš zevnitř než zvenku. A jestli bude celkové vyznění provokativní? To u nás nikdy nevíme předem. Zkoušíme po skupinkách, a tak jsou i pro nás premiéry často překvapením – co to kolegové ve zkušebně za zavřenými dveřmi vlastně stvořili. Přijeďte se podívat na vlastní oči.
Ze zkoušení hry Řekni, kde ti muži jsou, režisérky Zuzana Nováková a Marie Kučerová | Foto: Tomáš Kubelka
Ze zkoušení hry Řekni, kde ti muži jsou, režisérky Zuzana Nováková a Marie Kučerová | Foto: Tomáš Kubelka
A další…
Ty sama budeš režírovat text Floriana Zellera Kdybys umřel…. Je to velmi intimní psychologické drama. Čím konkrétně tě oslovilo?
KFP: Kdybys umřel… je o vztazích, kde se neustále hledá pravda – a nikdy se vlastně nenajde. A právě tahle nejistota mě na tom baví. Nikdy si nemůžete být jistí, co je skutečné a co jen odraz v hlavě postav. To je mi blízké, protože přesně takhle často fungují i skutečné vztahy. Zeller vás nenutí věřit jedné verzi – spíš vás postaví doprostřed a nechá vás pochybovat. Těším se, že budeme na jevišti vytvářet situace, kde je v jeden moment všechno pravda i lež zároveň. A přitom chceme divákům nabídnout jasný, pevný jevištní tvar, ve kterém se neztratí – i když možná na chvíli znejistí.
Další připravovanou inscenací je Humr, adaptace dystopického filmu. Čím je podle tebe zajímavé přenést tak silnou filmovou látku do komorního prostoru Exilu?
KFP: Humr se odehrává ve světě, kde máte 45 dní na to, abyste si našli partnera – jinak vás promění ve zvíře. Zní to jako šílená fikce, ale když se podíváme kolem sebe, to téma není zas tak vzdálené. Lidi se dnes těžko seznamují, spousta mladých je single a přitom pod tlakem, že by „měli někoho mít“. Ten film má silnou, chladnou estetiku. Malý prostor Exilu by mohl nabídnout úplně jiný zážitek – všechna ta absurdita, tlak i osamělost budou najednou hrozně blízko. Lucie Veselá Hašková, která je autorkou adaptace i režisérkou, ráda pracuje s obrazem a symbolikou a má ráda experimenty.
Přihlaste si odběr a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do e-mailu.
E-mail
Pokračováním, příjímáte zásady ochrany osobních údajů
Vhled do organizačně-dramaturgické kuchyně
Čtyři premiéry v jedné divadelní sezóně. Čtyři různí režiséři. V Pardubicích je nějaká režijní líheň nebo kde je berete?
KFP: V Pardubicích chce režírovat každý! Vlastně další dva režiséři stojí ve frontě na prostory na zkoušení a na herce… Možná je to tím, že když chce u nás někdo zkusit režii, nikdo mu nebrání. Může začít s menším počtem herců, může si poprosit o supervizi. Je to něco jiného, než když nováček stojí sám před třiceti lidmi a má z nich na první dobrou něco vymáčknout.
Příběhy obyčejného šílenství měly premiéru v červnu 2025, na fotce Michal Dvořák, Saša Gregar | Foto: Tomáš Pivonka
Příběhy obyčejného šílenství měly premiéru v červnu 2025, na fotce Michal Dvořák, Saša Gregar | Foto: Tomáš Pivonka
Kolik herců máte v souboru? A jste v současné době otevřeni novým tvářím?
KFP: Stabilně máme kolem 35 stálých členů. Ve všech chystaných premiérách se objeví nové tváře – a někteří z nich nemají s divadlem zatím vůbec žádnou zkušenost. Teď jsme třeba vypsali konkurz na mladou herečku do inscenace Kdybys umřel… a zatím se přihlásilo osm holek. Tak se těším, koho pro Exil „objevím“.
Ještě k té dramaturgii a organizaci. Můžeš popsat, jak interně fungujete? Co obnáší příprava takto nabité sezóny, kdo má jaké role (funkce)?
KFP: Ufff. Těžká otázka na jednoduché vysvětlení…
Interní vhled
To zvládneš, nepochybuju…
KFP: Exil je amatérský soubor, ale zároveň organizace s ročním rozpočtem přes milion. Máme pětičlennou správní radu, dramaturgickou radu a členskou základnu, kde má každý něco na starosti. Někdo se divadlu věnuje denně, jiný třeba jen jednou za měsíc pere ručníky. Všichni ale makají zadarmo a ve svém volném čase – a přesto (nebo právě proto) to musí fungovat s maximální zodpovědností. Teď máme na repertoáru deset inscenací, během sezóny připravujeme čtyři nové. K tomu obnáší chod divadla produkci, propagaci, provoz, techniku, účetnictví, úklid, bar… A přestože to zní jako fabrika, pořád si držíme atmosféru, kde může kdokoli přijít s nápadem. A když se ujme, tak se prostě realizuje.
Divadlo Exil a jeho publikum
Řekla bys, že své publikum spíš formujete nebo se mu spíš přizpůsobujete?
KFP: Určitě formujeme. Prezentujeme se jako „jiné divadlo“ a tohle naše pojetí divákovi nabízíme naplno. Zároveň mu ale dáváme najevo, že je vítán. S divákem vedeme debaty už u vstupu, bereme ho mezi sebe i po představení. Čtvrtá stěna u nás dávno padla. A místo ní je u nás otevřený prostor pro setkání.
Jak se za těch 25 let proměnilo vaše publikum?
KFP: Dávno už to nejsou jen naši kamarádi a známí. Máme stálé fanoušky, kteří chodí pravidelně, ale zároveň přicházejí i lidé, kteří 25 let netušili, že existujeme – a najednou si nás najdou. Stejně jako v jiných divadlech k nám chodí víc žen než mužů. A věkově je to hodně pestré, což nás těší.
Komunikujete, že Exil je místem, kde vznikají odvážné inscenace. Co pro tebe znamená odvaha v divadle?
KFP: Odvaha je jít do toho i ve chvíli, kdy nevíte, jak to dopadne. Prostě si to zkusit. Po svém. Vystoupit z komfortní zóny. Opustit sázku na jistotu. A vědět, že to možná nebude pro každého. Ale zároveň myslíme na diváka – nechceme ho jen šokovat nebo ztratit. Někdy je větší odvaha říct věci jednoduše a opravdově.
A kde leží hranice, za kterou už bys nešla?
KFP: Využívám komfortu amatérského divadla – co nechci, to neudělám. A zároveň jsem tolerantní. Chtěl tohle někdo udělat? Tak prosím. Jen u toho jako divák nemusím být.
Tanec na konci léta, Kateřina F. Prouzová, Martin Žatečka, Naďa Kubínková | Foto: archiv přehlídky Orlická maska
Tanec na konci léta, Kateřina F. Prouzová, Martin Žatečka, Naďa Kubínková | Foto: archiv přehlídky Orlická maska
Poklad Exilu…
Říkáš, že chcete výroční sezónu prožít naplno s věrnými i novými diváky. Jakým způsobem je chcete oslovit, aby přišli právě do Exilu? Teď už to nemyslím v rovině dramaturgie. Narážím na marketing. Jste odvážní i v marketingu?
KFP: Před třemi lety jsme narazili na poklad – na naši PR specialistku Kláru Víchovou. Mimochodem, teď ji čeká i první role na jevišti. Díky ní jsme sjednotili vizuál i to, jak se prezentujeme navenek. Máme spoustu plánů! Jen mít čas je všechny dotáhnout do konce. Ale myslím, že 25. narozeniny budou dostatečně silná motivace, abychom do toho víc šlápli i v marketingu.
Na závěr se podívejme dopředu. Kde bys chtěla, aby Divadlo Exil bylo při svém 30. výročí?
KFP: Hlavně aby ještě bylo. A aby pořád stálo na lidech, kteří mají chuť tvořit. Naplno, s odvahou a zodpovědností. Abychom si dál mohli vybírat témata, která nás pálí, a inscenace, které divákovi něco předají. Chceme růst, mířit vysoko – ale zároveň si vážíme každého kroku, který nás tam posune. A když k tomu přidáme plné hlediště, chuť jít dál a balík peněz na účtu na realizaci našich vizí, tak máme zaděláno na další dekádu.
A moje osobní přání? Aby byl Exil pořád mojí divadelní rodinou.
Sledujte Divadlo Exil prostřednictvím jejich webu, Facebook či Instagramu.
ČIVRNÝ, Tomáš. Z dluhů k plnému hledišti. Divadlo Exil slaví 25 let. Online. Divadelník.cz 24. 9. 2025 [cit. 2025-09-28]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/z-dluhu-k-plnemu-hledisti-divadlo-exil-slavi-25-let/
Bilancování v dobrém i zlém
Jaký je to pocit, když se ohlédneš zpátky na začátky v roce 2000?
KFP: V Divadle Exil jsem se objevila před 16 lety. Takže úplné začátky znám jen z vyprávění. Divadlo vzniklo pod názvem (a)MAŤÁK z iniciativy Petra Kouby, který měl za sebou studentské soubory Kuskus a Kus Bohemia. Na přelomu 90. let připravil s partou spolupracovníků tři benefiční představení pro školu Svítání a z toho vzešel základ nového divadelního spolku. „Pocity“ se dostaví hlavně při prohlížení starých fotek – jsme na nich mladí, krásní, báječně naivní.
Co vás celou dobu drží pohromadě?
KFP: To, jak moc to divadlo chceme dělat. A že jsme jako rodina – někdy se milujeme, jindy si lezeme krkem, ale být bez sebe – to prostě nejde.
109 premiér za 25 let. Kterou bys pro Exil označila za přelomovou, zásadní?
KFP: To je asi stejná otázka, jako kdyby ses ptal rodičů, které dítě mají raději, které je chytřejší a které jim dělá větší radost a komu dají celé rodinné dědictví!
Nemyslím si, že by nějaká konkrétní inscenace Exil zásadně proměnila. Celých 25 let je to proces, který vždycky ovlivňují ti, kdo jsou zrovna u toho. Díky tomu máme za sebou období autorské tvorby, muzikálů, experimentů, psychologických dramat i lehkých komedií – přesně podle toho, kdo zrovna tvořil, co jsme chtěli říct a jak jsme to cítili.
Velmi těžká zkouška
Jaké překážky jste za těch 25 let museli se souborem překonat? A která byla nejtěžší?
KFP: Nejtěžší to bylo asi před 16 lety, kdy jsme měli na repertoáru jen jednu inscenaci, byli zadlužení a vypadalo to, že se soubor definitivně rozpadne. Začínali jsme úplně od nuly. Dalším zásadním momentem – spíš než překážkou – bylo rozhodnutí opustit starou scénu a začít budovat nové divadlo v Machoňově pasáži v centru Pardubic. Byl to risk, který se vyplatil – působíme tam od roku 2021 a na původní adrese máme dnes zkušebnu. Velmi těžká zkouška ale přišla před rokem, kdy jsme se kvůli krácení dotací ocitli ve finanční krizi. Hrozilo, že přijdeme o zázemí, nebo dokonce zanikneme.
Exil je malé komorní divadlo | Foto: Lukáš Zeman
Exil je malé komorní divadlo | Foto: Lukáš Zeman
Jste tady. Jak jste se z toho dostali?
KFP: Díky podpoře města se to podařilo odvrátit, ale protože se rozpočty na kulturu krátí na všech úrovních, zůstáváme napjatí, co bude dál.
Divadlo Exil a jubilejní sezóna
Na podzim 2025 chystáte hned dvě premiéry. První Rovnerovu komedii Vrátila se jednou v noci. Proč jste se rozhodli uvést ji na repertoár?
KFP: Náš dlouholetý herec Petr Kubík už delší dobu pokukoval po režii. Cíleně hledal komedii, přečetl hromadu textů a nakonec ho oslovil právě tenhle. Vylovil ho z našeho digitálního „šuplíku“ – tam si ukládáme hry, které se nám líbí, ale zatím na ně nebyl ten správný čas. Teď konečně přišel. Petr dal dohromady tým zkušených i nových herců a pustil se do toho. A protože komedií není nikdy dost, věříme, že diváci se budou dobře bavit – a Petr taky. Je to černá komedie o matce, která se vrátí z onoho světa, aby dohlédla na to, koho si její syn hodlá vzít.
Druhá podzimní premiéra. Klimáčkův text Řekni, kde ti muži jsou je označován za provokativní text. Čím přesně a jak moc provokativní bude samotný výsledek?
KFP: Klimáček je chirurg a tahle hra je jeho společenská pitva. Výměna rolí (muži hrají ženy a žena muže) sice působí jako vtipný nápad, ale brzy zjistíte, že pod tou nadsázkou se řeší docela vážné věci. Tlak na výkon, nerealistická očekávání, samota, pokusy vyhovět za každou cenu. Někdy je to absurdní, někdy nečekaně dojemné. A místy to možná trochu zabolí – ale spíš zevnitř než zvenku. A jestli bude celkové vyznění provokativní? To u nás nikdy nevíme předem. Zkoušíme po skupinkách, a tak jsou i pro nás premiéry často překvapením – co to kolegové ve zkušebně za zavřenými dveřmi vlastně stvořili. Přijeďte se podívat na vlastní oči.
Ze zkoušení hry Řekni, kde ti muži jsou, režisérky Zuzana Nováková a Marie Kučerová | Foto: Tomáš Kubelka
Ze zkoušení hry Řekni, kde ti muži jsou, režisérky Zuzana Nováková a Marie Kučerová | Foto: Tomáš Kubelka
A další…
Ty sama budeš režírovat text Floriana Zellera Kdybys umřel…. Je to velmi intimní psychologické drama. Čím konkrétně tě oslovilo?
KFP: Kdybys umřel… je o vztazích, kde se neustále hledá pravda – a nikdy se vlastně nenajde. A právě tahle nejistota mě na tom baví. Nikdy si nemůžete být jistí, co je skutečné a co jen odraz v hlavě postav. To je mi blízké, protože přesně takhle často fungují i skutečné vztahy. Zeller vás nenutí věřit jedné verzi – spíš vás postaví doprostřed a nechá vás pochybovat. Těším se, že budeme na jevišti vytvářet situace, kde je v jeden moment všechno pravda i lež zároveň. A přitom chceme divákům nabídnout jasný, pevný jevištní tvar, ve kterém se neztratí – i když možná na chvíli znejistí.
Další připravovanou inscenací je Humr, adaptace dystopického filmu. Čím je podle tebe zajímavé přenést tak silnou filmovou látku do komorního prostoru Exilu?
KFP: Humr se odehrává ve světě, kde máte 45 dní na to, abyste si našli partnera – jinak vás promění ve zvíře. Zní to jako šílená fikce, ale když se podíváme kolem sebe, to téma není zas tak vzdálené. Lidi se dnes těžko seznamují, spousta mladých je single a přitom pod tlakem, že by „měli někoho mít“. Ten film má silnou, chladnou estetiku. Malý prostor Exilu by mohl nabídnout úplně jiný zážitek – všechna ta absurdita, tlak i osamělost budou najednou hrozně blízko. Lucie Veselá Hašková, která je autorkou adaptace i režisérkou, ráda pracuje s obrazem a symbolikou a má ráda experimenty.
Přihlaste si odběr a dostávejte 1x měsíčně unikátní a exkluzivní obsah přímo do e-mailu.
Pokračováním, příjímáte zásady ochrany osobních údajů
Vhled do organizačně-dramaturgické kuchyně
Čtyři premiéry v jedné divadelní sezóně. Čtyři různí režiséři. V Pardubicích je nějaká režijní líheň nebo kde je berete?
KFP: V Pardubicích chce režírovat každý! Vlastně další dva režiséři stojí ve frontě na prostory na zkoušení a na herce… Možná je to tím, že když chce u nás někdo zkusit režii, nikdo mu nebrání. Může začít s menším počtem herců, může si poprosit o supervizi. Je to něco jiného, než když nováček stojí sám před třiceti lidmi a má z nich na první dobrou něco vymáčknout.
Příběhy obyčejného šílenství měly premiéru v červnu 2025, na fotce Michal Dvořák, Saša Gregar | Foto: Tomáš Pivonka
Příběhy obyčejného šílenství měly premiéru v červnu 2025, na fotce Michal Dvořák, Saša Gregar | Foto: Tomáš Pivonka
Kolik herců máte v souboru? A jste v současné době otevřeni novým tvářím?
KFP: Stabilně máme kolem 35 stálých členů. Ve všech chystaných premiérách se objeví nové tváře – a někteří z nich nemají s divadlem zatím vůbec žádnou zkušenost. Teď jsme třeba vypsali konkurz na mladou herečku do inscenace Kdybys umřel… a zatím se přihlásilo osm holek. Tak se těším, koho pro Exil „objevím“.
Ještě k té dramaturgii a organizaci. Můžeš popsat, jak interně fungujete? Co obnáší příprava takto nabité sezóny, kdo má jaké role (funkce)?
KFP: Ufff. Těžká otázka na jednoduché vysvětlení…
Interní vhled
To zvládneš, nepochybuju…
KFP: Exil je amatérský soubor, ale zároveň organizace s ročním rozpočtem přes milion. Máme pětičlennou správní radu, dramaturgickou radu a členskou základnu, kde má každý něco na starosti. Někdo se divadlu věnuje denně, jiný třeba jen jednou za měsíc pere ručníky. Všichni ale makají zadarmo a ve svém volném čase – a přesto (nebo právě proto) to musí fungovat s maximální zodpovědností. Teď máme na repertoáru deset inscenací, během sezóny připravujeme čtyři nové. K tomu obnáší chod divadla produkci, propagaci, provoz, techniku, účetnictví, úklid, bar… A přestože to zní jako fabrika, pořád si držíme atmosféru, kde může kdokoli přijít s nápadem. A když se ujme, tak se prostě realizuje.
Divadlo Exil a jeho publikum
Řekla bys, že své publikum spíš formujete nebo se mu spíš přizpůsobujete?
KFP: Určitě formujeme. Prezentujeme se jako „jiné divadlo“ a tohle naše pojetí divákovi nabízíme naplno. Zároveň mu ale dáváme najevo, že je vítán. S divákem vedeme debaty už u vstupu, bereme ho mezi sebe i po představení. Čtvrtá stěna u nás dávno padla. A místo ní je u nás otevřený prostor pro setkání.
Jak se za těch 25 let proměnilo vaše publikum?
KFP: Dávno už to nejsou jen naši kamarádi a známí. Máme stálé fanoušky, kteří chodí pravidelně, ale zároveň přicházejí i lidé, kteří 25 let netušili, že existujeme – a najednou si nás najdou. Stejně jako v jiných divadlech k nám chodí víc žen než mužů. A věkově je to hodně pestré, což nás těší.
Komunikujete, že Exil je místem, kde vznikají odvážné inscenace. Co pro tebe znamená odvaha v divadle?
KFP: Odvaha je jít do toho i ve chvíli, kdy nevíte, jak to dopadne. Prostě si to zkusit. Po svém. Vystoupit z komfortní zóny. Opustit sázku na jistotu. A vědět, že to možná nebude pro každého. Ale zároveň myslíme na diváka – nechceme ho jen šokovat nebo ztratit. Někdy je větší odvaha říct věci jednoduše a opravdově.
A kde leží hranice, za kterou už bys nešla?
KFP: Využívám komfortu amatérského divadla – co nechci, to neudělám. A zároveň jsem tolerantní. Chtěl tohle někdo udělat? Tak prosím. Jen u toho jako divák nemusím být.
Tanec na konci léta, Kateřina F. Prouzová, Martin Žatečka, Naďa Kubínková | Foto: archiv přehlídky Orlická maska
Tanec na konci léta, Kateřina F. Prouzová, Martin Žatečka, Naďa Kubínková | Foto: archiv přehlídky Orlická maska
Poklad Exilu…
Říkáš, že chcete výroční sezónu prožít naplno s věrnými i novými diváky. Jakým způsobem je chcete oslovit, aby přišli právě do Exilu? Teď už to nemyslím v rovině dramaturgie. Narážím na marketing. Jste odvážní i v marketingu?
KFP: Před třemi lety jsme narazili na poklad – na naši PR specialistku Kláru Víchovou. Mimochodem, teď ji čeká i první role na jevišti. Díky ní jsme sjednotili vizuál i to, jak se prezentujeme navenek. Máme spoustu plánů! Jen mít čas je všechny dotáhnout do konce. Ale myslím, že 25. narozeniny budou dostatečně silná motivace, abychom do toho víc šlápli i v marketingu.
Na závěr se podívejme dopředu. Kde bys chtěla, aby Divadlo Exil bylo při svém 30. výročí?
KFP: Hlavně aby ještě bylo. A aby pořád stálo na lidech, kteří mají chuť tvořit. Naplno, s odvahou a zodpovědností. Abychom si dál mohli vybírat témata, která nás pálí, a inscenace, které divákovi něco předají. Chceme růst, mířit vysoko – ale zároveň si vážíme každého kroku, který nás tam posune. A když k tomu přidáme plné hlediště, chuť jít dál a balík peněz na účtu na realizaci našich vizí, tak máme zaděláno na další dekádu.
A moje osobní přání? Aby byl Exil pořád mojí divadelní rodinou.
Sledujte Divadlo Exil prostřednictvím jejich webu, Facebook či Instagramu.
ČIVRNÝ, Tomáš. Z dluhů k plnému hledišti. Divadlo Exil slaví 25 let. Online. Divadelník.cz 24. 9. 2025 [cit. 2025-09-28]. Dostupné z: https://divadelnik.cz/z-dluhu-k-plnemu-hledisti-divadlo-exil-slavi-25-let/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.